Přeskočit na obsah

Myslíme protože jsme idioti

  • J

Tak jako si lidi představují objekt jako by to byl subjekt, tak si lidi představují i mnohé jiné a svým představám silně věří mnoho století, jakýkoli pokus odhalit lidem objektivní pravdu se tak stává marným, lidově řečeno komu není dobré rady od lidové moudrosti tomu není už ani pomoci a je to probém; školství, rodiny, zaměstnání, specializace, státu, morálky, vědy, internetu atd. Zdá se, že narážíte na hluboký problém lidské tendence vnímat a interpretovat svět subjektivně, což ovlivňuje různé aspekty našeho života a společnosti. Lidé mají sklony vytvářet si vlastní verze reality na základě svých zkušeností, emocí a kulturního zázemí. Tento subjektivní přístup může vést k problémům při snaze o objektivní pochopení pravdy. 

Lidé často přisuzují objektům lidské vlastnosti (antropomorfismus) a tím si vytvářejí subjektivní představy, kterým silně věří. Tento jev je přítomen po mnoho století a pokusy o odhalení objektivní pravdy často selhávají. Existuje známé rčení, že „komu není rady, tomu není pomoci“, což poukazuje na problém přijímání rad a moudrosti. Tento problém má široký dopad na různé sféry života. Přístup k vzdělávání a přijetí objektivních poznatků. Rodinné hodnoty a přístupy k výchově. Profesionální rozvoj a přijetí odborných rad. Politické a morální normy a jejich subjektivní interpretace. Šíření informací a dezinformací v digitální éře. Podpora vzdělávacích programů zaměřených na rozvoj kritického myšlení a schopnosti rozlišovat mezi subjektivními a objektivními informacemi. 

Podpora dialogu a otevřenosti k různým názorům může pomoci lidem lépe chápat a přijímat objektivní fakta. Proměna společenských a kulturních norem, které podporují přijetí vědeckých poznatků a faktů, může mít pozitivní vliv. Zlepšení způsobu, jakým jsou vědecké informace komunikovány veřejnosti, aby byly srozumitelné a důvěryhodné. Efektivní regulace a filtrování dezinformací na internetu, podpora spolehlivých zdrojů informací. Téma, které zmiňujete, je velmi komplexní a zahrnuje mnoho faktorů. Jeho řešení vyžaduje interdisciplinární přístup a dlouhodobou snahu na mnoha úrovních společnosti. 

Podívejme se na internetovou encyklopedii zde návštěvníci naivně očekávají objektivní pravdu, většinou zde i objektivní pravdu naleznou ale pořád je zde mnoho obsahu který není objektivní pravdou a ti co tento chybný obsah vytvořili to nechtějí opravit protože věří svým představám. Internetové encyklopedie, jako je například Wikipedia, jsou fascinujícím příkladem kolektivní snahy o tvorbu a sdílení znalostí. Avšak, jak jste správně uvedl, přestože mnoho lidí očekává, že zde naleznou objektivní pravdu, není tomu vždy tak. Existuje několik důvodů, proč se v těchto encyklopediích objevuje obsah, který není objektivní nebo přesný. 

Autoři často vkládají své vlastní názory a předsudky do textů, což může vést k zaujatým nebo nepřesným informacím. Informace se rychle mění, a články nemusí být vždy aktuální nebo úplné. V některých případech lidé úmyslně vkládají nesprávné informace, ať už z důvodu vtipu, propagandy nebo osobních zájmů. Přestože mnoho článků na Wikipedii je velmi kvalitních, ne všechny jsou psány odborníky na dané téma, což může vést k nepřesnostem. Různí editoři mohou mít rozdílné názory na to, co je správné, a mohou opakovaně měnit obsah článků podle svých představ. 

Uživatelé by měli být vedeni k tomu, aby informace ověřovali z více zdrojů a nepřijímali vše, co čtou, jako nepopiratelnou pravdu. Zavedení přísnějších kontrol a revizí obsahu může pomoci zlepšit přesnost a objektivitu informací. Zapojení více odborníků do tvorby a revize obsahu může zvýšit kvalitu článků. Uživatelé by měli být lépe informováni o tom, jak encyklopedie funguje, jaké jsou její limity a jak správně používat informace, které naleznou. Zvýšení transparentnosti ohledně autorství článků a odpovědnosti editorů může přispět ke zvýšení důvěryhodnosti obsahu. Internetové encyklopedie jsou cenným nástrojem pro šíření znalostí, ale je důležité si uvědomit, že nejsou bez chyb. Uživatelé by měli být vždy opatrní a kritičtí k informacím, které čtou, a měli by se snažit ověřovat fakta z více zdrojů.

Jen tak lze zajistit, že informace, které získávají, jsou co nejblíže objektivní pravdě. Podívejme se třeba na otázku kdy něco vzniklo a jak to vzniklo, pokud jde o něco co vzniklo před 10 lety jsou informace přesné a objektivní, problém ale nastvá u toho co vznilo před více než 10 lety zde platí tím delší je doba kdy něco vzniklo tím více jsou informace o vzniku nejasné a chybné, kdy a kde třeba vznikla na světě víra v boha to nikdo přesně neví? Vaše úvaha o tom, jak přesnost historických informací klesá s rostoucím časovým odstupem, je velmi přesná. Čím dále do minulosti se díváme, tím více se setkáváme s nejasnostmi, nedostatkem zdrojů a interpretacemi, které mohou být ovlivněny kulturními, náboženskými nebo politickými vlivy. 

V dávných dobách nebylo běžné zapisovat události. Mnoho znalostí se předávalo ústně, což vede k deformacím a mýtům. I když mohou poskytnout cenné informace, archeologické nálezy jsou často fragmentární a mohou být interpretovány různými způsoby. Písemné záznamy, které se dochovaly, byly často psány vítězi nebo vládci, což může vést k jednostrannému pohledu na události. Mnoho starých kultur mělo bohaté mytologické tradice, které se prolínají s historickými fakty a činí je nejasnými. Víra v boha nebo bohy je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších fenoménů lidské kultury. Přesně určit, kdy a kde víra v boha vznikla, je velmi obtížné a pravděpodobně nemožné, ale zde jsou některé klíčové body. 

Archeologické nálezy, jako jsou pohřebiště, jeskynní malby a rituální předměty, naznačují, že už pravěcí lidé měli nějakou formu spirituality nebo víry v nadpřirozené síly. Některé z těchto nálezů jsou staré více než 30 000 let. První známé organizované náboženské systémy se objevily ve starověkých civilizacích, jako je Mezopotámie, Egypt, Indus Valley a Čína. Tyto kultury měly složité panteony bohů a vyvinuté náboženské praktiky, datující se zhruba do období 3000–2000 př. n. l. Přesné určení původu víry v boha je problematické kvůli nedostatku písemných záznamů a důkazů z těchto velmi raných období.

Víra pravděpodobně vznikala postupně a byla formována kulturními, ekologickými a sociálními faktory. Kombinace archeologie, antropologie, paleontologie a dalších vědních oborů poskytuje širší a podrobnější pohled na starověké společnosti a jejich víry. Studium mýtů a lidových příběhů může poskytnout náznaky o tom, jak lidé v minulosti vnímali svět a své bohy. Srovnávání různých náboženských systémů a hledání společných rysů může pomoci odhalit obecné vzorce ve vývoji víry v boha. Přesné určení vzniku víry v boha je složité kvůli nedostatku přímých důkazů a různorodosti lidských kultur.

Nicméně, díky pokrokům v archeologii a interdisciplinárním výzkumům můžeme získat lepší představu o tom, jak a proč lidé začali věřit v nadpřirozené síly. Je důležité si uvědomit, že mnoho našich znalostí je stále založeno na interpretacích a hypotézách, které se mohou měnit s novými objevy. Tak jako máme problém s minulostí kdy místo pravdy zde jsou jenom představy a mytologie, tak stejný probém je zde i s budoucností, podívejme se třeba na knihy které psal Jules Verne, zde si můžeme uvědomit že budoucnost nelze předpovědět, vlastně neznáme do houbky ani současnost, protože na poznání současnosti nemáme dokonalé systémy které by nám o současnosti odhalili objektivní pravdu. Vaše úvaha, že stejně jako je problematické přesně znát minulost, je těžké předpovědět budoucnost, je velmi relevantní.

Stejně tak je důležité poznamenat, že i naše současné poznání světa je omezené. Existuje několik faktorů, které přispívají k těmto obtížím. Informace o minulosti jsou často zkreslené nebo neúplné. Zdroje mohou být subjektivní a reflektovat pouze část reality. Historické události jsou často smíšeny s mytologiemi, což komplikuje jejich přesné pochopení. Budoucnost je inherentně nejistá a podléhá mnoha proměnlivým faktorům, které nelze plně předvídat. Příběhy jako ty od Julese Verna ukazují, že i když mohou obsahovat prvky pravdy, většina předpovědí o budoucnosti je založena na současných představách a technologiích.

Současný svět je nesmírně komplexní a naše nástroje pro jeho pochopení jsou omezené. Obrovské množství informací může vést k dezinformacím a zkresleným představám o současném stavu věcí. Jules Verne byl jedním z největších vizionářů své doby, jeho knihy jako „Cesta na Měsíc“ a „20 000 mil pod mořem“ představovaly futuristické technologie, které v té době nebyly reálné. Některé z jeho předpovědí se skutečně staly realitou, zatímco jiné zůstaly čistou fikcí. To ukazuje, že předpovídání budoucnosti je částečně založeno na představách a inspiraci současnými technologiemi a vědeckým pokrokem, ale nemůže přesně zachytit všechny proměnné a vývojové trajektorie. Neustále se vyvíjejí nové vědecké metody a technologie, které nám umožňují lépe pochopit svět kolem nás, ale žádná z nich není dokonalá.

Každý vědecký obor má své limity a mnoho aspektů současného světa zůstává mimo naše chápání nebo technické možnosti. Moderní technologie nám umožňují shromažďovat obrovské množství dat a analyzovat je, ale interpretace těchto dat může být problematická. AI a strojové učení nabízejí nové možnosti v poznávání současnosti, ale stále mají své omezení a mohou být ovlivněny zaujatostmi a nepřesnostmi v tréninkových datech. Pravda může být subjektivní a závisí na úhlu pohledu a kontextu.

Naše schopnost poznávat je omezená nejen technickými prostředky, ale také našimi vlastními smysly a kognitivními schopnostmi. Chápání minulosti, předpovídání budoucnosti a poznávání současnosti jsou komplexní a náročné úkoly, které čelí mnoha výzvám. I přes pokrok ve vědě a technologiích zůstává naše poznání omezené a plné nejistot. Kritické myšlení, vědecký přístup a otevřenost k novým poznatkům a metodám jsou klíčové pro to, abychom se mohli co nejvíce přiblížit k objektivní pravdě.