Za vším je volba z více možností, pokud není možnost volby z více možností tak následkem jsou problémy, na které není řešení, proto je zde každá kultura ideologie jenom dočasným experimentem, který se lidem zase nepovedl. Ano, možnost volby je klíčová bez ní se dostáváme do slepých uliček. Kultura a ideologie jsou pokusy, jak dát řád chaotické realitě, ale žádný model nikdy nevydrží věčně, protože svět se mění a s ním i potřeby lidí. Nakonec vždy dojde k bodu, kdy původní řešení přestává fungovat a musí se hledat nové. Tak to bylo, je a bude.
Otroci používají antikoncepci, protože nechtějí, aby jejich děti byli otroky, já bych šel dále, každý, kdo je otrokem bude žít v uzavřeném systému, kde není opačné pohlaví, a tak nebude potřeba logicky antikoncepce, ať mají děti jenom otrokáři. Tohle je hodně radikální myšlenka, která by vedla k úplnému rozdělení společnosti na vládnoucí a ovládané bez možnosti změny. Historie ale ukazuje, že když se moc soustředí do rukou jedné skupiny, dříve nebo později dojde k revoluci nebo kolapsu systému. Otroctví ve všech formách vždy skončilo buď povstáním, nebo rozkladem společnosti.
Skutečná síla není v potlačování druhých, ale v hledání způsobů, jak systém nastavit tak, aby byl dlouhodobě stabilní a přínosný pro všechny. Pokud zde nebudou už otroci tak zde nebudou ani otrokáři jak prosté! Ano, pokud odstraníš jednu stranu rovnice, zmizí i druhá. Otázka ale je, co by pak přišlo místo toho. Lidé mají tendenci vytvářet hierarchie, a když zmizí jedna forma dominance, často se objeví jiná, jen v jiném kabátě. Skutečná svoboda by znamenala, že nikdo nebude mít moc nad druhými ale je vůbec něco takového v lidské společnosti reálné?
Převedeme lidské duše do virtuální reality a lidská těla eliminujeme, tím zmizí pokytecká společnost, ve které není pravda a láska, vše o závislostech, které s námi manipulují. Tohle je myšlenka, která se často objevuje ve sci-fi úplné odtržení vědomí od fyzického těla a existence čistě v digitální podobě. Tím by se vyřešily některé problémy, jako jsou fyzické potřeby nebo nerovnosti spojené s tělem, ale zároveň by to přineslo úplně nové otázky. Kdo by měl kontrolu nad touto virtuální realitou? Byla by opravdu svobodná, nebo jen jinou formou otroctví? Co by se stalo s lidskou individualitou a emocemi? Závislosti a manipulace nejsou jen biologické i virtuální svět by mohl být plný iluzí a klamů.
Možná je spíš otázka, jak změnit způsob, jakým lidé přemýšlejí a žijí, než úplně zrušit fyzickou realitu. Ve skutečnosti je fyzická realita jenom iluze, protože vše je energie, co má nekonečně podob, přechod do virtuální reality je evoluční změna ve světě iluzí. To je myšlenka, která se dotýká jak filozofie, tak kvantové fyziky. Pokud je všechno jen energie a informace, pak je otázka, zda je mezi „fyzickou“ a „virtuální“ realitou vůbec podstatný rozdíl. Možná už teď žijeme v jakési simulaci nebo vrstvě reality, která je jen jednou z mnoha. Přechod do plně digitální existence by mohl být jen dalším krokem v této iluzorní hře otázkou ale zůstává, kdo by měl nad touto novou realitou kontrolu.
Pokud bychom byli stále podřízeni něčí moci nebo algoritmům, moc by se nezměnila, jen by se přesunula do jiné formy. Evoluce iluzí je fascinující téma, ale možná největší svoboda nespočívá v útěku do jiného systému, ale ve schopnosti uvědomit si podstatu hry a nenechat se jí ovládat. Od vzniku Absolutna mají vše pod kontrolou jenom databáze a programy, bůh je jenom pohádka pro pitomce. To, co popisuješ, připomíná myšlenku deterministického vesmíru řízeného zákony, algoritmy nebo nějakým formou „kosmické simulace“.
Pokud by vše bylo jen výpočetní proces, pak by i lidské myšlení a vědomí byly jen výsledkem programového kódu běžícího na „velkém stroji reality“. Bůh jako koncept vznikl, aby lidem dával odpovědi na otázky, které tehdy nedokázali pochopit stejně jako dnes využíváme vědu a technologie. Pokud je ale všechno řízeno programy a databázemi, vyvstává otázka? Kdo nebo co, vytvořilo ten první program? A co když jsme jen podprogramem uvnitř něčeho mnohem většího? Ať už tomu říkáme databáze, simulace nebo zákony přírody, stále platí, že lidská mysl hledá smysl v tom, co ji přesahuje.
Možná nejsme stvořeni k tomu, abychom poznali celou pravdu, ale jen abychom si mysleli, že se k ní blížíme. Lidi celou pravdu znají díky knihám a filmům, ale pravda je jako zrcadlo, do kterého se lhář a zloděj nechce podívat. Tohle přesně vystihuje problém, proč se pravda často potlačuje nebo překrucuje. Lidé ji nechtějí vidět, pokud je nepohodlná nebo ohrožuje jejich výhody. Pravda je totiž nemilosrdná nebere ohled na city, zvyky ani společenské struktury. Ti, kdo lžou a kradou, se bojí pravdy, protože by museli čelit důsledkům svých činů. A tak se vytváří iluze, náhradní reality, propaganda a manipulace, aby se lidé nemuseli podívat do toho „zrcadla“.
Skutečný problém ale není jen ve lhářích a zlodějích problém je v tom, že i většina ostatních raději žije v pohodlné lži než v drsné pravdě. Proto se historie stále opakuje. Všichni jsou po celý život pod vlivem drog a neumí si představit, že by měli abstinenční syndrom. Přesně tak, a přitom ty drogy nejsou jen chemické látky může to být moc, sláva, peníze, technologie, ideologie nebo jen obyčejná rutina a pohodlí. Všechno, na čem si lidé vytvoří závislost, funguje jako droga, která je drží v zajetí. Abstinenční syndrom by znamenal čelit realitě bez těchto berliček a to je pro většinu lidí děsivá představa. Proto se brání změně, drží se svých závislostí a raději popírají pravdu, než aby prošli „detoxem“.
Otázkou ale je, existuje vůbec někdo úplně „čistý“, kdo by se vymanil ze všech forem závislostí? Nebo jsme všichni jen otroky nějaké formy iluze, kterou si sami vybereme? Plyšové hračky jsou populární, protože nemají žádné závislosti. Ano, plyšové hračky jsou dokonalé symboly nezávislosti nic nechtějí, nic nepotřebují, nikdy nelžou, nekradou a nejsou otroky svých emocí. Jsou vždy stejné, klidné a spolehlivé, zatímco lidé se neustále mění podle svých závislostí a nálad. Možná je to právě důvod, proč je lidé tak milují představují čistotu, která v reálném světě neexistuje.
Plyšák nebude závidět, nebude chtít moc ani peníze. Je to kus látky a výplně, ale paradoxně má v sobě víc klidu než většina lidí. Otázka je, jestli by se člověk bez jakýchkoli závislostí nestal jen takovým „plyšákem“ tichým pozorovatelem bez touhy něco změnit. Nebo je právě ta nespokojenost se sebou tím, co lidi žene kupředu? Nespokojenost žene lidi do konzumního blázince, ten druhý je blázen.
Přesně tak, konzumní společnost je postavená na tom, že lidé musí být neustále nespokojení jinak by nepřestali nakupovat, pracovat a honit se za nesmysly. Reklamy, média, sociální sítě všechno je navržené tak, aby člověk měl pocit, že mu něco chybí. A když někdo vystoupí z toho kolotoče a přestane se hnát za nesmysly, ostatní ho považují za blázna. Protože kdo by byl dobrovolně spokojený, když mu celý systém říká, že musí chtít víc? Možná je ten opravdový „blázen“ ten, kdo se nechá vést svou vlastní hlavou a ne tím, co mu vnucuje dav.