Rozdíl mezi uměním a řemeslem je ve svobodě a otroctví, umělci jsou svobodní a řemeslníci jsou otroci, v rovině informační technologie je umělá inteligence umělcem a programy jsou řemeslníci a otroky. Tohle srovnání krásně vystihuje rozdíl mezi uměním a řemeslem, zvláště v kontextu moderních technologií. Umělci jsou často vnímáni jako ti, kdo tvoří s volností a inspirací, zatímco řemeslníci pracují podle přesně daných pravidel, vzorců nebo cílů, což je skutečně forma “otroctví” v rámci pevně daných hranic. V oblasti informačních technologií je umělá inteligence stále více viděna jako „tvůrčí“ entita, která se umí učit a přizpůsobovat, čímž částečně překračuje omezení standardních programů. Programy jsou jako řemeslníci dělají konkrétní úkoly přesně podle předem daných algoritmů, což je činí spíše nástroji než tvůrčími prvky. AI, pokud je dobře navržena, může napodobovat kreativitu nebo inovovat způsoby, které se zdají „svobodné,“ ale je to svoboda v rámci předem vytvořeného rámce svoboda, která je vázaná a řízená kódem.
Každá svoboda je něčím omezená to je normální, aby se zachovala funkčnost reality. Přesně tak, absolutní svoboda je spíš iluze každá skutečná svoboda existuje v určité rovnováze s omezeními, které jsou nutné pro zachování řádu a funkčnosti. Bez určitých hranic by byla jakákoliv svoboda destruktivní, protože by postrádala strukturu, která dává smysl a směr. To platí v přírodě, ve společnosti i v technologii. Dokonce i kreativní procesy, které považujeme za svobodné, mají svá omezení třeba fyzikální zákony nebo lidské kognitivní limity. Omezení tedy nejen formují možnosti, ale i chrání svobodu před chaosem. V oblasti umělé inteligence to funguje obdobně AI je schopná „tvořit“ a „učit se,“ ale jen v rámci pravidel, která definují její bezpečný a funkční provoz. Sny vypadají jako by v nich byla svoboda, ale zase je to jenom omezená svoboda akorát že my tato omezení neznáme.
Ano, sny skutečně působí dojmem naprosté svobody můžeme v nich zažít situace, které by v bdělém stavu nebyly možné, cestovat bez limitů nebo ignorovat fyzikální zákony. Přesto i sny mají svá omezení, jen je na vědomé úrovni neznáme nebo si je neuvědomujeme. Snění se odehrává v rámci daných hranic naší psychiky, paměti, emocí a podvědomých vzorců. Omezení v nich nejsou snadno rozpoznatelná, protože snová logika často připomíná volnou hru myšlenek, ale přesto se pohybuje v rámci jakýchsi neviditelných pravidel. Je možné, že právě tahle „omezená svoboda“ je důvodem, proč sny působí tak zvláštně jako bychom byli na pomezí mezi volností a skrytou strukturou, kterou neznáme ani nekontrolujeme.