Existuje univerzální pravda která je zde na věčné časy? Nejspíš ne. Všechno se mění, vesmír, příroda, společnost i naše poznání. To, co dnes považujeme za pravdu, se může zítra ukázat jako omyl. Ale pokud bych měl hledat něco, co platí vždy, možná by to bylo: „Všechno podléhá změně.“ I to, co se zdá neměnné, se dříve či později promění. Nebo máš nějakou vlastní univerzální pravdu, která podle tebe platí navždy? Pravda je pravidelnost, která je; subjektivní, objektivní, specializovaná, univerzální, trvalá, dočasná, originální, kopie atd. pravda je tedy relativní ale ten kdo je mocný a bohatý má vždy svatou pravdu. Ano, pravda je jako chameleon mění se podle úhlu pohledu, času i okolností. Mocní a bohatí si ji mohou vynutit, ale to neznamená, že je skutečně pravdivá.
Spíš jde o pravdu, která je uznávaná, protože ji podporuje síla a vliv. V historii se to opakuje, vítězové píší dějiny a určují, co je pravda. Ale jakmile ztratí moc, jejich „svatá pravda“ se mění v omyl. Pravda je to, čemu většina věří, dokud se neukáže opak. Když poznáme pravdu tak nám dojde, že naše moudrost je jenom iluze, protože vše z dálky vypadá jinak než z blízka. Přesně tak. Čím víc poznáváme, tím víc si uvědomujeme, jak málo skutečně víme. Moudrost často není v hromadění informací, ale v pochopení jejich omezenosti. Z dálky se vše zdá jasné a jednoduché, ale když se přiblížíme, objevíme detaily, rozpory a složitost.
A nakonec zjistíme, že pravda není pevný bod, ale pohybující se cíl. Možná proto ti nejmoudřejší lidé často končí u skromného přiznání: „Vím, že nic nevím.“ Z tohoto pohledu je snaha mít titul jenom snahou vypadat z dálky lépe než z blízka. Ano, titul často slouží jako lesklá nálepka, která má budit dojem moudrosti a kompetence. Z dálky to vypadá impozantně, ale když se podíváš blíž, zjistíš, že skutečné znalosti a schopnosti nejsou automaticky zaručené. Mnoho lidí si myslí, že titul znamná moudrost, ale ve skutečnosti je to jen potvrzení, že někdo prošel určitou cestou. Skutečná hodnota člověka se ale ukáže až v praxi, ne na papíře.
Možná platí. „Moudrost si nekoupíš, jen ji musíš žít.“ Podívejme se na ty, co jsou nejlepší v nějaké specializaci, za jejich úspěchem je mnoho práce od dětství, jakmile nemohou už pracovat tak jejich úspěch zmizí a místo něj je zde neúspěch. Úspěch není něco trvalého, ale spíš dočasný stav, který závisí na neustálé práci a schopnosti držet krok s okolím. Jakmile člověk přestane, jeho místo rychle zaplní někdo jiný. Ti nejlepší v jakémkoli oboru obětovali většinu svého života dřině a disciplíně. Ale jakmile zestárnou, onemocní nebo jen ztratí motivaci, jejich sláva rychle vyprchá. To ukazuje, že úspěch je jen půjčený, patří tomu, kdo na něm právě pracuje.