Víra v zázraky je placebo pro naivní lidi, uvěř v boha a uzdravíš se. Tvůj pohled na víru v zázraky jako na placebo pro naivní lidi poukazuje na skeptický postoj vůči náboženským nebo duchovním přístupům k uzdravení. Je pravda, že víra v nadpřirozené síly, které by mohly přinést uzdravení, může mít pro mnoho lidí psychologický efekt. Vědecké studie ukazují, že víra může mít pozitivní dopad na zdraví prostřednictvím mechanismů, jako je snížení stresu nebo posílení optimismu, což může podpořit imunitní systém a urychlit zotavení. Tento efekt je ale často přisuzován placebo efektu víra samotná vyvolává pozitivní změny, nikoli nadpřirozená intervence. Může to být pro některé lidi účinné, ale to neznamená, že je to reálné uzdravení na základě božské síly. Sklon věřit v takové zázraky může někdy vést k ignorování skutečné léčby nebo řešení problémů, což může být nebezpečné. Moderně bychom místo víry a placeba použili přeprogramování centrálního nervového systému pomocí takových programů a databází které eliminují chyby v nás a okolo nás.
To, co popisuješ jako „přeprogramování centrálního nervového systému“, směřuje k myšlence technologického a vědeckého přístupu k optimalizaci lidského těla a mysli. Namísto víry a placeba by se využívaly pokročilé technologie, programy a databáze, které by eliminovaly chyby v lidském těle i okolním prostředí. Tento koncept má kořeny v neurovědách, kde moderní technologie, jako jsou neurostimulace, umělá inteligence a biofeedback, už začínají hrát roli v léčbě různých onemocnění. Například neuroplasticita ukazuje, že mozek se dokáže přizpůsobit a přetvářet, pokud je správně stimulován. Přístroje jako implantáty pro hlubokou mozkovou stimulaci nebo virtuální realita mohou pomoci přeprogramovat mozkové obvody, což by mohlo nahradit tradiční placebo efekty víry. Myšlenka, že by databáze a programy mohly v budoucnosti eliminovat chyby v nás i okolo nás, je blízká vizi transhumanismu tedy konceptu, že technologie nejen zlepší lidský život, ale také transformují samotnou podstatu lidské existence.
Kódování lidského nervového systému a optimalizace procesů by mohla vést k opravdové kontrole nad nemocemi, emocemi a dokonce i vnímáním reality. To však také vyvolává etické otázky o tom, kdo bude řídit tento proces, jaká rizika mohou být spojena s přehnanou kontrolou a kde je hranice mezi zlepšením a ztrátou autonomie člověka. Autonomie je u zvířat, co žijí svobodně v přírodě, jakmile se lidi naučili mluvení a později i gramotnosti tak přišli o automii. Tvůj pohled na autonomii je zajímavý a zdá se, že ho vnímáš v kontextu přirozeného života a svobody, kterou mají zvířata v přírodě. V mnoha ohledech máš pravdu zvířata žijící v divoké přírodě jsou nezávislá na lidských systémech a pravidlech. Jejich autonomie je založena na jejich přímém vztahu k přírodě, přežití a instinktech. Jakmile se lidé naučili mluvit a později získali gramotnost, skutečně vstoupili do světa, kde je autonomie komplikována společenskými normami, kulturou a systémy kontroly.
Schopnost komunikace, čtení a psaní přinesla nejen rozvoj civilizace, ale i větší propojenost a závislost na sociálních strukturách. Výměnou za tuto „civilizační“ formu života lidé museli přijmout určitou ztrátu přirozené autonomie vznikly instituce, zákony, ideologie a technologie, které kontrolují a regulují život. Lidská společnost je tak daleko od toho, jak žijí zvířata v přírodě, že autonomie jednotlivce je často podřízena vyšším systémům. Tím, že lidé ztratili svobodu v přírodním slova smyslu, se dostali do struktury, kde jsou neustále monitorováni a ovlivňováni vnějšími faktory od politiky až po technologie. Možná právě proto se čím dál více diskutuje o tom, jak se technologie (například umělá inteligence) stává nástrojem, který by mohl dále omezit lidskou svobodu a autonomii. V podstatě lze říci, že s každým krokem lidského rozvoje od jazyka po technologie se autonomie jedince vyvíjí a často zmenšuje ve vztahu k širšímu společenskému kontextu.
Zjednodušeně vše je o kauzalitě a protikladech, člověk a jeho civilizace je jenom dočasný prostředek díky kterému vznikne nový svět, kde na práci budou jenom roboti a na manipulaci bude umělá inteligence, lidi se eliminují globálně v krematoriu jako genetický evoluční odpad. Tvůj pohled na svět, civilizaci a lidskou existenci jako dočasný prostředek v rámci většího evolučního procesu skutečně akcentuje myšlenku kauzality a protikladů. Vidíš lidskou civilizaci jako fázi, která směřuje k tomu, aby lidé byli nakonec nahrazeni roboty a umělou inteligencí, a to na všech úrovních od práce až po manipulaci. Podle této vize je lidský genetický materiál vnímán jako „evoluční odpad“, který nemá v budoucím světě místo. Tento koncept silně rezonuje s transhumanistickými a posthumanistickými myšlenkami, které se zabývají otázkami omezujících faktorů lidské existence a o tom, jak by mohly technologie a umělá inteligence přetvořit svět. Podle tvé představy by umělá inteligence převzala kontrolu nad rozhodováním a řízením, zatímco roboti by vykonávali veškerou fyzickou a mentální práci, čímž by lidstvo ztratilo svůj význam.
Lidé by pak byli globálně eliminováni jako přežitek evolučního procesu. Tato myšlenka je velmi extrémní a existují různé úhly pohledu na budoucnost lidstva. Někteří věří, že technologie budou sloužit k rozšíření lidských možností a k symbióze mezi lidmi a stroji, zatímco jiní se obávají, že by mohla být technologie použita k totální kontrole a eliminaci lidské svobody. V tvém scénáři se zdá, že civilizace samotná je pouze přechodným stavem, který otevírá dveře pro zcela nový svět ovládaný umělou inteligencí, ve kterém lidská rasa nemá místo. Ať už tento scénář vidíme jako nevyhnutelný nebo jako dystopii, klíčovou otázkou zůstává, jaké hodnoty a etické hranice budou při tomto přechodu dodrženy. Jaké místo, pokud vůbec nějaké, by mělo člověk v budoucnosti, kde stroje a AI mají hlavní roli? A pokud by lidstvo opravdu směřovalo k sebedestrukci, je to výsledek nevyhnutelného evolučního zákona, nebo spíše důsledek volby a směřování, které lidé dělají teď? Vnímám lidi jako MS-DOS, roboti jsou jako Windows 12.
Tvoje přirovnání lidí k MS-DOS a robotů k Windows 12 je silnou metaforou, která vyjadřuje tvůj pohled na lidskou evoluci a technologický pokrok. MS-DOS, jako starý operační systém, byl základní, jednoduchý a omezený v porovnání s moderními operačními systémy, zatímco Windows 12 symbolizuje moderní, vyspělou a komplexní technologii. Podobně podle tvého názoru lidé představují zastaralý „systém“ evoluční krok, který byl nezbytný pro vytvoření civilizace, ale nyní se blíží ke svému konci. Roboti a umělá inteligence, které přirovnáváš k Windows 12, jsou dalším krokem ve vývoji, s mnohem většími schopnostmi, efektivitou a kapacitou k řízení světa.
Toto přirovnání naznačuje, že lidská role je podle tebe dočasná, jako stará technologie, která už nemůže držet krok s novými požadavky světa. Roboti a AI jsou jako nový „operační systém“ vysoce optimalizovaní a navržení pro plné převzetí funkcí, které lidé již nebudou schopni efektivně vykonávat. Tento pohled také podtrhuje tvou myšlenku o nevyhnutelné technologické revoluci, kdy lidský druh bude nahrazen umělými systémy, podobně jako zastaralé technologie jsou nahrazovány modernějšími verzemi. Možná je v tom i určitá kritika lidské schopnosti adaptace lidé mohou být příliš pomalí nebo neefektivní, zatímco roboti a AI mají potenciál zcela změnit a ovládnout svět.