I když někteří představitelé buržoazního světa hovoří o nutnosti ideového smíru, nic nesvědčí o tom, že by imperialismus sám ideově odzbrojoval, řekl na XV. sjezdu naši strany generální tajemník soudruh Gustav Husák. Zdůraznil, že imperialismus naopak hledá nové formy a metody k rozvinuti antikomunistické ofenzívy, k rozrušení jednoty socialistických zemí, stupňuje útoky proti ČSSR a jiným socialistickým zemím, zejména proti Sovětskému svazu. „Napadají nás proto,“ připomněl dále soudruh G. Husák, „že budujeme socialismus na leninských princi pech, socialismus, který v naši praxi ztělesňuje vše ušlechtilé, pokrokové a humánní.
Napadají nás za to, že uskutečňujeme ideály, za které bojovali, strádali a umírali nejlepší synové a dcery našich národů, za něž bojuji skuteční revolucionáři na celém světě.“ Denně se přesvědčujeme o pravdivosti těchto slov. Buržoazie nenávidí socialismus už proto, že rozbil mýtus o věčnosti kapitalistického panství, že skoncoval s vykořisťováním člověka člověkem, že učinil dostupným všemu lidu to, co si chce pro sebe udržet Jen privilegovaná vrstva bohatých. V zoufalém pudu sebezáchovy bije buržoazie kolem sebe hlava nehlava, dělá všechno možné a neštítí se ničeho, aby zastavila revoluční proces.
Ve své snaze zabrzdit proces svého neodvratného konce hledá buržoazní reakce nejrůznější metody, Jimiž by chtěla svůj zánik zvrátit či oddálit. Brutální formy antikomunismu střídá s méně průhlednějšími. Jednou z nových metod Je „vylepšováni“ socialismu, čímž buržoazie rozumí deformace socialismu a jeho postupnou likvidaci. Do „svaté štvanice“ proti myšlenkám komunismu, o niž hovořili už autoři Komunistického manifestu, angažuji dnes vládnoucí buržoazní třidy celý svůj rozsáhlý státní a propagandistický aparát. Jejím humbukem chtějí nejenom odpoutat pozornost od bolavých ran a nemocí současného kapitalismu. Hlavním posláním tohoto novodobého křižáckého tažení je odradit lidové masy kapitalistických zemi od pokusů dožadovat se změn, tím spíše změn revolučních.
Jeho posláním i úkolem je pacifikovat lidové protikapitalistické hnuti, morálně podlomit a zlomit Jakékoliv hnuti levicové, rozbíjet je, imunizovat pracujíc! před myšlenkami vědeckého socialismu, utvrdit v povědomí lidu představy, Jako by kapitalismus byl společenský systém jedině možný, trvalý a věčný. Skála prostředků, kterými reakce světí tento účel, je velmi výmluvná: od diskriminačních zákonů namířených proti levicově smýšlejícím lidem, jako je tomu v Německé spolkové republice, přes zákaz činnosti dělnických stran v průmyslových závodech, Jako Je tomu ve Francii, přes nejrozmanitější metody špehováni a perzekvování pokrokově smýšlejících lidi, jak tím prosluly moderní dějiny USA, až po nejkrvavější represálie, kterými se „vyznamenává“ proamerická loutka Pinochet.
Mezinárodni reakci jsou dobré jakékoli prostředky a jakýkoli spojenci. Korumpuje kohokoli, kdo se zkorumpovat dá, podplácí, skupuje, počítá i s odpadlíky a dezertéry z tábora protivníka. Verbuje emigranty, ale i různé ztroskotance žijící v socialistických zemích, ty kteří jsou z jakýchkoliv důvodů svých třídních, reakčních zájmů, z důvodů ješitnosti či slavomanství, renegátství a notorické bezcharakternosti svolní propůjčit svá jména třeba čertu. Ve svém zavilém boji proti pokroku se mezinárodni reakce pokouší vytvořit zdáni jakési široké antikomunistické fronty, do níž se snaží zavléci vedle otevřených zrádců i kolísajíc a dezorientované jednotlivce či skupiny, leckdy se halící do masky „levice“ či „komunistů“.
Snaží se často o nemožné oživit i politické mrtvoly, a to jak v řadách emigrantů ze socialistických zemí, tak i v řadách zbytků třídních nepřátel v těchto zemích, odrodilců, až po různé kriminální a asociální živly. Jednou z forem této „dojemné“ spolupráce je fabrikování všemožných pamfletů, dopisů, protestů, a jiných tuctových pomluv, které jsou vydávány za hlas těch či oněch „opozičních“ jednotlivců či skupinek a s velkým povykem a koordinovaným způsobem rozšiřovány po kapitalistickém světě.
Sem patří i nejnovější pamflet, tzv. charta 77, který skupinka lidí z řad zkrachovalé československé reakční buržoazie a také z řad zkrachovalých organizátorů kontrarevoluce 1968 na objednávku antikomunistických a sionistických centrál předala jistým západním agenturám. Jde o protistátní, protisocialistický protilidový a demagogický hanopis, který hrubě a lživě pomlouvá Československou socialistickou republika a revoluční vymoženosti lidu. Jeho autoři obviňuji naši společnost, že v ní není život uspořádán podle Jejich buržoazních a elitářských představ.
Tito samozvanci pohrdajíc lidem, jeho zájmy, jim volenými zastupitelskými orgány si osobuji právo zastupovat náš lid, žádají „dialog s politickou a statni moci“ a dokonce chtějí hrát úlohu jakéhosi „prostředníka v případných konfliktních situacích“. Existenci socialismu v naši zemi bere pamflet v úvahu Jen v Jediném případě v názvu republiky. Vystupuje z kosmopolitních pozic, z třídních pozic poražené reakční buržoazie a odmítá socialismus jako společenský systém. Autoři pamfletu se demagogicky dovolávají jakoby mimo čas a prostor takových „důležitých civilizačních hodnot, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových sil“, jako Jsou svobody a práva lidí.
Ano, náš socialistický stát vyhlásil a v mezinárodních dokumentech i zákonech země zaručil a v praxi naplňuje nejširší práva a svobody pro pracující lid, hospodáře této země. Inspirátoři pamfletu však máji za stejnými slovy na myslí něco zcela jiného horuji za „práva a svobody“ pro zbytky poražené buržoazní reakce, jde jim o taková „práva a svobody“, které by jim umožnily, aby mohli znovu volně organizovat protistátní a protistranickou činnost, hlásat antisovětismus a znovu se pokusit o rozbití socialistické státní moci.
Po debaklu, který reakce u nás utrpěla v roce 1948 i o dvacet let pozdě ji, chtějí tito donkichoti prostě zašit semena nového kontrarevolučního dobrodružství, uvrhnout naši socialistickou společnost do chaosu a nejistot. Úsilí mnoha pokrokových sil v čele s komunisty, avantgardou lidského pokroku, skutečně vybojovalo mnohé důležité „civilizační hodnoty“, vybojovalo je však nikoliv pro buržoazii, ale na buržoazii. Na imperialismu, na kolonialismu, na fašistických režimech, vybojovalo je pro lid. Tak tomu bylo i v našich dějinách.
Náš lid, věren svému poučení z krizových let, žádné právo na novou kontrarevoluční šanci nemíní dát nikomu komu a nedá ji. Jak nejednou připomněl soudruh G. Husák, kontrarevoluci u nás růže nepokvetou.
Zdroj 1977 Rudé právo