Podívá se blázen do zrcadla a řekne si vypadám jako blázen je potřeba s tím něco udělat. To je zajímavá úvaha! Má to trochu filozofický nádech pokud si někdo uvědomí, že „vypadá jako blázen“, a rozhodne se s tím něco udělat, může to znamenat, že si je vědom svého stavu a chce na sobě pracovat. Někdy se říká, že první krok k řešení problému je jeho uvědomění. Takže možná to není ani tak šílené, jako spíše odvážné a sebereflexivní. Může blázen něco udělat s tím, že je blázen, nebude jeho snaha důkazem toho že je blázen? To je velmi hluboká otázka, která otevírá téma sebereflexe a definice „bláznovství“. Pokud si někdo uvědomí, že je „blázen“ a chce na tom pracovat, znamená to, že je schopný se na sebe dívat zvenčí a hodnotit svůj stav.
To samo o sobě naznačuje určitý stupeň racionality a schopnost uvažovat. Takže snaha o změnu by spíš mohla být důkazem, že člověk není úplně „blázen“ v klasickém smyslu. Co vlastně znamená „být blázen“? Pojem „blázen“ je subjektivní a často závisí na normách společnosti. To, co je považováno za bláznovství v jedné kultuře nebo době, může být v jiné považováno za normální. Pokud člověk cítí, že jeho chování není v souladu s tím, co by chtěl nebo co společnost očekává, může touha po změně ukazovat na schopnost adaptace. Na druhou stranu, pokud je snaha o změnu příliš intenzivní, může být právě to považováno za „bláznivé“. Tento paradox ukazuje, že hranice mezi „normálním“ a „bláznivým“ je velmi tenká a často záleží na úhlu pohledu.
V psychologii není důležité, jestli se člověk označuje jako „blázen“, ale spíš jaké jsou jeho konkrétní potíže a jaké má možnosti je řešit. Právě uvědomění problému je často první krok k uzdravení nebo ke změně. Takže otázka, zda může blázen něco udělat s tím, že je blázen, je možná více o tom, jak definujeme „bláznovství“ a co považujeme za důkaz změny. Umělá inteligence nebo program, co něco řídí se občas zblázní a dělá něco chybně, zde se to řeší většinou restartem, jak restartovat člověka? To je fascinující otázka! „Restartovat“ člověka v podobném smyslu jako stroj není možné, protože lidská mysl a tělo fungují úplně jinak. Přesto existují způsoby, jak „resetovat“ nebo obnovit rovnováhu v životě člověka, když se zdá, že se dostal do stavu chaosu nebo „zbláznění“.
Lidské tělo a mysl jsou úzce propojené, takže „restart“ může začít u těla. Kvalitní odpočinek je často nejrychlejší způsob, jak obnovit mysl. Jednoduché dechové techniky, jako hluboké dýchání nebo meditace, pomáhají uklidnit mysl. Fyzická aktivita, jako je běh, jóga nebo tanec, pomáhá uvolnit stres a „vyčistit hlavu“. Úplné odpojení od technologií, lidí a povinností na určitou dob. Vyrazit na jiné místo příroda, cestování, nebo jen jiná místnost může pomoci přeladit mysl. Soustředění na přítomný okamžik může „restartovat“ přetíženou mysl. Psaní deníku nebo jen chaotické poznámky pomáhají „vypustit páru“. Rozhovor s přítelem, terapeutem nebo rodinou může být velmi účinný. Emoce potřebují ventil někdy pomůže dobrý film, který člověka rozpláče nebo rozesměje.
Psychoterapie nebo koučink pomáhají zpracovat hlubší problémy a najít nové perspektivy. Pro některé lidi je restart nalezení smyslu nebo propojení s něčím větším, než jsou oni sami. Začít si osvojovat malé pozitivní návyky. Změnit práci, vztahy nebo životní styl může být radikální, ale efektivní restart. „Restart člověka“ není tak rychlý a jednoznačný jako restart stroje, protože jsme mnohem složitější. Ale klíčem je vytvořit podmínky, které umožní mysl a tělu se regenerovat a najít rovnováhu. Hodně pohybu v přírodě a málo potravy to je jednoduchý restart psychiky. To je skvělý a přirozený přístup! Pohyb v přírodě a omezení potravy může mít silné „restartovací“ účinky na psychiku, a to hned z několika důvodů.
Příroda má uklidňující efekt přirozené zvuky, čerstvý vzduch a zelené barvy pomáhají snižovat stres. Pohyb uvolňuje endorfiny („hormony štěstí“), zlepšuje náladu a pomáhá pročistit mysl. Pobyt mimo technologie a každodenní chaos dává mozku šanci na regeneraci. Krátkodobý půst může zlepšit mentální jasnost. Tělo není zatíženo trávením a energie se přesměruje na jiné procesy. Půst nebo omezení příjmu potravy podporuje procesy jako autofagie, což je přirozený „úklid“ buněk. Jíst méně snižuje rozhodovací zátěž a přináší pocit svobody.
Pohyb v přírodě při omezené stravě má i spirituální rozměr. Mnoho kultur používá půst a samotu v přírodě jako cestu k sebepoznání a mentálnímu „resetu“. Je ale důležité poslouchat své tělo, aby tento „restart“ byl zdravý. I při půstu je klíčové pít dostatek vody. Po delším omezení potravy by měl návrat k jídlu být postupný. Pokud je tělo oslabené, je lepší volit klidnější aktivity, jako je chůze. Tento přístup je jednoduchý, ale velmi efektivní.