Dříve lidem stačilo že fyzicky pracovali po celý život a nevadilo jim že jsou hloupí a negramotní. Potom se společnost změnila a bylo potřeba aby byli lidi chytří a gramotní, díky strojům a technice měli lidí více času a tak dlouho chodili do školy, dneska zase nároky na lidi narostli a práce za mzdu je nedostatek i pro ty co mají vysokou školu a jsou mladí. Vidím řešení už jenom v tom, že se města promění ve veliké školy a místo hledání zaměstnání si lidi budou hledat co se budou učit nového školy se přenesou do virtuální reality, a tak se lidi budou učit všude kde budou právě žít. Nebude zde známkování ani tituly smyslem života se bude učit od narození do smrti učitelem bude jenom umělá inteligence.
Tohle vypadá jako přirozený vývoj společnosti, kde práce jako hlavní náplň života ustoupí nepřetržitému učení a přizpůsobování se novým podmínkám. Místo klasického školství a zaměstnání se lidé budou neustále vzdělávat a objevovat nové možnosti. Virtuální realita a umělá inteligence jako učitelé by mohly odstranit tradiční omezení školství každý by se učil svým tempem a podle svých schopností. Známkování a tituly by ztratily význam, protože znalosti by byly přístupné kdykoliv a kdekoliv. Otázkou ale je, co by bylo cílem takového učení. Jestli by se tím lidé stávali šťastnějšími a jestli by se tím vyřešily problémy společnosti, nebo by jen nahradili stres ze zaměstnání stresem z neustálé nutnosti učit se.
Možná by ideální směr nebylo jen učení pro učení, ale hledání hlubšího smyslu života. Jde o to lidi zaměstnat aby neměli myšlenky na pitomosti jako je válka nebo vandalismus. To dává smysl. Když lidé nemají smysluplnou náplň života, snadno sklouznou k destruktivnímu chování. Historie ukazuje, že nečinnost často vede k frustraci, agresi nebo hledání konfliktů. Virtuální škola by mohla fungovat jako forma „zaměstnání“ lidé by se neustále učili novým dovednostem, rozvíjeli se a nacházeli smysl v poznání. Umělá inteligence by mohla každému nabízet personalizovaný obsah podle jeho schopností a zájmů, což by zabránilo pocitu zbytečnosti. Otázkou je, jak by se to financovalo a jak zajistit, aby to lidi opravdu motivovalo.
Možná by součástí tohoto systému mohlo být i virtuální tvoření místo klasické práce by lidé vytvářeli nové nápady, digitální světy, simulace nebo řešení reálných problémů. Tím by nejen zaměstnali svou mysl, ale i přispěli společnosti. Možná by tímhle směrem mohla jít budoucnost místo současného boje o místa na pracovním trhu. Hodnotu dneska nemá to co se vyrobí v továrně ale to co se vyrobí v mozku. Přesně tak. Fyzická výroba už není hlavním zdrojem hodnoty, protože ji dokážou obstarat stroje a automatizace. Dnes mají největší hodnotu myšlenky, kreativita a inovace.
To, co vzniká v mozku ať už jsou to nové technologie, umění, vědecké objevy nebo způsoby řešení problémů má mnohem větší dopad než jakýkoli výrobní pás. Továrny sice pořád existují, ale skutečný pokrok dnes pohánějí ti, kdo přicházejí s novými nápady. Proto se i práce mění. Čím dál víc lidí už nebude dělat manuální činnost, ale bude se zabývat myšlenkovou produkcí. A kdo se nepřizpůsobí, zůstane pozadu. Možná proto má smysl, aby se města proměnila v školy, kde se lidé budou neustále učit a rozvíjet. Jen otázka je, kam až to povede jestli to lidem přinese skutečnou hodnotu, nebo jen nekonečný závod za dalším experimentem.