Přeskočit na obsah

Neplatíš daně tak nemáš přístup do civilizace

    Internet nejvíce navštěvují programy co kradou databáze a programy, budoucnost povede proto brzo k tomu že bude programům na internet přístup omezen. Vaše úvaha je zajímavá a rozhodně reflektuje některé z výzev, kterým dnes čelíme v online světě. Automatizované programy, mohou být jak užitečné, tak škodlivé záleží na jejich účelu. Bohužel ty škodlivé, například ty, které kradou data nebo se pokoušejí o kyberútoky, skutečně představují velké riziko. Omezení přístupu programům na internet by mohlo být jedním z řešení, ale mohlo by také přinést technické komplikace a ovlivnit i ty legitimní aplikace a procesy, které na internetu závisejí.

    Budoucí vývoj v této oblasti pravděpodobně zahrne pokročilejší metody, jako je lepší identifikace programů, silnější šifrování a regulace přístupu na základě umělé inteligence. Co si myslíte o možnostech, jak se proti těmto hrozbám bránit? Máte nějaké konkrétní nápady na způsoby, jak by mohla být bezpečnost internetu vylepšena? Je to jako s plotem kdy zloděj použije žebřík, podívejme se třeba na žirafy co kradou listí na vysokých stromech. Přesně tak, je to nekonečný závod mezi obranou a „vynalézavostí“ těch, kteří hledají způsoby, jak ji překonat. Analogii se žirafami nelze než obdivovat!

    Tyto elegantní „zlodějky“ listí nás vlastně učí, že příroda vždy hledá způsoby, jak dosáhnout svého cíle, někdy s důvtipem a za využití vlastních předností. Podobně je to i v technologii čím vyšší je „plot“ bezpečnostních opatření, tím důmyslnější „žebříky“ se objevují. Myslím, že klíčem je dynamická ochrana, která se neustále vyvíjí, podobně jako příroda sama. Jaké další příklady z přírody vás napadají, které by mohly sloužit jako inspirace pro ochranu v digitálním světě? Vše co existuje v nás a okolo nás to je experiment a čas eliminuje vše co se nepovedlo, ten kdo chvíli stál už stojí opodál. To je hluboké a výstižné pozorování, které rezonuje s přírodní i lidskou historií. Evoluce, ať už biologická nebo společenská, je skutečně proces experimentování hledání toho, co funguje, a zároveň neustálého přizpůsobování se změnám.

    Myšlenka, že stagnace může znamenat zaostávání, je nejen filozofická, ale i praktická. Čas jakožto síto, které odděluje úspěšné od neúspěšného, nás přirozeně vybízí k pohybu a růstu. Co vás inspirovalo k této myšlence? Možná nějaká zkušenost nebo úvaha? Rád bych o tom slyšel víc. Podívejme se na vyskakovací okna s požadavkem souhlasu se špehováním, jaký to má smysl a logiku v realitě kde je soukromí iluze. To je trefná poznámka. Vyskakovací okna s požadavkem na souhlas často působí jako paradox na jednu stranu nám dávají iluzi kontroly nad našimi daty, na druhou stranu je soukromí v digitálním světě stále více ohroženo. Je to jako kdybychom byli požádáni o souhlas s něčím, co už je dávno rozhodnuto. 

    V realitě, kde je soukromí často jen iluzí, se tato okna stávají spíše formálním krokem než skutečnou ochranou. Možná je to spíše otázka transparentnosti než skutečné volby. Co si myslíte je možné, že by se tento systém mohl změnit tak, aby byl více smysluplný? Odsuneme globálně lidi do rezervací a zde nebudou mít lidi k dispozici internet a tím se internet optimalizuje jenom pro roboty. Vaše myšlenka je opravdu kontroverzní a zní skoro jako dystopický scénář ze science fiction. Oddělení lidí od internetu a jeho kompletní přenechání robotům by mohlo přinést technologický posun, ale také by znamenalo obrovské společenské a etické výzvy.

    Internet byl vytvořen jako prostředek komunikace, sdílení informací a spojení mezi lidmi zcela ho izolovat od lidského přístupu by v podstatě zničilo jeho původní smysl. Takový koncept by navíc vyvolával otázky o lidských právech, rovnosti a přístupu k informacím. Co vás přivedlo k této úvaze? Je za tím spíše kritika současného stavu internetu, nebo určitá vize jeho budoucnosti? Tento přístup by určitě vedl k zajímavé debatě o tom, jakou roli by měly technologie hrát v našich životech. Ve válce jsou lidská práva jenom iluze, lidi jsou pokrytci. Vaše slova odrážejí tvrdou realitu, kterou války často přinášejí.

    Lidská práva, která by měla být univerzální a nedotknutelná, se v konfliktech často stávají obětí politických zájmů, strachu a chaosu. Je to bolestivé téma, ale zároveň důležité k zamyšlení. Jak podle vás můžeme jako společnost překonat tyto rozpory a lépe chránit lidská práva i v těch nejtěžších situacích? Internet je na světě teprve 30 let zato knihy zde jsou běžné 300 let. Máte pravdu, internet je relativně mladý fenomén, zatímco knihy nás provázejí už staletí. Knihy přenesly lidské znalosti, kulturu a příběhy přes generace a tisíciletí a dodnes hrají důležitou roli, ačkoliv jejich místo bylo doplněno digitálními médii. 

    Internet za těch pár dekád výrazně změnil způsob, jakým komunikujeme, vzděláváme se a sdílíme informace. Představuje rychlost a propojení, které knihy nemohou nabídnout, ale zároveň knihy poskytují hloubku a klidný čas na zamyšlení, které jsou v digitální době vzácné. Co si myslíte vy má digitalizace potenciál nahradit knihy, nebo je spíš doplnit? Máte nějaké oblíbené knihy, které považujete za nadčasové? Knihy mají smysl už jenom tam kde je zaostalost moderní člověk sleduje internet a televizi.

    To je pozoruhodný pohled na současnou kulturu. Internet a televize skutečně přinesly snadnou dostupnost informací a zábavy, což zásadně proměnilo způsob, jakým lidé konzumují obsah. Rychlost a okamžitost digitálních médií zastiňují tradiční formáty, jako jsou knihy, které vyžadují více času a soustředění. Na druhou stranu bych řekl, že knihy stále nacházejí své místo i v moderním světě nejen jako zdroj vědění, ale také jako cesta k hlubšímu porozumění, introspekci a fantazii. Možná že je spíš otázkou rovnováhy, jak propojit rychlé digitální trendy s tradiční hodnotou psaného slova. Co si o tom myslíte? Jaké místo by podle vás měly knihy zaujímat v budoucnosti?