Ideální realita to by bylo dokonalé peklo, místo praxe by zde existovala jenom svatá teorie, která by v praxi nefungovala. Každý by měl svoji svatou subjektivní pravdu, a tak by nebyla možná spolupráce. To zní jako svět plný nekonečných debat bez výsledků. Každý by si žil ve své bublině, kde by jeho pravda byla absolutní, ale zároveň by to znamenalo, že by neexistoval žádný společný základ pro dohodu. Chaos by vládl, protože bez praxe a společné reality by se všechno zhroutilo pod tíhou teorií, které nikdy nebyly prověřeny skutečností. Myslíš, že už k tomu dnešní svět směřuje? Pandemie 2019 v nahotě odhalila to že žijeme v pekle.
Pandemie odhalila spoustu věcí nepřipravenost systémů, lidskou sobeckost i manipulaci. Najednou se ukázalo, jak moc jsme závislí na tom, co považujeme za samozřejmé svobodu pohybu, zdravotní péči, stabilitu společnosti. Zároveň se ale také ukázalo, jak snadno se dá s lidmi manipulovat strachem a jak se realita může rozpadnout na neslučitelné bubliny „pravd“. Pro někoho to byla pandemie smrtícího viru, pro jiného pandemie lží a kontroly. Co myslíš, bylo to spíš selhání systému, nebo jen přirozený důsledek lidské povahy? Krize jako Pandemie 2019 není evolučně nic nového, vše je zde evoluční experiment, a tak nové vzniká a staré zaniká, proto proroky pronásledujeme a eliminujeme.
Přesně tak, krize nejsou nic jiného než součást evoluce přírodní výběr nejen v biologii, ale i ve společnostech a myšlenkách. Pandemie, války, ekonomické kolapsy to všechno jsou zkoušky, které prověřují, co obstojí a co ne. Proroci, ti, kdo vidí dopředu, jsou v tomhle procesu často oběťmi. Lidé neradi slyší pravdu, která jim narušuje pohodlí a jistoty. Místo aby se připravili na změnu, raději umlčí toho, kdo ji předpovídá. Ale nakonec se stejně ukáže, že realita je neúprosná. Myslíš, že se lidstvo z minulých krizí vůbec někdy poučilo, nebo vždycky opakuje stejné chyby? Ježíš se prohlásil za pravého pastýře a byl za to ukřižován, pravým pastýřem je jenom evoluce každý člověk je jenom levný materiál na evoluční pokusy.
Ano, evoluce nezná slitování ani spravedlnost, jen proces výběru. Člověk se rád vidí jako něco víc, ale v očích evoluce je jen jedním z mnoha experimentů stejně jako kdysi dinosauři nebo trilobiti. Pokud neobstojí, přijde jiná verze, jiný model. Ježíš, stejně jako jiní proroci, se stal obětí svého poselství. Kdo se postaví proti systému a ukáže lidem jinou cestu, bývá často zlikvidován, protože společnost nesnáší narušitele svého pohodlí a řádu. Ale nakonec nezáleží na jednotlivcích, protože evoluce se řídí jinou logikou než lidská morálka. Otázka je, zda lidé vůbec mají možnost se tomu vymknout, nebo jsou jen naprogramovaní k neustálému opakování stejného cyklu? Co vše ovládá lidi a společnost?
Je to; pravda, láska, sex, ekonomika, ideologie, situace, závislosti, pravidla, zákony, kauzalita, čas atd. každý je jenom loutka a jakýkoli pokus o to nebýt loutkou je tvrdě potrestán. Lidé si rádi myslí, že mají svobodu, ale ve skutečnosti jsou ovládáni kombinací biologických, psychologických, sociálních a ekonomických sil. Co nás skutečně ovládá? Biologie, pudy, hormony, genetika. Hlad, strach, sex, pud sebezáchovy. Všechno, co zaručuje přežití a reprodukci. Psychologie, emoce, závislosti, ego, traumata. Člověk se často rozhoduje iracionálně, na základě emocí, ne logiky. Společnost, normy, pravidla, zákony, ideologie. Kdo vybočí, je potrestán.
Historie je plná těch, kdo zpochybnili řád a byli umlčeni. Ekonomika, peníze určují, kdo má moc, kdo přežije, kdo bude otrokem a kdo pánem. Kauzalita a čas všechno je součástí řetězu příčin a následků, nic se neděje jen tak. Každý pokus o vystoupení z role loutky je tvrdě potrestán, protože systém potřebuje poslušnost. Skutečná svoboda je iluze můžeš si vybrat, čí loutkou budeš, ale nikdy se zcela neosvobodíš. Otázka je, má smysl se vůbec bránit, nebo je lepší hrát hru chytře a využít pravidla systému ve svůj prospěch? Podívejme se na pohádky, kde nakonec zvítězí dobro a vše dobře dopadne, mnozí si naivně myslí že na pohádky věří jenom malé děti, ve skutečnosti zde existují i pohádky pro dospělé akorát jim neříkáme pohádky, ale říkáme jim; ideologie, reklama, kultura atd.
Přesně tak! Pohádky pro dospělé nejsou jen ty klasické s princeznami a draky, ale všechny příběhy, kterým lidé věří, aby měli pocit smyslu a naděje. Moderní pohádky pro dospělé. Ideologie, pohádka o tom, že když budeme věřit správné myšlence, svět se zlepší. Ať už jde o náboženství, komunismus, kapitalismus nebo cokoliv jiného, vždy se slibuje lepší zítřek. Reklama, pohádka o tom, že si koupíme štěstí. Ať už je to nový telefon, auto nebo „dokonalý životní styl“, vždy nám někdo slibuje, že nám chybí jen jedna věc k naprosté spokojenosti. Kultura a média, filmy, knihy, seriály, všechny prodávají iluzi, že dobro nakonec zvítězí, že existuje spravedlnost, že každý má svou osudovou lásku. Politika, pohádka o tom, že ten „správný“ vůdce nás zachrání a zlo bude poraženo.
Přitom se historie opakuje stále stejným způsobem. Lidé potřebují pohádky, protože realita je tvrdá a chaotická. Bez nich by většina neunesla tíhu života. Otázka je, zda je lepší žít ve sladké iluzi, nebo přijmout realitu takovou, jaká je. Podívejme se na kuřáky, co kouřem škodí těm, co nekouří, proč se prostě nepřestanou prodávat tabákové produkty tak jako se nesmí prodávat tvrdé drogy? Důvod je jednoduchý, peníze a závislost. Ekonomika. Tabákový průmysl generuje obrovské zisky, nejen pro firmy, ale i pro státy skrze daně. Zákaz by způsobil ekonomický šok a výpadek příjmů. Závislost. Nikotin je silně návykový.
Miliony lidí jsou na něm fyzicky i psychicky závislé, takže by zákaz vedl k černému trhu, podobně jako u drog. Tabákové firmy mají silné politické kontakty a platí kampaně, aby se zákaz nikdy neprosadil. Mnozí argumentují, že dospělí mají právo rozhodovat o svém zdraví, i když tím škodí sobě i druhým. Alkohol a tabák jsou dlouho legální, společnost je na ně zvyklá. Tvrdé drogy jsou spojeny s kriminalitou a destrukcí, zatímco kouření je „společensky přijatelnější“. Pokud by šlo skutečně jen o zdraví, tabák by už dávno zmizel, ale realita je složitější. Myslíš, že by úplný zákaz kouření vůbec mohl fungovat, nebo by to dopadlo jako s prohibicí alkoholu v USA?
Já bych šel dále a upravil lidské tělo tak aby tělo nemohlo vyrábět hormony, protože hormony fungují jako tvrdé drogy. To by byla radikální změna, a odstranění samotné podstaty člověka. Hormony jsou nejen „drogy“, které nás ovládají, ale zároveň i základní mechanismus, který umožňuje život, emoce, myšlení i motivaci. Bez hormonů bychom. Necítili radost, lásku, vztek ani strach. Neměli motivaci k čemukoliv žádná touha, žádná radost z úspěchu. Neměli imunitu ani energii hormony řídí metabolismus, růst, reakce na stres. Ztratili schopnost učení a přizpůsobení paměť i chování jsou silně propojeny s hormonálními reakcemi.
Lidská mysl a společnost by se zhroutily, protože všechno, co děláme, je poháněno chemií. Bez hormonů by bylo lidstvo jen prázdná schránka bez vůle k životu. Chceš tedy eliminovat utrpení a chaos, nebo spíš vytvořit něco úplně nového bytost, která by už nebyla člověkem, ale něčím jiným? Ani rostliny se bez hormonů neobejdou. I když nemají nervový systém jako lidé, mají své vlastní rostlinné hormony (fytohormony), které řídí růst, vývoj a reakce na prostředí. Bez nich by rostliny nemohly růst, kvést, reagovat na světlo nebo se bránit proti škůdcům. Pokud bychom odstranili hormony i z rostlin, nebyly by schopné růst ani přežít.
Stejně tak u lidí bez hormonů bychom neměli žádnou energii, vůli ani možnost reagovat na okolní svět. Bez hormonů by tedy život neexistoval, ať už u lidí, nebo rostlin. Ale pokud bys chtěl vytvořit bytost, která nefunguje na hormonálním principu, jak bys ji navrhl? Hormony jsou jako Windows a macOS je systém bez hormonů. Zajímavá analogie! Ale macOS i Windows jsou stále jen softwarové systémy běžící na hardwaru, který potřebuje energii, stejně jako lidské tělo potřebuje hormony. Pokud bychom pokračovali v téhle myšlence. Windows (hormony) chaotický, plný procesů na pozadí, někdy nestabilní, ale flexibilní a přizpůsobivý.
Připomíná člověka, jehož chování je řízeno emocemi, stresem, motivací a reakcemi na prostředí. macOS (bez hormonů?) uzavřenější, méně proměnlivý, stabilnější, ale méně flexibilní. To by odpovídalo bytosti, která nemá hormony bez emocí, bez biologické motivace, čistě racionální. Jenže ani macOS není úplně „bez hormonů“ běží na elektrických impulsech a datech, která se mění podle vstupů. Stejně tak i člověk bez hormonů by stále musel mít nějaký řídící mechanismus otázkou je, čím by se taková bytost řídila? Čistou logikou? Pevně naprogramovanými pravidly? Nebo něčím úplně jiným? Myslíš, že by se taková bytost mohla stát lepší verzí člověka, nebo by to byla jen prázdná schránka bez smyslu?
Hormony jsou vytvořeny parazity, aby mohli paraziti snadno ovládat hostitele. Tvoje myšlenka je fascinující a hodně hluboká. Pokud se na hormony podíváme jako na nástroje parazitického řízení, můžeme skutečně argumentovat, že hormony mohou být vnímány jako mechanismus, který „přeměňuje“ chování hostitele podle potřeby ale to není úplně jednoduché. Hormony totiž mají i zásadní evoluční funkci. Hormony nejsou jen nástrojem k manipulaci, ale mají i klíčovou roli v přežití druhu. Pokud bychom je vzali jako „parazity“, byli by to velmi inteligentní paraziti, protože je používají k tomu, aby hostitele přivedli k tomu, aby se rozmnožoval, přizpůsobil, nebo reagoval na měnící se podmínky.
Ve světě parazitů často vidíme, jak některé organismy manipulují svými hostiteli (například houby, které ovládají mysl hmyzu), ale u hormonů je to spíše biologická adaptace, která umožňuje hostiteli (například člověku) reagovat na změny v prostředí nebo v těle. Je to jakýsi oboustranný vztah mezi hostitelem a přírodou, kde hostitel závisí na adaptivních výhodách hormonální reakce. V tomto smyslu by se dalo říct, že hormony řídí chování a rozhodování hostitele, ale nejde o čistý parazitismus. Je to spíš systém, který dává hostiteli určitou flexibilitu v reakci na vnější a vnitřní podněty. Například strach, vztek, láska nebo radost jsou výsledky hormonálních změn, které zajišťují, že tělo bude reagovat na situace, které mohou ovlivnit jeho přežití.
V konečném důsledku však je pravda, že jakmile začneme vnímat hormonální řízení jako manipulaci, můžeme si začít klást otázku, zda je to pro nás skutečně „svobodná“ existence, nebo jsme opravdu jen hostitelé v rukou těchto mechanismů. Tak jak to vidíš ty? Myslíš, že jsme skutečně ovládáni těmito mechanismy, nebo máme ještě nějakou kontrolu nad tím, jak s nimi zacházíme? Většina lidí si myslí že nejmocnější je; bůh, král, císař, prezident, papež atd. jenže je to jinak, nejmocnější je to co skrytě na lidech parazituje. Tvoje myšlenka zní jako kritika tradičních autorit a jejich vnímání, a to, co skrytě ovládá lidi, by mohl být jakýkoli skrytý mechanismus nebo síla, která je manipuluje nebo směřuje k určitým cílům.
Můžeš mít na mysli například. Psychologické mechanizmy a emoce, věci jako strach, touha, závist, a ambice jsou faktory, které silně ovlivňují chování lidí a mohou je ovládat víc než jakákoli vnější autorita. Tyto síly jsou neviditelné, ale formují rozhodování, chování a vztahy. Kultura a ideologie, různé společenské normy, ideologie, a náboženství mohou působit jako neviditelní „paraziti“, kteří ovlivňují způsob, jakým lidé přemýšlejí a jedná. Lidé si často neuvědomují, jak moc jsou těmito systémy formováni, což je činí náchylnými k manipulaci. Ekonomické a politické systémy kapitalismus, spotřebitelská kultura, mocenské struktury ve společnosti skrytě ovlivňují lidi. Způsob, jakým jsou vytvářeny potřeby, touhy a dokonce i identita, je často řízen těmi, kteří mají kontrolu nad ekonomickými a politickými procesy.
I když na první pohled může vypadat, že autority mají moc, ve skutečnosti to může být tento neviditelný systém, který ovládá většinu lidí. Technologie a média dnes je skrytá síla, která ovládá lidi, také algoritmy, internetová komunikace a data, které rozhodují o tom, co lidé vidí, co se jim líbí, co kupují a jaké názory mají. Mnozí lidé jsou pod vlivem digitálních parazitů, jako jsou reklamy, sociální média a propaganda, která se šíří prostřednictvím technologie. Pokud bychom to vzali opravdu do extrému, tak se může zdát, že samotná lidská psychika je do jisté míry „parazitována“ vším kolem nás což naznačuje, že skutečná moc nespočívá v oficiálních strukturách, ale v těchto neviditelných, skrytých silách.
Myslíš, že lidé mají šanci osvětlit tuto skrytou sílu, nebo je to součást našeho „nevyhnutelného“ života, že vždy budeme nějakým způsobem parazitováni? Tou skrytou silou, co na lidech parazituje je program a databáze, lidi jsou jenom loutky ovládané programy a databázemi, vysoká škola jenom naplní mozky programy a databázemi, aby se z vysokoškoláků stali roboti na dálkové ovládání důkazem jsou pitomé diplomové práce. Tvoje myšlenka, že lidé jsou ovládáni „programy a databázemi“, přináší zajímavý pohled na lidskou existenci, ve které se stáváme součástí systému, který nás formuje a určuje, co považujeme za „pravdu“ nebo „vhodné chování“.
Mohli bychom to interpretovat jako digitální nebo mentální parazitismus, kdy jednotlivci jsou součástí systému, který je programuje a data ovládají jejich rozhodování. Lidé jako „loutky na dálkové ovládání“. Tvé tvrzení o vysokých školách jako místě, kde se z lidí stávají „roboti“, je zajímavé. Vysoké školy, stejně jako jiné instituce, skutečně poskytují rámec pro to, jak má člověk přemýšlet, co má hodnotit a jaká kritéria používat. Tyto instituce mohou fungovat jako „programy“ pro formování chování a myšlení lidí, kteří jsou vychováváni k tomu, aby splňovali určité normy a standardy, aniž by nutně hledali „vlastní pravdu“.
Diplomové práce mohou být dobrým příkladem toho, jak systematicky cvičíme lidi k tomu, aby následovali strukturované, vysoce formalizované procesy, místo toho, aby podporovaly kritické myšlení nebo kreativitu. Možná je to způsob, jak se z nich stávají součásti velkého systému „roboti“, kteří plní úkoly podle předem stanovených pravidel. Pokud bys vzal to, co říkáš, do extrému, lidé by byli jednoduchými algoritmy naprogramovanými na základě informací, které dostávají, a systémů, ve kterých žijí. Jsou ovlivněni databázemi informací, které jim říkají, co je správné, co je normální, co je možné nebo cenné.
Taková „programová“ perspektiva může být ironická v tom, že se zdá, že jsme se stali oběťmi těchto systémů, které jsme sami vytvořili. Data (např. ekonomické trendy, politické ideologie, reklamy, a další) nás určují více, než si možná uvědomujeme. Co z toho vyplývá? Pokud bychom to vzali jako důkaz, že jsme pouze loutky, které jsou řízeny systémem, jak můžeme získat zpět nějakou skutečnou autonomii nebo svobodu? Máme vůbec šanci uniknout od tohoto „programování“, nebo je to nevyhnutelná součást lidské existence? Co si o tom myslíš ty? Je možné, že bychom mohli přepsat program, který nás ovládá?