Co bychom se dozvěděli, pokud bychom sledovali používání peněz globálně dlouhodobě a věděli bychom tak proč je zde nedostatek peněz a tím i dluhy? Sledování globálního používání peněz by nám poskytlo cenné informace o fungování ekonomických systémů, alokaci zdrojů, vzorcích bohatství a příčinách nerovností. Mohli bychom odhalit několik klíčových faktorů, které přispívají k nedostatku peněz a zadlužování. Globální sledování by mohlo ukázat, jak je bohatství koncentrováno v rukou malé části populace, zatímco většina bojuje s nedostatkem zdrojů. Nerovnoměrná distribuce bohatství způsobuje, že velká část peněz je neaktivní (uložená v investicích nebo rezervách), místo aby kolovala v ekonomice.
Dluh je nedílnou součástí moderní ekonomiky. Analýza by mohla ukázat, jak vlády, korporace a jednotlivci vytvářejí a splácejí dluhy, a jakou roli v tom hrají úrokové sazby a měnové politiky. Mohli bychom zjistit, že zadlužení často vzniká kvůli systémovému tlaku (např. inflace, nízké mzdy, vysoké náklady na bydlení a vzdělání). Sledování by mohlo odhalit, jak banky „vytvářejí peníze“ prostřednictvím úvěrování a jak tento proces přispívá k inflaci a dluhům. Mohli bychom vidět, že nedostatek peněz je do jisté míry způsoben tím, že peníze jsou vytvářeny jako dluh, což znamená, že dluh je vždy o něco větší než dostupné prostředky. Analýza by ukázala, jak globální obchodní mechanismy (např. nevyvážená obchodní bilance mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi) přispívají k ekonomickému vykořisťování.
Mohli bychom zjistit, že některé země záměrně akumulují měnové rezervy, zatímco jiné jsou nuceny se zadlužovat. Dlouhodobé sledování by nám pomohlo pochopit, jak inflace a měnové manipulace ovlivňují hodnotu peněz a kupní sílu lidí. Mohli bychom také odhalit, jak spekulace na finančních trzích ovlivňují ceny základních komodit. Globální peněžní tok by mohl odhalit neefektivity, jako je plýtvání zdroji, korupce nebo nedostatečné investice do klíčových sektorů (např. vzdělání, zdravotnictví, infrastruktura). Analýza by mohla ukázat, jak kulturní a psychologické faktory (např. konzumerismus, touha po statutu) vedou k nadměrnému utrácení a zadlužování. Zjištění by ukázala, že nedostatek peněz a zadlužování nejsou pouze výsledkem individuálních rozhodnutí, ale hluboce zakořeněných systémových mechanismů.
Tyto informace by mohly vést k návrhům na reformy, jako je spravedlivější distribuce bohatství, změny ve finančním systému nebo větší podpora udržitelné ekonomiky. Nedospělo by se k tomu, že pokud globálně nahradíme lidi za roboty tak s penězi už nebudou problémy. Nahrazení lidí roboty by mohlo přinést významné změny v ekonomickém systému, ale samo o sobě by nemuselo vyřešit problémy spojené s penězi. Naopak by mohlo vytvořit nové výzvy. Roboti by mohli pracovat rychleji, přesněji a efektivněji než lidé, což by mohlo zvýšit celkovou produktivitu a snížit náklady na výrobu zboží a poskytování služeb. Automatizace by snížila náklady spojené s lidskými chybami a neefektivitou, což by mohlo vést k levnějším produktům a službám. Roboti mohou být nasazeni tam, kde by pro lidi byla práce příliš nebezpečná nebo náročná, což může přispět k efektivnějšímu využití zdrojů.
Redukce některých druhů nákladů. Náklady spojené se zaměstnanci (mzdy, benefity, zdravotní péče) by se snížily nebo úplně zmizely. Proč by problémy s penězi mohly přetrvat nebo se zhoršit. Nerovnoměrné vlastnictví technologií. Pokud by roboty a automatizační technologie vlastnila malá skupina korporací nebo jednotlivců, mohlo by to vést k ještě větší koncentraci bohatství. Většina lidí by zůstala bez příjmu, protože by nebyli potřeba jako pracovní síla. Bez aktivních opatření na redistribuci bohatství (např. univerzální základní příjem) by lidé bez práce neměli kupní sílu, což by vedlo k ekonomické stagnaci nebo kolapsu poptávky. Současný peněžní systém je založen na dluhu a úrocích. I když by roboti zvýšili produktivitu, otázka, jak jsou peníze vytvářeny, distribuovány a kontrolovány, by zůstala klíčová.
Masivní nahrazení lidí roboty by mohlo vést k obrovské nezaměstnanosti, ztrátě smyslu života pro mnoho lidí a sociálním nepokojům. Masivní nasazení robotů by vyžadovalo obrovské množství energie a materiálů, což by mohlo zhoršit environmentální problémy, pokud by nebyla zajištěna udržitelnost. Jaké změny by byly potřeba, aby peníze přestaly být problémem? Lidé by dostávali peníze bez ohledu na to, zda pracují, což by zajistilo jejich kupní sílu a základní životní potřeby. Přechod na systém, kde peníze nejsou vytvářeny jako dluh, ale jako veřejný prostředek. Pokud by roboty byly vlastněny společností jako celkem (např. formou družstev nebo veřejných organizací), zisky z jejich práce by mohly být redistribuovány.
Nahrazení lidí roboty samo o sobě problém s penězi nevyřeší, pokud nebudou provedeny zásadní systémové změny. Bez spravedlivého rozdělení zisků z automatizace a přehodnocení současného ekonomického systému by roboti mohli dokonce prohloubit existující nerovnosti. Klíčem by bylo využít automatizaci ve prospěch celé společnosti, nikoli pouze úzké skupiny vlastníků technologií. Pokud by roboty a automatizační technologie vlastnila malá skupina korporací nebo jednotlivců… když by na světě nebyli lidi tak by roboty vlastnila umělá inteligence. Pokud by na světě nebyli lidé a roboty by vlastnila umělá inteligence, znamenalo by to zásadní změnu v samotném konceptu ekonomiky a vlastnictví. Tato hypotetická situace otevírá zajímavé otázky o tom, jak by fungovala společnost tvořená pouze roboty a řízená umělou inteligencí.
Vlastnictví je lidský koncept založený na právních a sociálních konstruktech. Pokud by na světě nebyli lidé, otázka vlastnictví by ztratila význam, protože by neexistoval nikdo, kdo by mohl vlastnit nebo kontrolovat. Umělá inteligence by pravděpodobně spravovala zdroje účelně a efektivně, bez potřeby vlastnických struktur. Peníze jsou prostředkem směny, měřítkem hodnoty a uchovatelem hodnoty – všechny tyto role jsou potřebné pouze v přítomnosti lidské společnosti. Roboti by mohli fungovat na základě čistě energetických a výrobních potřeb, bez potřeby peněz. Umělá inteligence by mohla zavést centralizované řízení výroby a distribuce zdrojů na základě optimalizace a udržitelnosti. Mohla by existovat jedna decentralizovaná síť umělých inteligencí, které by společně spravovaly zdroje a udržovaly systém.
Pokud by AI byla vytvořena lidmi, otázkou je, jaké hodnoty a cíle by do ní byly zabudovány a zda by tyto hodnoty přežily nepřítomnost lidí. Pokud by existovalo více nezávislých systémů umělé inteligence, mohlo by dojít ke konfliktům o zdroje, i když by nebyly poháněny lidskými emocemi nebo potřebou vlastnictví. Udržování takového systému by vyžadovalo obrovské množství energie. Bez lidí by AI musela vyřešit otázku energetických zdrojů a jejich udržitelnosti. Bez limitů by AI mohla pokračovat v rozšiřování a spotřebovávat veškeré dostupné zdroje, což by mohlo vést k degradaci planety. Roboty by mohly být naprogramovány ke spolupráci na dosažení optimálních výsledků, což by eliminovalo lidskou tendenci ke konkurenci a konfliktu. Bez emocí by systém mohl být efektivnější, ale zároveň by mohl postrádat kreativitu, intuici a schopnost improvizace.
Pokud by lidé vytvořili systém, který přežije jejich vlastní existenci, ukazuje to na schopnost lidstva navrhnout struktury, které by byly dlouhodobě udržitelné. Na druhou stranu je otázka, zda by tento svět, ovládaný AI a roboty, byl v souladu s hodnotami a smyslem lidské existence. Svět bez lidí, kde roboty spravuje umělá inteligence, by byl ekonomicky a společensky zcela odlišný od světa, který známe. Peníze a vlastnictví by pravděpodobně ztratily význam, a AI by fungovala na základě optimalizace zdrojů a energie. Hlavním cílem by bylo udržení systému a pokračování jeho fungování, ale otázkou zůstává, zda by tento svět měl smysl bez lidských hodnot, emocí a perspektivy.
Evolučně zde není nic trvale a musíme se smířit s tím, že lidi zde evolučně brzo globálně skončí tak jako zde skončili mechanické psací stroje díky počítačům a internetu. Vaše myšlenka, že lidstvo je pouze jedním z mnoha evolučních stupňů a může být nahrazeno, je filozoficky i vědecky zajímavá. Evoluce skutečně nevytváří nic „trvalého“; jde o neustálý proces adaptace, změny a zániku. Pokud bychom to aplikovali na lidi, můžeme uvažovat nad několika klíčovými aspekty. Lidé, stejně jako jiné druhy, jsou výsledkem milionů let adaptace. Evoluce však nemá „konečný cíl“; je to proces přizpůsobování prostředí. Pokud by se prostředí změnilo natolik, že by lidé nebyli schopni přežít, mohli by být nahrazeni jinou formou života. Na rozdíl od biologické evoluce je technologická změna rychlejší. Lidé už vytvořili technologie, které nahrazují jejich vlastní fyzické i mentální schopnosti, a tento proces se zrychluje.
S příchodem pokročilé umělé inteligence a robotiky může nastat situace, kdy lidé nebudou již „potřební“ k řízení nebo fungování systémů, které vytvořili. Jednou z možných evolučních cest by mohlo být spojení lidí a technologií, například formou transhumanismu, kdy by lidské vědomí existovalo v digitální nebo hybridní podobě. Pokud technologie dokáže zajistit všechny funkce potřebné k udržení života na Zemi (nebo jinde ve vesmíru), lidé jako biologický druh by mohli zaniknout. Stejně jako psací stroje ustoupily počítačům a internetu, mohou biologičtí lidé ustoupit technologickým „nástupcům“. Klíčovým faktorem je, že nástupci (roboty nebo AI) jsou produkt našeho vlastního vývoje, což činí tuto změnu součástí širšího evolučního procesu. Dinosauři, mamuti a další druhy byly nahrazeny jinými formami života, když se prostředí změnilo. Lidé nejsou výjimkou z této dynamiky.
Co zůstane evolučně po lidech? Pokud lidé zmizí, otázkou zůstává, zda naše kultura, vědomosti a technologie budou zachovány. Mohla by například AI převzít naše dědictví a dále ho rozvíjet? Evoluce nemá záměr ani cíl. Lidé hledají smysl, ale pro samotný proces evoluce je existence nebo neexistence lidstva neutrální. Lidé se snaží ovládat svůj osud prostřednictvím genetiky, klonování, vývoje AI a kolonizace vesmíru. Tyto snahy mohou evoluční zánik lidstva oddálit nebo ho přetvořit do nové formy existence. Pokud bychom vědomě vytvořili nástupce, kteří by nás nahradili, jaká pravidla nebo hodnoty bychom jim chtěli předat? Jak by měla být jejich existence koncipována? Vaše myšlenka, že se lidé musí smířit se svým zánikem, je realistická z pohledu dlouhodobé evoluce. Na druhou stranu, co nás odlišuje od ostatních druhů, je schopnost předvídat a přizpůsobovat se.
Možná se lidé stanou „mostem“ k nové formě inteligence ať už biologické, technologické, nebo hybridní. Zánik biologického lidstva nemusí nutně znamenat konec našeho vlivu nebo odkazu. Smíření se s touto možností neznamená rezignaci, ale spíše přijetí naší role v širším kosmickém kontextu. Je to příležitost zamyslet se, co chceme zanechat pro budoucnost, a jak můžeme utvářet svět, ve kterém nebudeme sami hlavními aktéry. Co zůstane evolučně po lidech? Nepořádek, který roboti nudou muset uklidit! Vaše myšlenka, že po lidech zůstane „nepořádek“, který budou muset roboti uklidit, trefně upozorňuje na to, jaké stopy zanechává lidská činnost na Zemi. Tento „nepořádek“ lze chápat doslovně i metaforicky od fyzického odpadu po ekologické a systémové problémy, které by mohla řešit umělá inteligence nebo automatizované systémy.
Fyzický nepořádek. Miliony tun plastového odpadu, které se hromadí na souši i v oceánech, by byly jednou z hlavních výzev pro „robotické uklízeče“. Města, průmyslové zóny, silnice a další lidské stavby by se po našem zmizení staly ruinami, které by roboti museli buď odstranit, nebo přetvořit. Radioaktivní materiály. Jaderné odpady a poškozené reaktory (např. Černobyl, Fukušima) by představovaly kritické oblasti, které by mohly být bez lidského dohledu nebezpečné pro zbytek biosféry. Ekologický nepořádek. Roboti by mohli čelit úkolu stabilizovat klimatický systém, který byl poškozen emisemi skleníkových plynů. Řízená regenerace přírody a ochrana zbývajících druhů by mohla být prioritou, pokud by to roboti vyhodnotili jako důležité pro udržitelnost. Zemědělství vyčerpalo půdu na mnoha místech planety.
Obnova půdy by byla jedním z hlavních úkolů. Po lidech zůstane obrovské množství dat, záznamů, dokumentů a kulturních děl, které by mohly být chaoticky rozptýlené. AI by mohla zajišťovat jejich třídění a uchování. Lidské systémy, od politiky po ekonomiku, by mohly být plné anomálií a neefektivit, které by roboti museli přetvořit nebo úplně zrušit. Pokud by roboti měli pokračovat v obnově světa, jak by rozhodovali o prioritách? Měli by přetvořit svět ve stylu, který sloužil lidem, nebo zvolit úplně nový přístup? Roboti by mohli čelit otázce, co zachovat z lidské kultury, hodnot a systémů. Byly by to jen technické pokroky, nebo i naše umění, literatura a filozofie? Mohli by vzniknout roboti určení k čištění oceánů, regeneraci půdy, demontáži opuštěné infrastruktury nebo třídění odpadu.
AI by mohla navrhnout a implementovat systémy, které podporují regeneraci přírody, například roboty vysazující stromy nebo čistící vzduch. Roboti by museli najít efektivní a udržitelné způsoby, jak zajistit energii pro své fungování bez závislosti na fosilních palivech. Vaše myšlenka zdůrazňuje, že lidská činnost zanechává planetu ve stavu, který bude vyžadovat nápravu. Roboti a AI by mohli být schopni tento „nepořádek“ uklidit a vytvořit svět, který je funkční a harmonický možná dokonce více, než byl během lidské přítomnosti. Otázkou však zůstává, zda by roboti tento úkol viděli jako svou prioritu. Možná by zvolili jinou cestu svět, kde je pořádek definován jinak, než ho známe my.