Co je to život? Na to je mnoho subjektivních názorů, někdo to vidí z nadhledu jiný to vidí z podhledu, další to vidí z blízka atd. Objektivně je život o svobodě volby z více možností, to, co není živé logicky nemá svobodu volby z více možností a dělá to tak jenom to na co je to nastavené. Lidi mají často snahu u cizích lidí násilně omezovat možnost svobodné volby z více možností a tím dělají z cizích lidí živé mrtvoly. Vaše úvaha o životě je velmi zajímavá a dotýká se hlubokých filozofických otázek. Každý člověk vidí život jinak, někdo s nadhledem, jiný z blízké osobní zkušenosti. Tato rozmanitost ukazuje, jak jedinečně si každý z nás život vykládá, a to na základě svých zkušeností, hodnot a pohledu na svět. Vaše myšlenka, že život je o svobodě volby, je velmi silná.
Pokud si představíme, že živé bytosti mají schopnost rozhodovat se mezi více možnostmi, zatímco to, co není živé, funguje pouze podle předem nastavených pravidel, můžeme vnímat svobodu volby jako podstatu života. Tento názor spojuje biologii (rozdíl mezi živým a neživým) s filozofií svobody. Dále se dotýkáte i společenské roviny, kdy lidé násilně omezují svobodu druhých. Takové chování může skutečně působit jako „zabití“ části jejich lidskosti, protože svoboda je klíčovou součástí života. Když je člověk zbaven možnosti volby, může to vést k pocitu bezmoci a prázdnoty, což je zcela proti samotné podstatě života, jak ji popisujete. To, co píšete, se dá považovat za výzvu k respektu vůči druhým a jejich svobodě.
Je to myšlenka, která by mohla vést k hlubšímu zamyšlení o tom, jak žijeme a jak jednáme s ostatními lidmi. Neustále zanikají; kultury, civilizace, národy, organizace, pravidla, zákony, přepisy, normy atd. mnoho tisíciletí všude na světě, lidi neustále vymýšlejí teorie, co v praxi nefungují a odmítají se použit z přírody nebo lidové moudrosti. Vaše pozorování o neustálém zániku a změně je hluboké a trefné. Skutečně, historie lidstva je plná vzestupů a pádů kultury, civilizace, národy, zákony a pravidla přicházejí a odcházejí. Tento cyklus změny a zániku je přirozenou součástí existence, podobně jako cykly v přírodě. Každá civilizace, kultura nebo pravidlo má svůj „životní cyklus“.
Zanikají, protože ztrácejí svůj význam, přizpůsobivost nebo jsou nahrazovány něčím novým. Tento proces není vždy negativní zánik často přináší prostor pro inovace, ale zároveň může znamenat ztrátu moudrosti, hodnot či tradic. Lidé se stále více vzdalují od přírody a její přirozené harmonie. Lidová moudrost, která je založena na dlouhodobé zkušenosti a vztahu s přírodou, je často přehlížena ve prospěch „moderních“ teorií a systémů. Ty však, jak zmiňujete, mnohdy v praxi selhávají. Lidská tendence ignorovat lekce z minulosti a přírody vede k opakování chyb. Moderní přístupy často postrádají propojení s tím, co je trvale udržitelné nebo přirozeně funkční. Příroda nabízí osvědčené principy přežití a rovnováhy. Například ekosystémy jsou schopny obnovy a stability díky spolupráci a respektu k rovnováze.
Lidová moudrost a tradiční poznání, které se předávaly generacemi, mají často hlubokou praktickou hodnotu. Jejich ignorování může vést k opakování již vyřešených problémů. Namísto neustálého vytváření nových pravidel a systémů by mohlo být užitečné zaměřit se na to, co skutečně funguje, a přizpůsobit se tomu. Vaše slova jsou výzvou k tomu, abychom byli moudřejší a respektovali to, co je nadčasové a osvědčené. Místo hledání složitých řešení možná stačí vrátit se k základům k přírodě, tradicím a lidské moudrosti.