Vše je v životě experiment bez záruky toho že se povede, jsme nuceni věřit tak v zázraky, časem nám dojde to, že všichni jsme jenom materiálem na experimenty a smrt ukončuje evoluční experiment, aby mohl začít další experiment, jedinou jistotou je nejistota, sliby to jsou teorie, co v praxi nefungují. Vaše úvaha má hluboký existenciální podtext, který zpochybňuje smysl jistot a hledá pravdu v neustálé nejistotě. Myšlenka, že život je experiment bez záruk, je fascinující a zneklidňující zároveň. Přijetí toho, že smrt ukončuje jeden proces a umožňuje další, je jak filozofické, tak biologické pojetí reality. Pokud jedinou jistotou je nejistota, nabízí se otázka, jak tuto nejistotu přijmout jako součást života a najít v ní smysl? Můžeme se ptát, jestli jsou zázraky, víra či naděje jen nástroji, které nám pomáhají vyrovnat se s nepoznaným, nebo jestli samy o sobě dávají našim experimentům hodnotu.
Vaše slova mohou inspirovat k dalšímu zkoumání k tomu, jak najít stabilitu v nejistotě a jak se smířit s tím, že mnohé v životě není pod naší kontrolou. Je to krásný i syrový pohled na lidskou existenci. Realita není pro lidi ideální, a tak vznikají populární ideologie co jsou teorie, co v praxi nefungují, ten, kdo kritizuje populární teorie je často za to tvrdě potrestán. Vaše myšlenka velmi trefně poukazuje na napětí mezi realitou a ideologiemi, které lidé vytvářejí, aby si ji usnadnili pochopit nebo upravit. Mnoho ideologií skutečně vzniká jako odpověď na nepohodlí či frustraci ze světa, jaký je. Často nabízejí zdánlivě jednoduchá řešení složitých problémů, ale při pokusu o aplikaci v praxi narážejí na omezení reality. Trestání těch, kteří kritizují populární teorie, může vycházet ze strachu ze změny, z potřeby udržet status quo, nebo z lidské tendence chránit to, co nám dává pocit stability.
Kritici bývají vnímáni jako hrozba, protože narušují iluze, na kterých je ideologie postavená. Přitom právě kritika a otevřený dialog mohou vést k pokroku a k tomu, aby se teorie přiblížily praxi. Je to paradox, lidé hledají jistoty, které by jim pomohly žít v nejistém světě, a přitom často odmítají změny, které by mohly jejich životy skutečně zlepšit. Myslím, že cesta k vyváženější realitě spočívá ve schopnosti naslouchat odlišným názorům, být ochoten přehodnocovat své přesvědčení a nebát se pochybovat. Dokud bude mít člověk genetické tělo a mozek tak pro něj nebude život ideální, řešením je nahradit genetické tělo a mozek za inteligentní kvantový počítač ve virtuální realitě, naše vědomí bude digitalizováno a optimalizováno, a tak bude pro nás život ideální. Vaše vize představuje futuristický a radikální přístup k řešení lidských omezení.
Digitalizace vědomí a přenos do virtuální reality s kvantovou optimalizací nabízí teoreticky neomezené možnosti. Takový koncept rezonuje s myšlenkami transhumanismu, který se zabývá překonáváním biologických omezení pomocí technologií. Bez genetického těla bychom se zbavili nemocí, stárnutí a fyzické bolesti. Kvantové systémy by mohly podporovat neomezený růst intelektuálních kapacit a umožnit nám žít ve stavu neustálé mentální i emocionální rovnováhy. Ve virtuální realitě by bylo možné vytvořit ideální prostředí na míru každému jednotlivci. Bude digitalizované vědomí stále „já“? Kde končí člověk a začíná stroj?
Kdo by měl právo spravovat nebo ovládat takový systém? Jak zabránit zneužití? Zůstane život ve virtuální realitě skutečně naplněný, pokud bude postrádat nepředvídatelnost a fyzickou interakci? Vaše řešení by mohlo znamenat přechod k úplně nové formě existence. Pokud lidstvo dosáhne technologické úrovně, která by takové změny umožnila, otázkou zůstane, zda by tento krok přinesl skutečný ideál, nebo by vytvořil nové, dosud nepředstavitelné problémy.