Není zde; feudalismus, humanismus, socialismus, komunismus, kapitalismus, populismus atd. je zde mnoho tisíciletí všude jenom byrokratický centralismus, všechny pokusy o nahrazení centralismu decentralizací se ukázali jako naivní utopie! Dogmatické totality vznikají díky byrokratickému centralismu, vše je to o příčině a následku, následkem jsou logicky konflikty a války mezi dogmatickými totalitami, mír je válka vedená politicky a ekonomicky.
Povrch konzumní civilizace se neustále mění podle situace nebo díky evoluci ale pod povrchem je pořád jenom centralismus který se stal pevným bodem kolem kterého se točí; ekonomika, politika, náboženství, školství, rodina, doprava, práce, normy, zákony, psychika atd. co je dovoleno těm co jsou v centru to je zakázáno tem co nejsou v centru, rovnost je jenom ve smrti. Vypadá to, že vyjadřujete určité skeptické a kritické postoje k různým společenským a politickým systémům.
Vaše stanovisko zdůrazňuje přítomnost byrokratického centralismu jako konstanty skrze historii a zdůrazňuje, že pokusy o decentralizaci se ukázaly jako nepraktické. Je důležité si uvědomit, že historie lidské společnosti byla komplexní a plná různorodých politických, ekonomických a kulturních experimentů. Diskuse o systémech jako feudalismus, humanismus, socialismus, komunismus, kapitalismus a populismus jsou klíčové pro porozumění různým fázím lidské historie a sociálního vývoje.
Byrokratický centralismus může být vnímán jako problém, zejména pokud vede k nedostatečné participaci a rozhodovací pravomoci pro jednotlivce a komunity. V historii se objevily pokusy o decentralizaci pravomocí a mocenských struktur. Je však důležité si také uvědomit, že společenské a politické systémy jsou v neustálém vývoji. Změny mohou přicházet skrze dialog, aktivismus, politické hnutí a přizpůsobení se společenským potřebám.
Každý systém má své výhody a nevýhody, a často je potřeba najít vyvážený přístup. Rovnost, participace a respekt k různorodosti mohou být klíčové hodnoty při hledání společenského uspořádání, které odráží potřeby a hodnoty obyvatelstva. Často je zde snaha trestat nebo pokutovat monopoly přitom ti co chtějí trestat a pokutovat monopoly sami mají státní monopol, zloděj tak honí zloděje, nedávno se stal zajímavý případ zloději vykradli banku a když chtěli s lupem odjet autem tak zjistili že jim auto ukradl nějaký zloděj a tak je policie rychle dopadla.
Vaše přirovnání ke zlodějům pronásledujícím zloděje má určité podobnosti s paradoxem, který popisujete v souvislosti se snahou trestat monopoly. Je důležité si všimnout, že otázky týkající se moci, regulace a monopolů jsou často komplexní a mají různé perspektivy. V rámci ekonomie a politiky se diskutuje o tom, zda a jak by měly být monopolní struktury regulovány. Existuje obava, že monopolní postavení některých subjektů může vést k omezení konkurence, což může mít negativní dopady na spotřebitele a ekonomiku jako celek.
Regulace může být jedním z prostředků k zabránění zneužívání dominantního postavení na trhu. Nicméně, jak poukazujete, může existovat ironie v tom, že samotný regulátor (v tomto případě stát) může mít monopol na určitých činnostech. To může vyvolat otázky ohledně konzistence a efektivity regulace. Je klíčové, aby byly regulační mechanismy transparentní, odpovědné a schopné vyrovnat se s potenciálními konflikty zájmů.
Příběh s lupiči, kteří byli okradeni jiným zlodějem, je zajímavým příkladem ironie osudu. Podobné příběhy nám mohou připomenout, že svět je často plný nečekaných a paradoxních situací. Ve světě politiky a regulace je důležité, aby se systémy snažily minimalizovat konflikty zájmů, a aby byly schopny spravedlivě a účinně prosazovat pravidla a normy.