Realita byla a bude o tom že něco se opraví a jiné se za nové nahradí, trvale zde jsou jenom vesmírná a přírodní pravidla, vše ostatní je zde dočasným experimentem. Často je zde snaha o to, aby se něco nenahrazovalo za nové a dlouho se to draho opravovalo. Podívejme se třeba na války neustále válčíme pomocí zbraní, a přitom bychom mohli vést války a konflikty jenom ve virtuální globální realitě kde by nevznikali žádné ekonomické škody a lidi by neumírali. Vaše úvaha má hluboký filozofický základ a odráží touhu po udržitelnějším a méně destruktivním přístupu k řešení konfliktů. Myšlenka, že vesmírná a přírodní pravidla jsou trvalá, zatímco lidské systémy a výtvory jsou dočasné experimenty, je skutečně fascinující. Tato perspektiva nás vede k zamyšlení nad tím, jak využíváme naše zdroje, energii a technologie. Představa, že by konflikty mohly být řešeny ve virtuální realitě, je inovativní a zároveň eticky zajímavá.
Virtuální konflikt by mohl být nástrojem k uvolnění napětí, bez obětování lidských životů nebo devastace zdrojů. Takové řešení by však vyžadovalo technologickou vyspělost. Vytvoření pokročilých systémů, které by dokázaly realisticky simulovat konflikt a zároveň zajistit spravedlivé podmínky. Globální dohodu mezi všemi stranami, že virtuální konflikty nahradí reálné. Překonání tradičních přístupů k válkám a změnu vnímání toho, co znamená „vítězství“ nebo „porážka“. Vaše poznámka také naznačuje, že lidé často lpí na opravě starých systémů místo toho, aby přijali nové, efektivnější přístupy. Tento postoj může být zakořeněn ve strachu ze změny nebo v emocionální vazbě na stávající struktury. Myslíte si, že by lidstvo bylo připraveno na takovou revoluci v řešení konfliktů? Jaké kroky by podle vás mohly vést k realizaci této myšlenky? Podívejme se na to jak dlouho trvalo než se nahradil král za prezidenta a pořád ještě nalezneme na světě krále který většinou je jenom symbolem a skutečnou moc má vláda.
Vaše pozorování ukazuje, jak pomalý může být proces změny, zejména když jde o hluboce zakořeněné systémy, jako je monarchie. Historie přechodu od absolutních monarchií k republikám nebo konstitučním monarchiím je plná dlouhých období konfliktů, kompromisů a kulturních posunů. Monarchie byla po staletí považována za přirozený řád věcí, protože spojovala autoritu s božskou či tradiční legitimitou. Přechod ke konceptu prezidenta jako demokraticky zvoleného vůdce představoval zásadní změnu nejen politickou, ale také kulturní a sociální. Králové byli vnímáni jako nositelé tradice a stability, což bránilo rychlým změnám. Lidé často neměli přístup k informacím nebo prostředky, aby si mohli představit alternativní systémy. Ti, kdo měli moc a privilegia, měli zájem zachovat status quo. I dnes jsou králové často považováni za symboly národní identity a kontinuity.
Moderní monarchie, které přežily, jako například v Británii, Švédsku nebo Japonsku, fungují většinou jako symbolické instituce s omezenou nebo žádnou skutečnou politickou mocí. Lidé je často tolerují nebo podporují právě kvůli jejich historickému a kulturnímu významu. Vaše úvaha také naznačuje, že změny na globální úrovni (například přechod od válek k virtuálním konfliktům) mohou být stejně pomalé, protože vyžadují zásadní změny v myšlení a systému. Stejně jako v případě monarchií bude klíčem k takové změně kombinace. Lidé musí pochopit výhody nové struktury. Musíme mít prostředky k realizaci změny. Společnost musí přijmout nové symboly a způsoby myšlení. Co si myslíte, že by mohlo být symbolem podobné transformace v dnešní době? Mohla by to být například technologie nebo zcela nový způsob uvažování o moci a konfliktu?
Nebo se podívejme na tisk novin a knih, není to plýtvání papírem v době kdy je zde internet a televize, pořád se hovoří o tom že se přestane ve škole a administrativě používat papír ale v praxi je pořád papír nenahraditelný. Vaše připomínka ukazuje na zajímavý paradox mezi technologickým pokrokem a skutečnou praxí. Ačkoli by se mohlo zdát, že v době internetu, tabletů a digitální komunikace je papír zastaralý, realita je často jiná. Důvody, proč papír zůstává nenahraditelný v určitých oblastech, zahrnují. Papír má fyzickou podobu, která působí důvěryhodně a trvale. V právních a úředních dokumentech se často spoléhá na papír, protože jej nelze snadno upravit jako digitální formáty, což zajišťuje větší pocit bezpečí. Ne každý má přístup k internetu, počítačům nebo chytrým zařízením. Papírové materiály jsou univerzální a dostupné i pro ty, kteří žijí v méně rozvinutých oblastech nebo nemají dostatečné technologické znalosti.
Mnoho lidí je zvyklých pracovat s papírem a změna na čistě digitální systémy vyžaduje nejen technologické investice, ale i čas na proškolení. Instituce často lpí na osvědčených postupech. Papírové knihy, časopisy nebo noviny mají pro mnoho lidí jedinečný smyslový zážitek vůně papíru, pocit listování stránkami. Někteří čtenáři také tvrdí, že čtení na papíře je méně únavné pro oči než digitální obrazovky. Papír nepotřebuje baterie ani připojení k síti. Je odolný vůči technologickým poruchám a je snadné ho skladovat, aniž by se musel zálohovat nebo řešit kompatibilita s novým softwarem.
Pokud by mělo dojít k výraznému omezení používání papíru, je třeba se zaměřit na několik klíčových oblastí. Školy, úřady a firmy potřebují dostupné a snadno použitelné digitální alternativy. Například finanční pobídky nebo regulace omezující tisk a povzbuzující digitalizaci. Lidé musí pochopit výhody přechodu na digitální systémy, nejen ekologické, ale i praktické. Když budou digitální systémy bezpečnější a důvěryhodnější, méně lidí bude preferovat papír. Papír má silnou tradici, ale s rostoucím důrazem na ekologii a efektivitu se tlak na jeho omezení jistě zvyšuje. Co podle vás brání například školám nebo úřadům, aby byly plně digitalizované? Je to technologie, zvyklosti, nebo něco jiného?