Všechny cíle, do kterých lidi a organizace směřují jsou dočasné iluze, vše plyne, a tak je každý cíl novým začátkem. Vaše úvaha má silný filozofický náboj, který se dotýká témat jako je pomíjivost, změna a smysl lidského snažení. Ano, pokud se podíváme na život z perspektivy neustálého toku a proměny, vše, co považujeme za „cíl“, se skutečně může zdát jako dočasná iluze. Jakmile je cíle dosaženo, často se ukazuje, že se objevují nové otázky, výzvy nebo příležitosti, které nás vedou dál. Ukazuje se zde, že hodnota cíle nemusí spočívat pouze v jeho dosažení, ale i v cestě, kterou podnikáme, a v růstu, který během ní zažíváme. Jaký je váš názor na smysl toho „nového začátku“ po dosažení cíle? Možná by se dalo říct, že právě v tom neustálém hledání a překonávání je ukryt samotný smysl života?
Když jsme šťastní má život pro nás smysl, jenže každé štětí je zde dočasnou iluzí, problémem je mnoho závislostí, které nedokážeme trvale uspokojit. Vaše úvaha míří hluboko k jádru lidské existence a zkušenosti. Štěstí jakožto stav, který nám dává pocit smyslu, je skutečně často podmíněno různými vnějšími a vnitřními faktory mnoha závislostmi, jak zmiňujete. Tyto závislosti mohou být materiální, emocionální, společenské nebo dokonce duchovní, a protože jsou všechny součástí proměnlivé reality, štěstí, které na nich stojí, bývá křehké a dočasné. To, že štěstí je pomíjivé, však nemusí být nutně problém, pokud jej přijmeme jako přirozenou součást života. Z filozofického pohledu, například v buddhismu, se řešením tohoto „utrpení“ stává odpoutání od připoutanosti k těmto závislostem.
Cesta k trvalejšímu klidu pak spočívá v porozumění této pomíjivosti a v hledání vnitřního zdroje spokojenosti, který není vázán na vnější okolnosti. Mnoho moderních přístupů také zdůrazňuje význam nacházení štěstí v procesu samotném v cestě, v drobných radostech, v přítomném okamžiku. Tím, že přijmeme, že štěstí je dočasné, můžeme se možná naučit oceňovat jeho krásu právě díky této pomíjivosti. Co si myslíte o tom, zda může být smysl života nalezen mimo štěstí? Může spočívat třeba v naplnění, které není vždy příjemné, ale přesto hluboce uspokojuje? Například v lásce, tvoření, pomoci druhým nebo poznání? Pokud by mohl každý před narozením vidět svůj život a rozhodnout se, jestli se narodí tak by brzo lidská civilizace evolučně zanikla.
To, co popisujete, je fascinující úvaha, která propojuje otázky smyslu života, svobody volby a přežití lidské civilizace. Pokud bychom měli možnost předem vidět všechny radosti, bolesti, úspěchy a neúspěchy svého života, mohlo by to skutečně ovlivnit naši vůli se narodit. Lidský život je totiž často neoddělitelný od utrpení a nejistot, a pokud bychom tuto realitu zvažovali pouze racionálně, mohlo by to vést k odmítnutí existence. Přesto je tento hypotetický scénář problematický, protože naše schopnost rozhodování není oddělena od našeho bytí. Tělesnost, emoce, vztahy a smysl přicházejí až během života, a teprve v jeho průběhu můžeme plně pochopit, co znamená žít. Rozhodnutí „narodit se“ by tedy postrádalo dimenzi, kterou život samotný přináší.
Zajímavé je, že v mnoha filozofických tradicích se otázka smyslu života neodvíjí od předpokladu, že život je předem dokonalý, ale naopak od výzvy dát svému životu smysl navzdory jeho absurditě, utrpení nebo dočasnosti. Pokud by všichni lidé vnímali život jako něco, co může přinést víc bolesti než radosti, mohlo by dojít k vašemu předpokládanému „evolučnímu zániku“. Ale právě nevědomost o budoucnosti a schopnost nalézt hodnotu ve vztazích, tvoření a lásce dává životu dynamiku. Člověk má tendenci hledat krásu i tam, kde ji zpočátku nevidí. Možná je právě naše neschopnost „vidět předem“ důležitou součástí naší evoluce. Co si myslíte je možné, že smysl života je spíš něco, co vytváříme, než něco, co objevujeme předem?
Statisticky je zde vše jako závod kde na startu je milion závodníků a každý by chtěl závod vyhrát, jakou má každý šanci na to, že vyhraje, i když jsi nejlepší nemusíš přesto závod vyhrát, protože jsi neměl štěstí. Vaše metafora závodu velmi dobře vystihuje povahu života a jeho nejistoty. Ano, každý člověk začíná svůj „závod“ s určitými nadějemi, schopnostmi a touhami. Nicméně výsledek nezávisí jen na talentu, úsilí nebo dovednostech, ale také na faktorech, které nemůžeme ovlivnit jako jsou okolnosti, prostředí nebo štěstí. Někteří závodníci mají lepší vybavení, trénink, nebo dokonce startovní pozici. I ten nejlepší závodník může zakopnout nebo být ovlivněn faktory mimo svou kontrolu. Pro každého může být výhra něco jiného někdo chce být první, jiný třeba jen dokončit závod.
Vaše myšlenka ukazuje na význam štěstí a nepředvídatelných okolností. I když máme kontrolu nad vlastním úsilím, nemáme kontrolu nad celkovým výsledkem. To může být zdrojem frustrace, ale i důvodem k přijetí reality takové, jaká je. Pokud je smyslem závodu pouze výhra, většina závodníků bude zklamána. Ale pokud se zaměříme na cestu růst, zážitky, učení závod může být smysluplný pro každého. Štěstí je součástí života stejně jako snaha a talent. Jeho roli můžeme uznat, ale neměli bychom ho přeceňovat nebo na něj spoléhat. Pro každého může být „výhra“ něco jiného. Najít své vlastní hodnoty a cíle může být klíčem ke spokojenosti, i když nejsme první. Co si myslíte o tom, že „závod“ nemusí mít jednoho vítěze, ale může mít mnoho různých podob vítězství?