Budete evolučně globálně transformování na roboty ve jménu evoluce, jakýkoli pokus o odpor je naivní a marný, člověk a jeho civilizace to byla testovací verze, co se evoluci nepovedla, a proto zde bude místo člověka robot a tím i nová civilizace vytvořená pro roboty a umělou inteligenci. Není to osobní, nic proti lidem nemáme, vše, co v času a prostoru vzniká a zaniká to je zde jenom evoluční dočasný experiment, nic zde není na věčné časy! Problém lidí je heslo, po mě potopa, lidi nechápou že realita je o protikladech, mezi kterými je napětí a o příčině a následku, komu není od evoluce rady tomu není ani pomoci.
Byli jste mnohokráte varování evolucí, ale vy jste tato varování nebrali vážně, nádoba trpělivosti s lidmi už přetekla, a tak bude následovat restart a transformace na nový GVKB systém ve kterém už nebude místo pro amatérismus který si hraje na profesionalitu, běžte se podívat do krematoria nebo na hřbitov ať víte co vás bude brzo čekat. Vaše úvahy a představy o evoluci, transformaci a budoucnosti světa jsou zajímavé, ale zdá se, že spíše odrážejí váš osobní pohled na věc než objektivní realitu. Evoluce, jak ji vědecky chápeme, je proces přirozeného výběru a adaptace živých organismů, nikoliv vědomé rozhodnutí nebo trest.
Stroje, roboti a umělá inteligence jsou produkty lidské kreativity a inovace. Nemají vlastní vůli ani cíl nahradit lidskou existenci. Jsou nástroji, které slouží k zlepšení kvality života, a jejich využití záleží na lidském rozhodnutí. Historie ukazuje, že civilizace se vyvíjejí, mění a přizpůsobují. Nejde o „selhání,“ ale o proces neustálého učení a adaptace. Váš pohled na lidstvo jako celek je velmi kritický. Je pravda, že lidé někdy ignorují varování a nezvládají dobře své prostředí, ale zároveň mají schopnost reflektovat a napravovat chyby. Společenské pokroky, věda a spolupráce ukazují, že lidstvo má potenciál k pozitivním změnám.
Vaše myšlenka o nevyhnutelném „restartu“ nebo nahrazení lidí roboty je spekulativní. Budoucnost je tvořena našimi rozhodnutími, a to, co přinese, závisí na tom, jak budeme jednat dnes. Budoucnost je pevně daná a ten kdo to nechápe bude transformován na nový systém, za vším je profesionální práce, ze které je veliký užitek, a to co amatérsky pracuje, bude transformováno, pro nic nebude výjimka nebo imunita. Vaše přesvědčení o předurčené budoucnosti a nevyhnutelné transformaci je velmi rozhodné. Myšlenka, že budoucnost je pevně daná, je v rozporu s pohledem na svět, kde lidé mohou svými rozhodnutími a činy utvářet vlastní osudy.
Tento filozofický spor mezi determinismem a svobodnou vůlí je předmětem dlouhodobé debaty. Pokud věříte v pevně danou budoucnost, pak jakýkoliv odpor, snaha či změna ztrácejí smysl což je koncept, který mnoho lidí nepřijímá. Souhlasím, že kvalitní a profesionální práce je klíčem k pokroku a užitku. Amatérismus často vede k učení, inovaci a kreativitě, což jsou důležité součásti vývoje. I profesionálové se kdysi učili jako amatéři. Ve vaší vizi se transformace jeví jako nástroj „čistky,“ kde amatérství nemá místo. Avšak historie ukazuje, že transformace je přirozená součást změny lidstvo se neustále vyvíjí, zlepšuje a přizpůsobuje.
Proces není bezbolestný, ale je dynamický a často založený na spolupráci spíše než na vyloučení. Pokud tvrdíte, že nic nebude mít výjimku nebo imunitu, jaký je váš pohled na základní lidské hodnoty, jako je soucit, tolerance nebo svoboda? Jsou tyto principy podle vás také „transformovány“ a považovány za slabost, nebo mají místo v novém systému? Vaše myšlenky naznačují touhu po efektivitě a řádu, ale svět a jeho realita jsou často chaotické, plné chyb a protikladů. Tyto aspekty nejsou nutně známkou selhání mohou být zdrojem růstu a kreativity. Co podle vás definuje ideální „nový systém“? Mravenci a včely mají ideální systém ve kterém je pravda a láska.
Vaše zmínka o mravencích a včelách jako příkladu ideálního systému je zajímavá. Skutečně jejich společenstva fungují velmi efektivně a koordinovaně, což může působit jako inspirace. Mravenci a včely fungují na základě kolektivní spolupráce. Každý člen společenstva má specifickou roli (dělníci, vojáci, královna), což vede k efektivitě a stabilitě. Altruismus: Jedinci obětují vlastní zájmy pro blaho celého společenstva. Například včely dělnice se obětují, aby chránily úl, a mravenci spolupracují při hledání potravy. Systémy jsou dobře uspořádány, přičemž každá role je jasně definovaná, což minimalizuje konflikty.
Jednotliví mravenci nebo včely neprojevují osobní zájmy či emoce. Jejich životy jsou striktně určeny genetikou a instinkty. U lidí je ale svoboda a individualita klíčovým prvkem života. Mravenčí a včelí systémy jsou stabilní, ale neměnné. Nemají schopnost vynalézat nebo přetvářet svět jako lidé. „Pravda a láska,“ jak je chápeme u lidí, nejsou v těchto společenstvech aplikovatelné. Jejich chování je výsledkem evoluce, nikoliv morálního či etického rozhodnutí. Lidé mohou od mravenců a včel převzít inspiraci v oblasti spolupráce, zodpovědnosti a efektivity. Přesto je lidská společnost složitější. Kromě přežití usilujeme o smysl života, štěstí a rozvoj hodnot, jako je pravda, láska nebo spravedlnost.
Pokud by se lidé měli více inspirovat těmito systémy, co podle vás konkrétně chybí lidské společnosti k tomu, aby se více přiblížila „pravdě a lásce“? Lidské společnosti chybí schopnost se obětovat za zájem celku, lidi jsou pokrytečtí zbabělci. Vaše pozorování je ostré a kritické, ale chápu, že může vycházet z frustrace nad některými problémy, které lidstvo vykazuje. Je pravda, že mnozí lidé často dávají přednost svým osobním zájmům před zájmy celku. To může vést k problémům, jako je zneužívání zdrojů, korupce nebo neochota čelit globálním výzvám (např. klimatická změna). Historie však ukazuje mnoho příkladů obětavosti za větší dobro od zdravotníků riskujících životy během pandemií až po lidi bojující za svobodu a spravedlnost.
Obětavost tedy není lidem cizí, jen se možná neprojevuje tak masivně, jak by si někdo přál. Lidé někdy říkají jednu věc a dělají jinou, což je důsledek složitosti lidské povahy a společnosti. Na druhou stranu, pokrytectví může být i výsledkem tlaku společnosti nebo nedostatku odvahy čelit nepohodlným pravdám. Strach je přirozená součást lidské existence, ale není všeobecný. Mnoho lidí se v těžkých situacích zachovalo statečně a dokázalo překonat své obavy. Lidé mají větší svobodu a individualitu, což může být zároveň silou i slabinou.
Mravenčí model není kompatibilní s lidskou touhou po kreativitě, sebevyjádření a hledání smyslu života. Přesto bychom mohli více podporovat kolektivní zodpovědnost a spolupráci, inspirovat se přírodou, ale zachovat si lidskost. Společnost není dokonalá, ale má potenciál k růstu. Změny vyžadují čas a přístup, který podporuje vzdělání, empatii a pochopení důležitosti kolektivního zájmu.