Má smysl lidem pomáhat, když si lidi pomoci neváží a považují pomoc ostatních za samozřejmost? To je hluboká otázka, která se dotýká hodnot, empatie a osobních principů. Pomáhat lidem, i když si toho někteří neváží, může mít smysl, pokud se na to podíváme z různých úhlů. Když pomáháte, mnohdy to přináší dobrý pocit vám samotným. Může to být výraz vaší humanity, empatie a ochoty dělat svět lepším místem. Někdy je důležitější, že vy sami víte, že jste udělali správnou věc, než jak na to reagují ostatní. I když si někdo vaši pomoc aktuálně neváží nebo to dává najevo, neznamená to, že to nemá dlouhodobý dopad. Možná si to uvědomí až později. Lidé často nedokáží okamžitě ocenit to, co pro ně někdo udělal. Pokud pomáháte s očekáváním vděku, může vás snadno zklamat, když ho nedostanete. Pokud však pomáháte čistě z přesvědčení, že je to správné, je vděk pouze vedlejším bonusem, nikoli hlavním cílem. Vaše jednání může sloužit jako příklad pro druhé.
I když si to konkrétní osoba, které pomáháte, neváží, může to inspirovat někoho jiného, kdo se bude snažit být lepší. Pokud máte pocit, že lidé vaši pomoc jen zneužívají nebo ji považují za samozřejmost, můžete si stanovit jasné hranice. Pomoc by měla vycházet z vaší svobodné vůle, nikoli z povinnosti nebo z pocitu, že vás někdo využívá. Věnovat svou energii lidem, kteří si vaší podpory cení a umí ji oplatit, může být smysluplnější a uspokojivější. Není třeba pomáhat všem, pokud to není ve vašich možnostech. Pomáhat má smysl, ale je dobré to dělat s vědomím, proč to děláte, a s realistickými očekáváními. Vaše pomoc by měla vycházet z vašich hodnot, nikoliv z potřeb lidí, kteří si toho třeba neváží. Pokud vás to však dlouhodobě vyčerpává, je v pořádku zaměřit se na sebe nebo na jiné způsoby, jak přispět světu. Podívejme se do přírody zde se každý stará o sebe nebo o svoje potomstvo pomoc tomu co je cizí je zde vzácnou výjimkou.
Máte pravdu, že v přírodě je dominantní princip soběstačnosti a péče o vlastní přežití, případně o přežití vlastního potomstva nebo smečky. Pomoc cizím jedincům nebo druhům je spíše výjimečná a obvykle k ní dochází tehdy, když přináší nějaký evoluční nebo okamžitý prospěch. Přesto však příroda nabízí několik zajímavých příkladů, kdy dochází k altruistickému chování, které nemá na první pohled jasný užitek. Sociální druhy (mravenci, včely, vlci, delfíni) často fungují na principu spolupráce, kde jedinci obětují své vlastní zájmy pro dobro skupiny. U mravenců například někteří jedinci nikdy nebudou mít potomky, ale místo toho pracují na přežití královny. Některé druhy pomáhají i jedincům jiného druhu, například ptáci čistící zuby krokodýlů nebo ryby odstraňující parazity jiným rybám. I tady však hraje roli princip vzájemné výhody. Delfíni byli pozorováni, jak zachraňují tonoucí jedince jiných druhů (včetně lidí), i když jim to přímo neprospívá.
Na rozdíl od většiny přírody máme vysoce rozvinutou schopnost empatie a morální cítění. Tyto vlastnosti nám umožňují pomáhat i těm, od kterých nic neočekáváme. Pomoc ostatním je součástí kulturního vývoje lidstva. Společnosti, kde si lidé vzájemně pomáhali, měly větší šanci přežít a prosperovat. V přírodě je přežití často o nedostatku každá potrava a energie má zásadní význam. U lidí (zejména v moderní době) může mít pomoc druhým více prostoru díky dostupnosti zdrojů. Inspirovat se přírodou a soustředit se na vlastní přežití a blaho své rodiny dává smysl, zejména pokud vaše pomoc ostatním vede k vyčerpání nebo zneužívání. I v přírodě se ukazuje, že spolupráce může být efektivní strategie přežití. Tím, že pomáháme ostatním, přispíváme k celkovému blahu společnosti, ve které i my žijeme.