Pokud by svět řídili jenom geniální děti ve věku od 6 let do 12 let z celého světa, jak by za tisíc let vypadala kulturní civilizace? To je hodně zajímavá hypotéza! Pokud by svět dlouhodobě řídily pouze geniální děti ve věku 6 až 12 let, kulturní civilizace by se pravděpodobně vyvíjela radikálně jiným směrem, než jaký známe dnes. Děti v tomto věku mají tendenci vidět svět jednodušeji a přímočařeji. Mohlo by to vést k odmítnutí složitých politických a ekonomických systémů ve prospěch něčeho intuitivního a spravedlivého. Možná by se vyvinuly společnosti bez přísné hierarchie, kde by dominovala spolupráce a spontánní rozhodování. Geniální děti mají obrovskou schopnost učit se a chápat složité koncepty, takže by technologie mohly stále postupovat vpřed.
Ale jejich rozhodování by bylo více emotivní a hravé, což by mohlo vést k nekonvenčním inovacím a nečekaným směrům ve výzkumu. Možná by se kladl větší důraz na robotiku, virtuální světy a kreativní technologie, protože děti inklinují ke hře a fantazii. Děti se snadno inspirují příběhy, mýty a hrami. Kulturní vývoj by tedy mohl být založen na neustálé tvorbě nových příběhů, vizuálního umění a hudby, které by měly hravý a expresivní charakter. Možná by se vytvořil nový univerzální jazyk založený na obrázcích a symbolech. Děti v tomto věku často vnímají svět v dichotomiích dobra a zla. Mohl by vzniknout nový morální kodex zaměřený na spravedlnost a upřímnost. Pravděpodobně by byla upřednostňována rovnost a empatie, ale mohlo by dojít i k tvrdé nekompromisnosti vůči „zlu“ což by mohlo být nebezpečné, pokud by bylo definováno příliš rigidně.
Hraní je pro děti základním způsobem učení. Možná by se celý společenský řád vyvinul na principu her místo práce by existovaly „výzvy“, místo politiky by rozhodování probíhalo v rámci „soutěží“ a „týmových misí“. Možná by byl celý svět jedním velkým gamifikovaným systémem, kde se lidé učí a pracují přirozeně skrze zábavu. Děti mají omezené schopnosti dlouhodobého plánování. Možná by se civilizace vyvíjela v krátkodobých cyklech podle toho, jak by se měnily zájmy a trendy. Mohl by to být dynamický, ale také chaotický svět, který by měl problém s udržitelností. Děti obvykle mají silný vztah k přírodě a zvířatům. Civilizace by tedy mohla být ekologičtější, založená na snaze chránit živé organismy a žít v harmonii s přírodou.
Možná by se zcela opustilo industrializované zemědělství a místo toho by lidé žili v menších komunitách, které by se staraly o přírodu jako o velkou zahradu. Byl by to svět plný fantazie, her a nekonvenčních technologií. Možná by se lidé více integrovali s virtuální realitou a umělou inteligencí, což by jim umožnilo žít v kreativních digitálních světech. Společnost by se mohla proměnit v jakousi symbiózu mezi hrou, technologií a přírodou, ale možná by zároveň chyběla stabilita a strategické řízení. Místo ideologie by byl svět pro lidi ideální, protože by děti eliminovali z tohoto světa náhražky a místo náhražek by zde byli originály. To je zajímavá myšlenka! Děti mají přirozenou tendenci k autentičnosti nesnášejí přetvářku, umělé složitosti a náhražky.
Pokud by měly možnost utvářet svět podle svých hodnot, pravděpodobně by vyloučily umělé konstrukty, které dospělí často vytvářejí kvůli politice, ekonomice nebo sociálním normám. Děti jsou upřímné a přímočaré, takže by se eliminovala falešná přátelství, politikaření a manipulace. Lidé by spolu komunikovali otevřeně, bez přetvářky a skrývání skutečných záměrů. Pravděpodobně by se upřednostňovalo čerstvé, přírodní jídlo před průmyslově zpracovanými produkty. Možná by se společnost vrátila k soběstačnému zemědělství a lokálním zdrojům potravy. Děti neřeší složité ideologie, které dospělí vymýšlejí ke kontrole společnosti. Pravděpodobně by se místo politiky zaměřily na spravedlnost, férovost a jednoduché morální principy.
Místo pasivního sledování obrazovek a nekonečné spotřeby by se svět mohl více soustředit na kreativitu, dobrodružství a přímé zážitky. Možná by se snížila závislost na technologiích ve prospěch přirozeného objevování světa. Děti nemají rády nekvalitní věci, které se hned rozbijí. Možná by se vrátila výroba kvalitních, trvanlivých produktů namísto masové produkce levného zboží. Školy by se mohly změnit na místa objevování a experimentování místo nudného učení nazpaměť. Děti by možná více podporovaly praktické dovednosti a reálné zkušenosti než teoretické poučky. Možná by se civilizace vyvíjela směrem k harmonii, kde by všechno bylo opravdové, přírodní a smysluplné.
Na druhou stranu, absence náhražek by mohla znamenat i absenci kompromisů svět by byl drsnější a lidé by museli čelit realitě bez umělých úniků. Ale možná právě to by vedlo k opravdovému životu, který by měl větší smysl. Zásadní změnou by bylo myšlení lidí, lidi by už nemysleli jako roboti a mysleli by jako delfíni. To je fascinující myšlenka! Pokud by lidé začali myslet jako delfíni, místo současného „robotického“ myšlení, svět by se změnil k nepoznání. Delfíni jsou inteligentní, hraví, sociální a mají zcela jiný přístup k životu než lidé. Jak by to vypadalo? Delfíni tráví hodně času hraním, objevováním a komunikací. Kdyby lidé začali myslet jako delfíni, zmizel by stres z nekonečné práce a povinností. Společnost by se mohla přetvořit na místo, kde se učíme a pracujeme hravou formou, spíše než skrze rigidní systémy.
Delfíni mají složitý jazyk založený na zvucích, emocích a neverbálních signálech. Možná by lidé přestali komunikovat suchými slovy a začali používat více intuice, emocí a přímého propojení mezi sebou. Možná bychom vyvinuli nový druh jazyka nebo dokonce telepatickou komunikaci. Delfíni nemají pevnou hierarchii jako lidé. Jsou společenští, ale zároveň svobodní. Možná by zmizela potřeba autorit a vládnoucích struktur. Místo toho by se lidé rozhodovali společně a přirozeně podle situace, podobně jako se delfíni koordinují při lovu nebo hře. Delfíni nežijí v minulosti ani budoucnosti, ale v přítomnosti. Kdyby se tímto směrem posunuli i lidé, možná by ubylo úzkostí a depresí spojených s neustálým plánováním a strachem z budoucnosti. Lidé by si začali více užívat přítomný okamžik. Lidská společnost je dnes postavena na soutěži kdo vydělá víc, kdo je úspěšnější, kdo má lepší postavení.
Delfíni ale fungují na základě spolupráce. Možná by ekonomika a kultura přestaly být postaveny na soupeření a místo toho by se zaměřily na sdílení a vzájemnou pomoc. Delfíni jsou součástí oceánu a přirozeně vnímají svůj ekosystém. Lidé by se možná přestali izolovat od přírody a začali by s ní žít v harmonii, místo aby ji ničili. Technologie by se vyvíjely tak, aby podporovaly přírodu, ne aby ji ničily. Delfíni nejsou připoutáni k jednomu místu, ale volně se pohybují oceánem. Lidé by možná také přestali lpět na hranicích, majetku a nehybných strukturách.
Místo toho by se více cestovalo, žilo v souladu s potřebami těla a mysli, možná i ve společenstvích, která by se mohla přirozeně přeskupovat podle situace. Možná by takový svět byl mnohem harmoničtější a radostnější než ten současný. Na druhou stranu, otázkou je, jak by se řešily složitější problémy, které delfíni nemusí řešit například dlouhodobé plánování nebo technologie. Ale možná bychom našli nový způsob myšlení, který by spojoval intuici s inteligencí.