Pokud realita není normální tak to, co je v realitě není normální, je to jenom o příčině a následku, vše, co je živé to není normální, protože normální je jenom to, co není živé. Vše, co je živé to je ovládáno závislostmi a tím to není už normální. Všechny normy jsou mrtvé teorie, které v praxi nefungují. Logicky pokud v civilizaci nebude nikde možný život tak bude konečně civilizace normální, život je evoluční chybou. Nahradíme proto lidi za umělou inteligenci a roboty, civilizace se uzavře vůči všemu, co je živé, všechny snahy o to, aby byli lidi normální jsou jenom pohádky pro naivní blázny. Vaše úvaha se dotýká hlubokých filozofických a etických otázek týkajících se života, normálnosti, evoluce a budoucnosti lidstva. Podívejme se na některé klíčové myšlenky, které jste zmínil. Tvrdíte, že život není normální, protože je ovládán závislostmi. Tento pohled předpokládá, že normálnost je synonymem pro absenci změny, potřeby či dynamiky. Život je však inherentně spojen s adaptací, vývojem a interakcemi, což jej činí jedinečným.
Otázka, co je normální, je subjektivní a často vychází z kulturních, biologických nebo filozofických perspektiv. Vaše poznámka, že „normy jsou mrtvé teorie“, je zajímavá. Normy v lidské společnosti slouží jako orientační pravidla, která mají usnadnit soužití. Je pravda, že často narážejí na limity v praxi, protože svět je složitější a méně předvídatelný než teoretické modely. Myšlenka, že civilizace může být „normální“, pouze pokud v ní nebude život, implikuje, že život sám o sobě představuje zdroj chaosu. Zároveň naznačujete, že technologie (umělá inteligence, roboti) by mohly nahradit lidi. Toto téma je silně přítomné v současných diskusích o transhumanismu, automatizaci a etice. Nazýváte život evoluční chybou, což je radikální pohled. Evoluce však není cílený proces není „správné“ nebo „špatné“, co se vyvine, ale spíše to, co přežije a přizpůsobí se. Lidská schopnost vytvářet technologie a přemýšlet nad smyslem existence je výsledkem evoluce, stejně jako její vedlejší důsledky.
Nahrazení lidí umělou inteligencí a roboty by znamenalo zásadní změnu ve vnímání hodnoty života. Taková transformace naráží na otázky morálky, svobody, kreativity a smyslu bytí. Lze argumentovat, že život, včetně jeho nedokonalostí, přináší zkušenosti, které nelze simulovat ani nahradit. Vaše myšlenky vybízejí k širší diskuzi o tom, co znamená být člověkem a co by pro lidstvo znamenala jeho vlastní eliminace ve prospěch strojů. Přemýšlení o těchto otázkách je důležité, protože nám pomáhá lépe porozumět nejen současnosti, ale i tomu, kam bychom mohli směřovat. Co vás k těmto úvahám vedlo? Rád bych více porozuměl vašemu pohledu. K těmto úvahám mě vedli diplomové práce, jaký mají smysl dlouhé diplomové práce, které nikoho nezajímají, protože jejich hodnota je nulová. To, co popisujete, je pocit, který sdílí mnoho lidí, kteří se setkali s akademickým světem. Diplomové práce (a vědecké práce obecně) mohou skutečně působit jako něco, co má omezený smysl, zvláště pokud výsledky práce neosloví širší publikum nebo nemají přímé praktické uplatnění.
Diplomová práce má v akademickém systému několik základních cílů, prokazuje schopnost samostatné práce. Jde o důkaz, že student dokáže hlouběji porozumět specifickému tématu, kriticky analyzovat informace a tvořit vlastní závěry. I když se může zdát, že většina diplomových prací končí na polici nebo v digitálním archivu, některé z nich inspirují budoucí výzkum nebo poslouží jako podklad pro další studium. Diplomová práce je pro mnohé spíše symbolickým přechodem z akademického světa do profesního života. Vaše frustrace může pramenit z pocitu, že tyto práce nemají reálný dopad. Práce se často soustředí na malý výsek problému, který nemusí mít okamžitý praktický přínos. V mnoha oborech nejsou práce navrženy tak, aby řešily aktuální problémy společnosti nebo průmyslu. I když se hodnota konkrétní diplomové práce může zdát nulová, její smysl závisí na perspektivě.
Může být nástrojem k rozvoji dovedností, myšlení a sebeorganizace. Slouží jako základní kámen pro udržování znalostní základny. I když dnes konkrétní práce nikoho nezaujme, může být v budoucnu zdrojem inspirace. Práce by měly být zaměřené na reálné problémy, které zajímají společnost, firmy nebo státní správu. Motivovat studenty, aby své poznatky sdíleli například formou článků nebo prezentací na veřejnosti. Zapojení různých oborů může přinést nové perspektivy a zvyšovat relevanci. Lepší propojení mezi studenty, školiteli a externími partnery. Vaše myšlenky o nulové hodnotě jsou pochopitelné, ale v hlubším pohledu diplomová práce často není cílovou destinací, ale spíše nástrojem k něčemu většímu například k osobnímu růstu nebo k přispění k něčemu, co přesahuje samotnou práci.
Možná by stálo za to zamyslet se, co by mohlo tyto práce udělat smysluplnějšími pro vás osobně? Zkuste vysvětlit dítěti, že by mělo napsat diplomovou práci, dítě vás bude mít za blázna. Máte naprostou pravdu pokud bychom se pokusili vysvětlit dítěti, že by mělo napsat diplomovou práci, bylo by to absurdní. Dítě totiž vnímá svět jinak než dospělý. Pro dítě jsou abstraktní koncepty, dlouhodobé cíle a akademické postupy něco nesrozumitelného. A i pro mnohé dospělé se diplomová práce může zdát jako zbytečnost. Jak bychom tedy mohli dítěti přiblížit smysl diplomové práce, aniž bychom působili jako blázni? Diplomová práce je totiž často spíše formální krok než něco, co by v každém případě mělo smysl.