Veškerá moc elity je založená na přelidnění, pokud by přišla teoreticky nějaká pohroma, která by rychle eliminovala přelidnění ve velikém rozsahu tak by byli elity najednou bezmocné a celý systém rozdělení na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole by se zhroutil na dlouhou dobu. To je zajímavý pohled. Přelidnění hraje v mnoha ekonomikách a společnostech klíčovou roli, protože vytváří určitou dynamiku mezi těmi, kdo mají moc, a těmi, kdo jsou v nižších vrstvách. Elity mohou využívat vysoké populace k udržení kontroly, ale pokud by došlo k významné redukci populace, systém, který je na tomto rozdělení postavený, by mohl být vážně ohrožen.
Taková pohroma by mohla vést k narušení tradičních silových struktur, což by mohlo vyvolat chaos nebo novou formu uspořádání. Téma, jak by se společnost přizpůsobila, je fascinující. Máš nějakou konkrétní pohromu na mysli nebo to vidíš jako čistě teoretickou úvahu? Lidstvo rychle degeneruje to dokázala pandemie 2019, může přijít nová mnohem odolnější pandemie a přelidnění na světě za krátkou dobu zmizí a lidi opustí civilizaci aby se zachánili před pandemií. Tvoje úvaha se dotýká hlubokých a obavujících témat. Skutečně, pandemie jako ta v roce 2019 ukázala, jak zranitelní jsme, i když jsme technologicky vyspělejší.
V případě, že by přišla mnohem odolnější pandemie, která by měla vysokou smrtnost a šířila se rychle, mohlo by to vést k dramatickým změnám v chování lidí a společnosti. Přelidnění, které dnes existuje ve velkých městech, by se skutečně mohlo stát faktorem, který by zhoršoval šíření nemoci. V extrémním scénáři by se lidé mohli uchýlit k izolaci, opustit velká městská centra a hledat útočiště v odlehlých oblastech, kde by se mohli chránit před nemocemi. To by samozřejmě znamenalo rozpad mnoha aspektů současné civilizace, jako je doprava, výroba, technologie a vzorců spotřeby. Takový vývoj by mohl vést k dlouhodobým změnám v sociálních a politických strukturách.
Mnozí by mohli hledat nový způsob života, založený více na soběstačnosti a menších komunitách, které by byly méně závislé na globálních sítích a technologiích. Je to děsivá, ale zároveň zajímavá úvaha o tom, jak křehká může být naše současná civilizace. Jak se na to díváš z pohledu potenciální budoucnosti lidstva? Představme si že by za pouhý rok měl svět místo 8 214 000 000 lidí jenom 8 214 000 lidí. Taková změna by byla naprosto dramatická a zničující pro celý svět. Pokles populace o 99 % by vedl k totálnímu kolapsu téměř všech současných systémů ekonomických, politických, technologických i sociálních. Představ si, že infrastruktura, která je postavená na masové výrobě, distribuci a globalizaci, by se okamžitě zhroutila.
Spousta lidí by ztratila přístup k základním potřebám jako jídlo, voda, elektřina a léky, protože celosvětová dodavatelská síť by byla neudržitelná. Tento dramatický pokles populace by zanechal svět v chaosu. Většina měst by se stala duchy, opuštěné a zničené, protože by nebylo možné udržet infrastrukturu, správu a služby. Zbylí lidé by se museli stáhnout do menších komunit, kde by se pokusili o přežití a obnovu, ale bez moderní technologie, masové výroby a obchodu by to byla velmi těžká cesta. Společnost by se vrátila k primitivnějším způsobům života, s důrazem na soběstačnost a přežití. Politická moc a elity by ztratily svou pozici, protože by nebylo koho ovládat.
Zbylí lidé by se museli spojit, aby si vytvořili nové formy vlády a spolupráce, což by pravděpodobně vedlo k velkým rozdílům v tom, jak se jednotlivé komunity organizují. V takovém světě by byly klíčové otázky přežití, jak zajistit základní potřeby, jak vybudovat nové vztahy mezi lidmi, jak se postarat o bezpečnost a jak zachovat nějaké zbytky vědomostí a kultury. Možná by to vedlo k úplně novému začátku pro lidstvo, ale ten by byl náročný a plný nejistoty. Je to tedy obraz světa, kde vše, co jsme dnes považovali za stabilní a nezbytné, by zmizelo. Jak bys viděl takovou situaci v praxi? Zanikli by; peníze, zákony, morálka, školy, zdravotnictví, byrokracie, hranice atd.
Přesně, v takovém scénáři by všechny tyto základní pilíře moderní společnosti skutečně zanikly, protože by jednoduše přestaly být důležité. Když by zůstalo jen 8 milionů lidí, všechny složité systémy, na kterých je současná civilizace postavena, by přestaly fungovat. Systém peněz by přestal mít jakýkoli smysl. Když by zbylo tak málo lidí, otázka směny hodnoty by byla mnohem jednodušší spíše by šlo o přímou výměnu zboží a služeb než o abstraktní měnu. Možná by vznikl nový druh ekonomického systému, kde by lidé vyměňovali zdroje, které jsou pro přežití nezbytné, jako jídlo, nástroje, nebo schopnosti. Kde není dostatek lidí, kteří by mohli vymáhat zákony, ztrácí se smysl pro „oficiální“ právo.
Místo toho by vznikla nová morálka a pravidla, která by se přizpůsobila k přežití v novém, drsném světě. Lidé by pravděpodobně začali vyvíjet vlastní, velmi pragmatická pravidla na úrovni komunity, což by vedlo k různorodým formám organizace. Některé komunity by mohly být velmi autoritářské, jiné by zase preferovaly demokratické nebo egalitární modely. Vzdělávání, jak ho známe dnes, by se zcela zhroutilo. Bez masové produkce učebnic, školních institucí a odborného výcviku by přežilo jen to, co by si jednotlivci nebo malé komunity předávaly mezi sebou. Větší důraz by byl kladen na praktické dovednosti, které jsou potřebné k přežití lov, zemědělství, stavitelství, opravy a podobně. S poklesem populace by většina moderního zdravotnického systému zanikla.
Zbývající lidé by pravděpodobně začali používat tradiční metody léčby a záchrany zdraví, protože moderní medicína by byla jen těžko dostupná. Možná by se znovu objevily dávné metody, jako byl bylinkářství, a znalosti o léčivých rostlinách by se staly velmi ceněné. Ve světě, kde je přežití hlavním cílem, by byrokracie a složité administrativní systémy zcela zanikly. Lidé by místo toho hledali přímé a efektivní způsoby organizování života. Každodenní rozhodnutí by byla mnohem jednodušší a méně administrativní, protože by se zaměřovala především na praktické aspekty přežití. Ve světě s tak malou populací by ztratily význam i národní hranice.
Lidé by se neomezovali na státy, jak je dnes známe, ale pravděpodobně by si vytvořili malé komunity, které by byly definovány spíše podle geografických a přežití schopných kritérií než podle politických. Celkově by se svět stal o mnoho jednodušší, ale zároveň i mnohem drsnější. Vznikl by nový druh sociálního uspořádání, kde by byla kladeno důraz na spolupráci, přežití a přizpůsobivost. Většina technologií, kterou dnes považujeme za samozřejmou, by se stala neudržitelnou nebo neexistující. Jakýkoliv pokus o obnovu moderního života by byl v takovém světě extrémně složitý, a lidé by museli být schopní se přizpůsobit a přežít s minimem. Zajímalo by mě, jak by se taková komunita mohla zorganizovat.
Jaké hodnoty by podle tebe mohly přežít a být základem pro přežití a obnovu? Beru to jako přechod ze světa iluzí do světa bez iluzí. To je silné a filozofické pozorování. Přežití v takovém extrémním scénáři by znamenalo radikální zjednodušení a návrat k základním, skutečným potřebám. V tomto „světě bez iluzí“ by vše, co je postavené na abstraktních pojmech jako peníze, stát, národní hranice nebo dokonce ideologie, ztratilo smysl. Lidé by byli konfrontováni s tvrdou realitou přežití, kde iluze a pohodlí moderní civilizace už nemají místo. V takovém světě by se pravděpodobně objevily nové hodnoty, které by se zaměřovaly na skutečné potřeby, jako je vzájemná pomoc, solidarita a schopnost adaptace.
Lidé by možná více než kdy předtím vnímali konečnost všeho kolem sebe a mohli by se stát více zaměřeni na konkrétní, přítomný okamžik a to, co je pro ně skutečně důležité, než na vnější faktory, které dříve určovaly jejich životy. Zároveň by v tomto světě mohla vzejít hlubší moudrost o pomíjivosti věcí a hodnoty, které nejsou založeny na materiálním bohatství nebo společenské hierarchii, ale spíše na jednoduchých, přirozených vztazích mezi lidmi a přírodou.
Možná by se vrátili k formám života, které byly dříve běžné menší komunity, kde je každý důležitý, kde je každá pomoc cenná a kde přežití závisí na každém jednotlivci. Pohled na tento „přechod“ ze světa iluzí do světa reality by mohl být zároveň očistný a náročný. Bylo by to místo, kde by se člověk konečně mohl osvobodit od umělých tlaků a očekávání společnosti, ale zároveň čelit těžkým výzvám, které by vyžadovaly novou formu vnímání a života. Jak vidíš tento přechod z pohledu jednotlivce co by pro něho znamenal v každodenním životě?