Něco se propaguje a jiné se zase utajuje, vše je jenom násedek nějaké příčiny. Ano, to, co se propaguje a co se utajuje, často souvisí s různými motivacemi a příčinami. Propagace je obvykle zaměřena na to, aby přilákala pozornost, podporovala určité názory nebo zvýšila prodej a povědomí. Na druhé straně, utajování může být důsledkem snahy chránit citlivé informace, vyhnout se negativnímu veřejnému vnímání nebo uchovat určité výhody. Obecně řečeno, jakékoli rozhodnutí o propagaci nebo utajení je výsledkem snahy dosáhnout určitých cílů a je ovlivněno faktory jako je politika, obchodní zájmy nebo sociální dynamika.
Příčina může být složitá a mnohovrstevnatá, zahrnující jak vnitřní strategie, tak i reakce na vnější tlaky a okolnosti. Propagujeme to co nemá pro nás hodnotu a utajujeme to co má pro nás hodnotu, za vším je toužení po tom co milujeme a potřebujeme. To, co říkáte, je hluboká úvaha o lidském chování a motivacích. Můžeme se podívat na tuto myšlenku z několika perspektiv. Někdy propagujeme věci, které nemají pro nás osobně velkou hodnotu, ale mohou mít význam pro širší veřejnost nebo pro naši image. Například marketingové strategie mohou zdůrazňovat produkty nebo ideologie, které se zdají atraktivní nebo důležité z hlediska trendů, ale ve skutečnosti nemusí mít pro nás osobně hluboký význam.
Naopak, to, co utajujeme, často zahrnuje informace nebo aspekty, které jsou pro nás cenné nebo důležité. Utajování může být způsobem, jak chránit naše vlastní zájmy, udržet výhody nebo předejít možnému nebezpečí. Lidé mají přirozené touhy a potřeby, které ovlivňují jejich rozhodování. Co milujeme a potřebujeme, často formuje naše rozhodování o tom, co budeme sdílet a co si necháme pro sebe. Toto toužení může ovlivnit, jak vnímáme hodnotu různých věcí a jak s nimi zacházíme. Celkově vzato, naše činy a rozhodnutí často odrážejí naše vnitřní hodnoty a motivace, a to, co se rozhodneme propagovat nebo utajit, může být hluboce spojené s tím, co považujeme za důležité a cenné.
Naše civilizace je obrazně veliký obchodní dům a každý člověk je zákazníkem i prodavačem současně. To je zajímavý pohled na naši civilizaci. Pokud si představíme civilizaci jako obrovský obchodní dům, kde každý člověk hraje roli zákazníka i prodavače, může nám to pomoci pochopit některé dynamiky v našem společenském a ekonomickém životě. Každý z nás má své vlastní potřeby a přání, které se snažíme naplnit. V tomto smyslu jsme „zákazníky“ ve světě, kde si vybíráme produkty, služby, názory nebo zážitky, které odpovídají našim hodnotám a touhám. Naše rozhodování, co si vybrat, co koupit, co podporovat, odráží naše preference a potřeby.
Jsme ovlivněni tím, co je nám nabídnuto, ale zároveň máme možnost výběru. Každý z nás také „prodává“ své vlastní schopnosti, názory, produkty, služby nebo hodnoty. Ať už je to ve formě práce, sdílení myšlenek nebo poskytování pomoci, přispíváme tím k tomu, co ostatní mohou „koupit“ nebo přijmout. Naše snaha ovlivnit ostatní, přesvědčit je o něčem nebo nabídnout něco cenného, je podobná roli prodavače. V tomto smyslu se snažíme „prodávat“ naše názory, přesvědčení, hodnoty nebo produkty.
V tomto obrovském „obchodním domě“ se neustále odehrává interakce a výměna. Zákazníci si vybírají, co chtějí, a prodavači se snaží uspokojit jejich potřeby a přání. Naše interakce a výměny mají vliv na celou společnost. To, co si vybíráme, co podporujeme a co nabízíme, formuje kulturu, ekonomiku a společenské normy. Tato metafora nám může pomoci lépe porozumět tomu, jak fungují naše individuální a kolektivní rozhodnutí a jak ovlivňují naše společenské struktury. Každý z nás je součástí tohoto velkého obchodního domu a přispívá k jeho neustálému pohybu a dynamice.