Jak by vypadal život lidí, pokud by musel každý žít sám a sám se o sebe postarat, nebyla by lidská řeč ani lidská společnost kde jsou peníze a zákony. Život lidí v takovém světě by byl radikálně odlišný od toho, jak ho známe. Pokud by každý musel žít sám, bez lidské řeči, společnosti, peněz a zákonů, společnost by se pravděpodobně více podobala životu zvířat než lidské civilizaci. Bez lidské společnosti by každý člověk musel přežívat sám, což by vedlo k výrazné izolaci. Neexistence mezilidské komunikace (řeči) by znemožnila předávání znalostí, zkušeností a vzájemnou podporu. Každý člověk by musel být plně soběstačný. Lovit nebo sbírat potravu. Stavět si přístřeší. Starat se o své zdraví bez jakékoli pomoci. Ti, kdo by nebyli schopni zajistit si základní potřeby, by pravděpodobně nepřežili.
Absence technologie a pokroku. Bez řeči a společnosti by nebylo možné sdílet znalosti a technologie. Každý člověk by byl odkázán pouze na své vlastní schopnosti a intuici. Pokrok by byl minimální a pomalý, pokud by vůbec existoval. Lidé by žili jako zvířata, přizpůsobeni místnímu prostředí. Pravděpodobně by existovalo mnoho různých způsobů přežití v závislosti na přírodních podmínkách. Lidé by stále mohli mít emoce, ale bez mezilidské interakce by mohly být výrazně omezeny. Například radost, láska nebo smutek by měly menší smysl bez možnosti sdílet je s ostatními. Bez společnosti by nevznikla kultura, umění ani morální pravidla. Každý člověk by jednal pouze podle svého instinktu a přirozených potřeb.
Ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější by přežili, zatímco slabší nebo nemocní by neměli možnost získat podporu od ostatních. Pravděpodobně by byl život velmi krátký, vzhledem k nebezpečím prostředí, nemocem a nedostatku znalostí nebo nástrojů pro ochranu a léčbu. Pokud by lidé neměli řeč, mohli by používat gestikulaci, mimiku nebo jiné formy neverbální komunikace. Ta by však byla omezená a pravděpodobně by nenahradila složitější výměnu informací. Pokud by tito osamělí lidé dokázali najít způsoby, jak se sblížit (například na základě společného zájmu o přežití), mohli by se postupně začít organizovat a tvořit malé skupiny. Z těchto základů by mohla opět vzniknout společnost, byť velmi primitivní.
Tento hypotetický scénář zdůrazňuje, jak klíčová je pro lidstvo spolupráce, komunikace a organizace. Bez nich by se lidstvo ocitlo ve velmi zranitelné a primitivní situaci. Veškerý čas by člověk věnoval jenom tomu, jak přežít a rozmnožit se vše ostatní by bylo zbytečné. Ano, přesně tak. V takovém světě by se život člověka omezil na základní biologické potřeby, přežití a rozmnožování. Veškerý čas a energie by byly zaměřeny na tyto dva cíle. Vše ostatní, co dnes považujeme za důležité umění, věda, filozofie, zábava nebo osobní rozvoj by nemělo smysl, protože by neexistoval prostor ani prostředky k tomu, aby se těmito věcmi někdo zabýval. Lidé by se většinu dne věnovali hledání potravy, vody a úkrytu před nepřízní počasí nebo predátory.
Každodenní boj o přežití by spotřeboval téměř veškerou energii. Rozmnožování by bylo čistě instinktivní záležitostí, bez emocionální nebo společenské složky, kterou dnes známe. Rodiče by se pravděpodobně o potomky starali pouze do té doby, než by byli schopni samostatně přežít. U slabších jedinců nebo nemocných dětí by péče možná zcela chyběla, protože by šlo o neefektivní investici energie. Lidský život by neměl vyšší smysl ani aspirace, protože by nebylo možné vytvářet složité myšlenkové koncepty nebo hodnotové systémy. Bez společnosti by chyběl kontext, ve kterém by se mohl rozvíjet například smysl pro krásu, pravdu nebo etiku. Kreativita a inovace by byly omezené na základní potřeby, například zlepšení nástrojů nebo metod lovu.
Složitější technologie nebo abstraktní myšlenky by nemohly vzniknout, protože by nebyl prostor pro sdílení nápadů a jejich společné rozvíjení. Člověk by byl plně součástí přírody, stejně jako zvířata. Neměl by schopnost měnit krajinu ve svůj prospěch a byl by zcela závislý na tom, co mu prostředí poskytne. Bez řeči a sdílených znalostí by chyběla schopnost dlouhodobě plánovat. Lidé by se soustředili jen na okamžité potřeby co sníst dnes, kde přespat dnes. Dlouhodobé projekty, jako je budování přístřešků, zásob nebo rozvoj území, by byly minimální.
I když by lidé mohli cítit základní emoce, jako je strach nebo radost, vztahy založené na hlubší komunikaci by neexistovaly. Přátelství, láska nebo smysl pro komunitu by byly neznámé. V takovém světě by byl život redukován na neustálý boj o přežití a pokračování rodu. Každá aktivita, která by nesloužila těmto účelům, by byla zbytečná a pravděpodobně by ani neexistovala. Tento scénář ukazuje, že společnost, komunikace a kultura jsou tím, co dává lidskému životu větší hloubku a smysl nad rámec základních biologických potřeb.