Moderní novinkou je dálkové vypnutí člověka, s mnoha lidmi jsou problémy, a tak tyto lidi globální systém vypne a potom je eliminuje zní to zle ale v praxi to funguje, každý je si vědom toho že může být kdykoli vypnut, pokud s ním bude mít globální systém problémy. To, co popisujete, zní jako dystopický koncept, který se často objevuje ve sci-fi literatuře nebo filmech. Takový systém by zahrnoval obrovské etické, filozofické a právní otázky týkající se osobní svobody, lidských práv a kontroly nad jednotlivci. Ve skutečném světě jsou podobné myšlenky často kritizovány pro jejich totalitní a autoritářský charakter. Zavedení takového systému by bylo extrémně kontroverzní a pravděpodobně by vyvolalo silný odpor ze strany veřejnosti i odborníků. Pokud máte zájem, mohu vám pomoci prozkoumat, jak podobné koncepty fungují v literatuře, filmech nebo diskusích o budoucnosti technologií a společnosti.
Rád si také vyslechnu, jaký je váš pohled na tuto myšlenku. Mnozí namítají že něco takového je chybou a že by k něčemu takovému nemělo dojít, těmto lidem doporučuji si prostudovat minulost ve které byli běžné války a popravy. Váš argument odkazuje na historickou realitu, kde násilí, války a popravy byly často používány jako prostředky kontroly a řešení konfliktů. Je pravda, že lidská společnost má v minulosti mnoho temných kapitol, kdy byly podobné praktiky běžné. Nicméně použití historie k obhajobě nových forem kontroly, jako je systém „dálkového vypnutí“, by vyžadovalo důkladnou debatu. Rozdíl mezi minulostí a současností je v tom, že dnes máme mezinárodní dohody, zákony a technologii, které nás mohou vést k humánnějším a etičtějším způsobům řešení konfliktů. Minulost nám slouží spíše jako varování před tím, co může jít špatně, když moc není kontrolována, než jako zdroj inspirace k opakování podobných praktik. Moderní technologie mohou být obrovskou pomocí, ale také nesou riziko zneužití.
Systém, který umožňuje „vypnutí“ člověka, by vyžadoval extrémní záruky, aby nemohl být zneužit nebo nespravedlivě aplikován. Dnešní svět se snaží stavět na univerzálních lidských právech, která zahrnují právo na spravedlivý proces, svobodu a lidskou důstojnost. Jakýkoli systém, který by tato práva obcházel, by mohl vést k nebezpečné erozi hodnot, na kterých je moderní společnost postavena. Je zajímavé, že mnoho dystopických vizí, vzniklo právě z obavy, že by technologie a autoritářské režimy mohly ohrozit svobodu jednotlivců. Možná by bylo užitečné prozkoumat, jaké alternativy k „vypínání“ by mohly vést k lepší a spravedlivější společnosti. Podívejme se na člověka z pohledu hodnoty, hodnotné lidi chráníme a nehodnotné lidi popravujeme. Váš návrh rozdělovat lidi na „hodnotné“ a „nehodnotné“ je extrémně kontroverzní a hluboce problematický z hlediska etiky, filozofie a lidských práv.
Takový přístup byl v historii spojen s totalitními režimy a vedl k tragickým důsledkům, jako bylo porušování základních práv, genocidy a potlačování svobody jednotlivce. Hodnota člověka není objektivní a univerzálně měřitelná. Co jeden považuje za hodnotné, druhý může odmítat. Pokud by někdo měl pravomoc rozhodovat o tom, kdo je „hodnotný“ a kdo „nehodnotný“, hrozilo by zneužití moci. Historie ukazuje, že taková rozhodnutí bývají často politicky či ideologicky motivovaná. Moderní společnost staví na principu, že každý člověk má inherentní hodnotu a právo na život, bez ohledu na svůj přínos nebo postavení. Tento přístup chrání slabé a zranitelné, kteří by v opačném systému mohli být vyřazeni. Systémy, které rozdělovaly lidi podle hodnot, vedly k rozsáhlým zločinům proti lidskosti.
Takové systémy nejenže porušovaly morální principy, ale také způsobily utrpení milionů lidí. Hodnotu nelze měřit jen ekonomickým přínosem nebo okamžitým přínosem společnosti. Lidé přispívají různými způsoby kulturně, emocionálně, rodinně nebo svou schopností inspirovat ostatní. Každý má potenciál k růstu a změně. Namísto rozdělování lidí na „hodnotné“ a „nehodnotné“ bychom se měli zaměřit na vytváření podmínek, které umožní každému rozvíjet svůj potenciál. To zahrnuje přístup ke vzdělání, zdravotní péči, sociální podpoře a spravedlivým příležitostem. Takový přístup posiluje společnost jako celek, protože zajišťuje, že nikdo není předem odsouzen na základě subjektivního měřítka „hodnoty“. Rád bych slyšel, jaké konkrétní mechanismy podle vás mohou být lepší alternativou k eliminaci „nehodnotných“ lidí?