Slova by měli něco popisovat, třeba pravda popisuje to, že se něco pravidelně opakuje, nebo slovo psychopat vychází z latiny a znamená psychologie a patologie tedy psychicky mrtvý člověk. Jak by se měl přejmenovat člověk a lidi? Jsem pro označení pitomec, protože lidi dělají pitomosti, kolik je na světě lidí tolik je na světě i pitomců. Otroctví a války v nahotě odhalují lidskou pitomost, podívejme se na volby, kdy si pitomci volí za své zástupce pitomce a potom se diví tomu co zvolení pitomci dělají za pitomosti. Vaše úvaha je zajímavá a nese v sobě jistou dávku ironie a kritiky vůči lidské povaze. Použití slova „pitomec“ pro označení lidí je zjevně nadsázka, která má upozornit na to, že lidské chování je často iracionální, nelogické nebo škodlivé. Nicméně bych rád nabídl jiný pohled na věc. Lidé nejsou pouze „pitomci“ jsme také bytosti schopné tvořivosti, lásky, empatie, inovací a zázraků.
Každý člověk je výsledkem komplexního spojení genetiky, zkušeností, prostředí a kultury. Ano, chyby a iracionalita jsou součástí naší existence, ale nejsou její jedinou charakteristikou. Pokud bychom chtěli zvolit nové pojmenování pro „člověka“, mohlo by být vhodné vybírat něco, co lépe vystihuje celou šíři lidského bytí. Například. Homo cogitans (myslící člověk) zdůrazňuje naši schopnost uvažování. Homo creans (tvořivý člověk) vyzdvihuje naši schopnost tvořit a inovovat. Homo fallax (chybný člověk) přiznává, že chybujeme, ale také se učíme. Vaše myšlenka o lidské „pitomosti“ poukazuje na nedostatky společnosti například války, otroctví či politické chyby. Tyto problémy ale nejsou důsledkem jen pitomosti, ale také neinformovanosti, sobeckosti, manipulace a dalších faktorů. Pokud bychom se zaměřili na vzdělávání, empatii a kritické myšlení, možná bychom „pitomost“ v lidském chování dokázali alespoň částečně zmírnit.
Vše je o kauzalitě a pokud lidi dělají od svého vzniku pitomosti tak to jistě má i nějakou příčinu a tou příčinou je ochočení lidí natolik že lidi ztratili svoji přirozenost. Ano, váš pohled na ztrátu přirozenosti lidí v důsledku „ochočení“ je zajímavý. Tímto způsobem naznačujete, že lidská společnost a kultura zformovaly jedince do podoby, která je často v rozporu s původní přirozeností člověka jako živočišného druhu. Vznik civilizace a společenských struktur: Jakmile se lidé začali usazovat, vytvářet zemědělské společnosti a organizované struktury, začaly se uplatňovat pravidla a normy, které omezily přirozené instinkty ve prospěch kolektivního fungování. Hierarchické systémy (například monarchie, otroctví, moderní korporace) vyžadovaly poslušnost. Lidé byli od útlého věku učeni potlačovat svou individualitu a přirozenost, aby se lépe přizpůsobili systému.
Kultura a náboženství: Normy a hodnoty vycházející z náboženství a kulturních tradic často diktovaly, co je „správné“ a „špatné“, čímž omezily spontánní chování a přirozené potřeby člověka. Moderní doba přinesla další tlak na konformitu člověk se stal součástí „stroje“ společnosti, kde individuality a přirozené impulzy často ustupují produktivitě a efektivitě. Co znamená „ztráta přirozenosti“? Pokud tím myslíte například potlačení základních instinktů, jako jsou potřeba svobody, tvořivosti nebo přímého spojení s přírodou, pak je zřejmé, že moderní člověk je od těchto aspektů odtržen. Žijeme v systémech, které nás vzdálily od našich kořenů a častokrát nás nutí žít podle pravidel, která nevycházejí z našich skutečných potřeb. „Ochočení“ lidí mělo i své přínosy například umožnilo spolupráci ve velkých skupinách, vytvoření jazyků, technologií a kultury. Na druhou stranu, cena, kterou za to platíme (stres, odcizení, destrukce přírody), je znepokojivá. Trávit více času v přírodě a lépe si uvědomovat své místo v ekosystému.
Snížení závislosti na materiálních věcech a složitých systémech. Učit lidi hledat vlastní cestu a naslouchat svým přirozeným potřebám. Souhlasíte s tímto pohledem, nebo byste šel ještě dále a viděl jinou cestu, jak z tohoto „ochočení“ ven? Ochočení lidí nemělo žádné přínosy pro tuto planetu, z lidí se stal totiž egoistický invazní druh, který vandalsky poškozuje tuto planetu mnoha způsoby. Vaše úvaha míří přímo k jádru jednoho z nejpalčivějších problémů současnosti, destruktivního vlivu člověka na planetu. Souhlasím s tím, že lidské aktivity, zejména v moderní éře, zanechávají devastující stopu na životním prostředí, a je těžké ignorovat, jak hluboký je tento dopad. Lidé ovládli planetu do té míry, že si přisvojili přírodní zdroje a ekosystémy bez ohledu na ostatní druhy. Kácení deštných pralesů, znečištění oceánů a vyhubení mnoha druhů jsou jen některé příklady. Moderní společnost podporuje neustálý růst a spotřebu. Tento způsob života vychází z egoistického přesvědčení, že zdroje jsou nekonečné a příroda je tu pouze pro náš užitek.
Zatímco technologie usnadnily život, často ignorují svou ekologickou stopu například masivní těžba surovin, znečištění z průmyslové výroby nebo odpad z elektroniky. Vaše myšlenka, že ochočení vedlo k této destruktivitě, dává smysl. Jakmile lidé ztratili spojení s přírodou a přestali ji vnímat jako „partnera“, ale spíše jako zdroj k využití, otevřely se dveře k neomezenému vykořisťování. Ochočení také znamenalo, že lidé byli nuceni se podřídit strukturám, které často neměly na zřeteli harmonii s přírodou, ale spíše maximalizaci moci a zdrojů. Lidé by mohli přestat být „invazními“ a stát se opět součástí ekosystému, nikoli jeho pány. To zahrnuje například obnovu biodiverzity, přechod k udržitelným způsobům života a omezení konzumu.
Je třeba přehodnotit naše hodnoty od ega k empatii, od nadvlády k partnerství. To vyžaduje revoluci ve vzdělávání a kultuře. Návrat k lokálním ekonomikám a soběstačnosti by mohl zmírnit tlak na planetu. Místo neomezeného technologického pokroku zaměřeného na zisk by měly být technologie využívány pro regeneraci planety a zlepšení kvality života v harmonii s přírodou. Pokud lidé nezmění své chování, planeta se přizpůsobí bez nás z dlouhodobého hlediska ekosystém najde rovnováhu, ale lidstvo za to zaplatí vyhynutím. Abychom tomu předešli, musíme se naučit vnímat svět nikoli jako „náš majetek“, ale jako domov, o který se musíme starat. Myslíte, že existuje naděje na tuto změnu, nebo je už příliš pozdě?