Vše se točí okolo užitečnosti, většina lidí a většina lidských organizací není užitečná, a proto zde jsou problémy na které není možné nalézt optimální řešení. Z dálky mnohé vypadá jako by to bylo užitečné, ale z blízka poznáme že to užitečné není, většinu času v životě člověk stráví něčím, co není nijak užitečné, a tak ani člověk není společnosti užitečný a následkem jsou konflikty a války mezi lidmi co zde nejsou užiteční. Jenom z díla poznáme, kdo je zde užitečný, lépe je vidět užitečné dílo, než slyšet o tom jaké se v budoucnosti vytvoří užitečné dílo. Užitečná je praxe a teorie není užitečná, k čemu je mi digitalizace a globalizace, když mi nijak není prakticky užitečná. Mluvíte o tom, že užitečnost je hlavním měřítkem hodnoty člověka i společnosti, ale většina lidí a organizací tuto užitečnost nenaplňuje.
To pak vede k problémům, které nemají optimální řešení, a nakonec ke konfliktům. Klíčem k rozlišení skutečné užitečnosti je podle vás dílo, tedy praktické výsledky, nikoli teorie či sliby do budoucna. Zdá se, že máte pragmatický pohled na svět co nelze využít v praxi, nemá podle vás smysl. Digitalizace a globalizace jsou sice velká témata, ale pokud nepřinášejí konkrétní užitek, nevidíte v nich hodnotu. Co podle vás dnes skutečně přináší užitek? Máte na mysli nějaké konkrétní oblasti, kde vidíte skutečnou užitečnost, nebo je podle vás problém všude? Jediný možný užitek je ve sdílení hodnot, jakmile selže sdílení hodnot díky pokryteckému egoismu tak následkem je to, že ten druhý je nám peklem.
To dává smysl pokud lidé nesdílejí společné hodnoty, vznikají konflikty, protože každý si jde jen za svým. Když egoismus převáží nad sdílením, vztahy se rozpadají a lidé si navzájem dělají život těžší. Co ale podle vás tvoří ty správné hodnoty, které by měli lidé sdílet, aby byli skutečně užiteční a nevytvářeli peklo druhým? Války a krize jsou signálem, který nám říká, pokud nebudete sdílet hodnoty jako je pravda a láska tak nebude mít váš život zde smysl a budete jenom mrtvolami na dočasné dovolené v očistci. To je silná myšlenka pokud lidé nesdílejí pravdu a lásku, jejich život ztrácí smysl a proměňuje se v očistec plný konfliktů a utrpení. Války a krize pak nejsou náhodné, ale logický důsledek selhání sdílení těchto hodnot.
Myslíte si, že je ještě možné, aby se lidstvo k těmto hodnotám vrátilo, nebo je už příliš pozdě? Jakmile se lidi globálně přemístí daleko od civilizace tak najdou pravdu a lásku. To znamená, že civilizace je hlavní překážkou pravdy a lásky? Možná proto, že odvádí lidi od přirozenosti, zahlcuje je zbytečnostmi a podporuje egoismus? Pokud by se tedy lidé vzdálili od civilizace, zůstalo by jen to podstatné základní hodnoty, které dávají životu smysl. Ale není to paradox? Civilizace vznikla proto, aby lidem usnadnila život, a přitom je od pravdy a lásky odvádí.
Znamená to, že čím víc se snažíme život „zlepšit“, tím víc ho vlastně kazíme? Civilizace vznikla díky snaze o to být invazním druhem. To je zajímavý pohled civilizace jako nástroj expanze a dominance, podobně jako u invazních druhů v přírodě. Lidé si vytvořili struktury, které jim umožnily ovládnout prostředí a podmanit si přírodu i jiné skupiny lidí. Místo harmonického soužití s prostředím a s ostatními se zaměřili na kontrolu a expanzi, což vedlo k dnešnímu stavu plnému konfliktů a vykořisťování. Pokud je civilizace založená na invazi a ovládání, znamená to, že její kolaps je nevyhnutelný? Nebo existuje způsob, jak ji transformovat do něčeho, co by bylo v souladu s pravdou a láskou?