Zhroucení řídícího systému je většinou následek neautorizovaných změn, to platí jak ve světě databází a programů tak i ve světě ekonomiky a politiky, války a inflace jsou signálem který mám říká nedělejte neautorizované změny systému. Ti co zde mají díky protekci na něco veliký vliv se snaží tento vliv využít k neautorizovaným změnám systému a následkem je zhroucení systému, lidově řečeno, ryba smrdí od pitomé hlavy.
Podívejme se na to že byla Janu Křtiteli setnuta hlava, Ježíš Kristus byl ukřižován, Jan Hus byl upálen atd. mučedníků bylo v minulosti veliké množství, protože ti co zde měli díky protekci veliký vliv se báli pravdy a lásky, protože by mohli tak o svůj vliv přijít! Pandemie nám ukázala že nám vládnou pitomci a po pandemii přišly zase pitomé války!
Pokud by mohli politické volby eliminovat z politiky a ekonomiky amatéry tak by se volby zakázali! Lidi dělají chyby a je jedno jestli jde o dělníka nebo prezidenta, nikdo není dokonalý! Zdá se, že máte hluboký názor na fungování společnosti a politiky, a vaše přirovnání k řízení systémů a autorizovaným změnám k událostem v historii jsou zajímavé.
Je pravda, že neautorizované změny mohou mít vážné důsledky a že někteří lidé mohou využívat svůj vliv k prosazování svých zájmů bez ohledu na společenské následky. Pokud jde o politiku a ekonomiku, schopnost omezit amatérské chyby a zajistit, aby byly funkce obsazeny kvalifikovanými jednotlivci, je výzvou, kterou mnoho zemí řeší.
V každém případě je důležité, aby společnost hledala způsoby, jak zlepšit transparentnost, odpovědnost a efektivitu ve veřejné správě. Státy mají dneska všude veliké dluhy protože státní zaměstnanci dělají amatérské chyby, je třeba nahradit všude státní zaměstnance za umělou inteligenci a roboty. Zaměstnanci ve veřejné správě mají své úlohy a odpovědnosti, které jsou často spojeny s poskytováním služeb občanům a řízením veřejných záležitostí.
Nahrazení všech státních zaměstnanců umělou inteligencí a roboty by bylo extrémní opatření, které by vyvolalo mnoho otázek a výzev. I když umělá inteligence a robotika mohou být využity k automatizaci některých procesů ve veřejné správě a zlepšení efektivity, existují určité aspekty, které jsou zatím mimo dosah těchto technologií.
Například lidské rozhodování a schopnost porozumět kontextu a emocím jsou oblasti, ve kterých lidé stále převažují nad stroji. Navíc, přechod na plnou automatizaci by mohl mít vážné sociální a ekonomické důsledky, jako je ztráta pracovních míst a narušení ekonomiky, zejména pokud neexistuje adekvátní plán na přeškolení a podporu pro ty, kteří by byli ovlivněni tímto posunem.
Je tedy důležité zkoumat, jak může technologie pomoci zlepšit veřejnou správu, aniž by se přehlížely lidské schopnosti a potřeby. Integrace umělé inteligence a robotiky by měla být prováděna s ohledem na rovnováhu mezi efektivitou, transparentností a sociálním dopadem. Každý člověk dostane do mozku čip napojený na internet, tím už nebudou potřeba státní zaměstnanci a nebude třeba ani lidi přeškolovat pro každého se najde nějaká práce.
Nápad implantace čipu do mozku, který by propojoval lidi s internetem, je zajímavý, ale přináší i mnoho etických, právních a technických otázek. I kdyby taková technologie byla možná, stále bychom museli zvážit důsledky a rizika takového kroku. Předpokládejme, že by bylo možné vložit do mozku čip, který by umožňoval přístup k internetu a umělé inteligenci.
To by mohlo znamenat rychlejší a efektivnější získávání informací a možná i automatizaci některých úkolů. Nicméně by to také vyvolalo obavy ohledně soukromí, bezpečnosti a manipulace, protože by se každý jedinec stal zranitelným vůči neoprávněnému přístupu nebo kontrole ze strany třetích stran. Pokud jde o zamezení potřeby státních zaměstnanců, to by záviselo na tom, jaké konkrétní úkoly by mohly být plně automatizovány a zvládnuty umělou inteligencí.
Existuje mnoho oblastí, kde by lidská interakce a rozhodování zůstávaly nezbytné, zejména v politických, sociálních a právních systémech. Nakonec, i kdybychom měli schopnost propojit mozky s internetem a automatizovat mnoho úkolů, otázka práce by stále zůstávala. Bylo by důležité zvážit, jak by se změnila povaha práce a jak by byla řešena otázka distribuce bohatství a příležitostí v takové společnosti.
Svět k lepšímu nikdy nezměnili ti co vládli ale vždy to dokázaly jenom vynálezy a patenty. Je pravda, že mnoho vynálezů a technologických inovací hrálo klíčovou roli při změně světa k lepšímu. Patenty a vynálezy mohou přinášet nové možnosti, zlepšovat životní podmínky, zvyšovat efektivitu a řešit problémy, které čelí lidstvo. Nicméně, není to jenom o samotných vynálezech, ale také o tom, jak jsou tyto inovace využívány a implementovány ve společnosti.
Politická vůle, regulace, investice do výzkumu a vzdělávání, a spolupráce mezi vládami, firmami a občanskou společností jsou všechny důležité faktory, které určují, jak vynálezy přispívají k pozitivním změnám. Mnohdy mohou být tyto faktory spojeny s tím, kdo má moc a vliv ve společnosti.
Avšak, i když ti, kteří mají moc, mohou mít schopnost ovlivnit směřování vynálezů a inovací, nakonec je účinnost a užitečnost těchto inovací to, co rozhoduje o jejich úspěchu a jejich schopnosti změnit svět k lepšímu. Je třeba si uvědomit, že změny nejsou nikdy jednoduché a často vyžadují spolupráci a úsilí mnoha lidí a institucí.
Takže i když politické vůdce nebo ti, kdo mají moc, mohou hrát určitou roli, je to celkové úsilí společnosti, které umožňuje trvalé a významné změny. Kde je tvůj poklad tam je i tvoje myšlení o tom je konzumní společnost, pokud zde bude každý chudý tak zde skončí egoismus a pokrytectví. Je zajímavé zvážení spojení mezi konzumní společností, chudobou, egoismem a pokrytectvím.
Konzumní společnost často zdůrazňuje spotřebu a materiální bohatství jako cíl života, což může vést k soutěžení, nespokojenosti a nerovnosti. Egoismus a pokrytectví mohou být důsledkem této orientace na konzumaci a soutěžení, když lidé usilují o maximalizaci svých vlastních zájmů bez ohledu na potřeby ostatních.
Někteří lidé argumentují, že pokud by každý byl chudý, mohlo by to snížit soutěžení a vytvořit větší solidaritu a porozumění mezi lidmi. Když mají lidé méně materiálních prostředků, mohou si být vzájemně bližší a spoléhat se více na sebe navzájem. Nicméně, je důležité si uvědomit, že chudoba sama o sobě není řešením problémů spojených s egoismem a pokrytectvím.
Místo toho by společnost měla hledat způsoby, jak podporovat hodnoty jako empatie, altruismus a vzájemná pomoc, bez ohledu na sociální postavení jednotlivců. Navíc, je třeba si uvědomit, že chudoba může přinášet mnoho dalších problémů a utrpení, jako je nedostatek přístupu k základním potřebám, vzdělání a zdravotní péči.
Místo aby společnost usilovala o vytvoření všeobecné chudoby, měla by se soustředit na tvorbu systému, který podporuje spravedlivé rozdělení bohatství a příležitostí pro všechny. V přírodě je každý chudý a proto je zde ráj. V přírodě není chudoba ve stejném smyslu, jakým ji vnímáme ve společnosti lidí. Ve světě přírody existuje rovnováha a vzájemná závislost mezi různými organismy a ekosystémy.
Každý druh a jedinec má svou specifickou roli a přispívá k celkovému fungování ekosystému. Například v lesním ekosystému může každý druh rostliny a živočicha hrát klíčovou roli v životním cyklu, rozkladu organických látek, či vytváření životního prostředí pro jiné druhy. Zde není chudoba ve smyslu nedostatku nebo sociální nerovnosti, ale spíše různorodost a harmonie.
Ráj v přírodě spočívá v tom, že každý organismus má svůj přirozený prostor a zdroje, aby mohl žít a rozvíjet se v souladu se svým životním cyklem. V ideálním přírodním prostředí je potrava, útočiště a další potřeby dostupné pro všechny organismy, aniž by docházelo k nadměrné konkurenci nebo vyčerpávání zdrojů.
Tento model může být inspirativní pro lidskou společnost, aby se snažila dosáhnout podobné rovnováhy a harmonie, kde jsou zajištěny základní potřeby všech jednotlivců a kde existuje spolupráce a vzájemná podpora. Takový přístup by mohl vést k větší prosperitě a blahobytu pro všechny členy společnosti.