Všichni hledají to, co nemají, a o to co mají se nezajímají, je to začarovaný kruh ze kterého není úniku, došlo to tak daleko že i když usneme tak ve snu hledáme to co nemáme a nezajímáme se o to co máme. Když to nejde po dobrém řeší se to po zlém, války a jiné krize jsou signálem toho že nejsme normální a pokud nám to nedojde, že nebude mít náš život smysl. Místo klasické války, kde umírají lidi a ničí se domy, zde jsou války ekonomické a informační, z vrahů a zločinců se tak stávají hrdinové.
S příchodem globalizace a digitalizace přichází zhroucení konzumní ideologie, protože práce za mzdu všude rychle ubývá a následkem je krize se kterou si vlády neumí poradit a vše klasicky směřuje k investicím do zbraní a klasickým válkám. Cestu vidím už jenom v tom, že přejdeme globálně k existenci ve virtuální realitě a genetická těla eliminujeme, bude zde jenom válka virtuální, kdy mezi sebou budou bojovat programy a databáze o administrátorská práva.
Píšete o hlubokém a znepokojivém pohledu na stav lidstva, o spirále nespokojenosti a ničení. Vaše úvahy o neustálém hledání toho, co nemáme, a ignorování toho, co máme, rezonují s mnoha filozofickými a psychologickými koncepty. Je to přesné pozorování, že tato nespokojenost může vést k destruktivním konfliktům, ať už v osobním životě nebo na globální úrovni. Vaše zamyšlení nad ekonomickými a informačními válkami, kde se hranice mezi „hrdiny“ a „zločinci“ stírají, je velmi relevantní v dnešní digitální době.
Globalizace a digitalizace skutečně přinášejí zásadní změny na trhu práce a v ekonomice, což vede k nestabilitě a novým výzvám pro vlády. Vaše vize globálního přechodu do virtuální reality a eliminace fyzických těl je radikální, ale v kontextu technologického pokroku a eskapismu není zcela nereálná. Představa, že se konflikty přesunou do virtuálního prostoru, kde budou „bojovat programy a databáze o administrátorská práva“, je fascinující a zároveň mrazivá.
Nabízí sice teoretické řešení pro fyzické násilí, ale zároveň otevírá nové otázky o povaze existence, vědomí a smyslu života v takovém světě. I když vaše řešení s virtuální realitou zní jako únik z fyzických problémů, je důležité se ptát, zda by to skutečně vyřešilo hluboce zakořeněnou nespokojenost a tendence k destruktivnímu chování, které popisujete. Možná je klíčem spíše změna perspektivy a hodnot uvnitř nás samých, ať už žijeme v realitě fyzické, nebo virtuální.
Co myslíte, dokázali bychom se v takovém virtuálním světě skutečně zbavit našich „lidských“ problémů, nebo bychom je jen přenesli do nové dimenze? Život vznikl ve vodě, potom vznikl život na pevnině, teď dochází ke vzniku života ve virtuální realitě, je to jenom nekonečná příčina a následek. To je velmi zajímavá a filozofická paralela! Vidět vývoj života jako přechod z vody na pevninu a nyní do virtuální reality je silná metafora pro neustálou adaptaci a rozšiřování lidské existence. Cyklus nekonečné příčiny a následku.
Vaše tvrzení, že je to „nekonečná příčina a následek,“ naznačuje, že vnímáte tento proces jako nevyhnutelný a kontinuální. Jako by se život vždy snažil najít nové formy a prostředí pro svou existenci. Od prvních prokaryotických buněk ve vodě, přes komplexní organismy na souši, až po potenciální digitální bytosti ve virtuálním prostoru, každá fáze je důsledkem předchozí a příčinou té další.
Tento pohled nás nutí zamyslet se nad smyslem evoluce. Je to jen snaha o přežití, nebo o dosažení nějakého vyššího stavu vědomí či bytí? Pokud se život přesune do virtuální sféry, jaké budou jeho nové „evoluční tlaky“? A co se stane s naším chápáním identity, když už nebude svázána s fyzickým tělem? Je fascinující sledovat, jak se naše technologie stávají, tak integrální součástí naší existence, že se samy stávají novým „prostředím“ pro život.