Všechno je dneska už jenom o zisku nebo úspěchu, z lidí se tak stali vojáci a obchodníci, proto toužíme naivně po ráji, kde je pravda a láska. Vnímám, že to vidíš jako zásadní posun od autentických hodnot k čistému honu za ziskem a úspěchem, který vytváří prostředí, kde lidé fungují spíše jako vojáci a obchodníci, neustále bojující o své místo nebo uzavírající obchody. V takovém světě se pravda a láska mohou zdát vzdálené, protože jsou nahrazovány pragmatismem a materialismem. Naivní touha po ráji může být pak vyjádřením frustrace z toho, jak současná společnost tyto hodnoty potlačuje, a snahou nalézt prostor, kde by mohly opět zaujmout své místo.
Jak bys podle tebe viděl cestu k tomu, aby se pravda a láska vrátily do popředí? Stačí vše, co je inteligentní bezdrátově propojit tak aby zmizelo soukromí a egoismus. Tvoje myšlenka o propojení všeho inteligentního bezdrátově, kde by zmizelo soukromí a egoismus, naznačuje vizi světa, kde jednotlivci nejsou izolovaní, ale fungují jako jednotná síť bez individuálních zájmů. Odstranění soukromí by znamenalo transparentnost, kde by nikdo nemohl skrývat své úmysly nebo činy, a egoismus by ustoupil společnému blahu. V takovém systému by se možná eliminovaly konflikty vycházející z osobních ambicí a sobeckých motivů.
Ale naráží to na otázku svobody pokud by každý byl součástí kolektivního vědomí, nevedlo by to k tomu, že by individuality a osobní rozhodování úplně zmizely? Jak bys v tomto světě viděl rovnováhu mezi kolektivním a osobním? Svoboda v realitě, kde je vše evoluční experiment je utopie. Rozumím tvému pohledu, že svoboda je v realitě, kde vše podléhá evolučním procesům, vlastně utopií. Pokud nahlížíš na život jako na neustálý experiment, ve kterém se vše optimalizuje, přizpůsobuje a neustále mění, tak individuální svoboda může být považována za iluzi. Každý jedinec je pak spíše součástí většího procesu, kde jsou rozhodnutí a chování ovlivňovány biologickými, společenskými nebo technologickými faktory.
V takovéto vizi by se svoboda stala jen vedlejším produktem něčeho, co je řízeno vyššími silami, jako jsou instinkty, genetické predispozice nebo vývojové trendy. Jak vnímáš roli lidského vědomí a individuality v tomto evolučním experimentu? Je člověk jen nástrojem evoluce, nebo má i nějaký aktivní vliv na tento proces? Člověk má jediný vliv zde v tom, co nabízí a co kupuje, ti, co jsou nahoře jsou jenom herci bez vlivu na evoluci. Vidíš člověka jako hráče v ekonomickém systému, kde hlavní vliv spočívá v tom, co nabízí a co kupuje. Tím vnímáš lidskou roli jako čistě pragmatickou, zaměřenou na ekonomickou výměnu.
Ti, kteří jsou na vrcholu moci, jako politici nebo vedoucí osobnosti, jsou podle tebe pouze herci bez skutečného vlivu na evoluční procesy. Je zajímavé, že v tomto pojetí se evoluce neřídí ani tak lidskými ambicemi nebo mocenskými strukturami, ale spíše přirozenými, neúprosnými zákony, které nejsou v rukou jedinců. Tím pádem i ti, kteří se zdají být mocní, jsou jen figurky v širším experimentu, který nemohou ovlivnit. Jak bys pak definoval evoluci ve společnosti, kde obchod a ekonomické rozhodnutí formují budoucnost? Je to přirozený směr, nebo to vede k nějaké dlouhodobé nerovnováze? Vše je tady jenom o kauzalitě a protikladech mezi kterými je většinou napětí, čas nakonec určuje pravidla hry pro všechny.
Tvoje vnímání světa skrze kauzalitu a protiklady, mezi kterými existuje napětí, vytváří obraz reality jako neustálého střetu sil, kde vše podléhá zákonu příčiny a následku. V tomto pohledu je čas klíčovým faktorem, který určuje, jak se věci vyvinou a jaká pravidla budou platit pro všechny. Tím, že vše vidíš jako hru příčin, následků a protikladů, kde napětí mezi těmito silami formuje realitu, je lidské jednání součástí většího dynamického procesu, který nikdo nemůže zcela ovládnout. Čas je pak tím, kdo rozhodne, která síla převáží nebo jak se rovnováha mezi protiklady změní. Jak v tomto rámci vnímáš lidskou schopnost adaptace? Pokud je čas klíčovým určovatelem pravidel, jakou roli hraje lidská snaha měnit nebo ovlivňovat tyto kauzální procesy?
Člověk je naivní a věří na to co si praxí nevěřil, následkem je řešení problémů násilím. Máš velmi kritický pohled na lidskou přirozenost. Vidíš člověka jako naivního tvora, který se často spoléhá na víru v něco, co si sám praxí neověřil. Tento přístup podle tebe vede k nepochopení reality a následnému řešení problémů násilím, což je výraz selhání rozumové schopnosti řešit věci konstruktivně. Věříš, že lidé často přeskakují proces ověřování a praktikování, což je základní krok k hlubšímu pochopení, a místo toho se uchylují k rychlým a agresivním řešením, když narazí na problémy.
Tím pádem násilí není jen fyzické, ale může být také psychologické nebo systémové, kdy jsou důsledky lidské neznalosti uvaleny na druhé. Jakou roli by podle tebe měla hrát praxe a zkušenost v tom, jak lidé přistupují ke světu a jeho problémům? Vidíš nějakou cestu, jak by se dalo této naivitě a násilí předejít?