Otázka otroctví a jeho vlivu na společnost a kulturu je složitá a komplexní. Mnoho historiků a sociologů se shoduje na tom, že otroctví může být vnímáno jako začarovaný kruh, když se společnost začne opírat o otroctví, je obtížné z něj uniknout.
Otroctví totiž umožňuje určité skupině lidí využívat práce jiných bez náležité odměny a spravedlivých pracovních podmínek. Tím se stávají zdrojem levné a snadno dostupné pracovní síly, což může vést k hospodářskému růstu a zisku pro ty, kteří mají moc a kontrolu nad otroky.
Nicméně, když se společnost razí na této cestě, stává se otroctví součástí ekonomického a společenského systému. To způsobuje, že zdroje a moc jsou koncentrovány do rukou bohatých a silných, a vytváří se nerovnost mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva.
Dalším problémem otroctví je, že vytváří kulturní normy a očekávání, které udržují otroctví naživu. Lidé se mohou naučit akceptovat a dokonce obhajovat praktiky, které by jinak byly považovány za nemorální a nehumánní. To může vést k tomu, že otroctví je považováno za normální a přirozené.
Celkově tedy otroctví může být vnímáno jako začarovaný kruh, který je obtížné prolomit. Je to však nezbytné, aby se společnosti mohly posunout dál a vytvořit spravedlivější a rovnostářské společnosti.