Po celý život slyším všude že nejsou na něco prostředky, ale vidím že na něco jsou prostředky, je zcela jedno v jaké kultuře jsem a co jsem, jak by realita vypadala, pokud by na vše byli prostředky. Často slýcháme, že na něco „nejsou prostředky“, a přitom vidíme, že se peníze najdou na jiné věci. To vyvolává otázky o prioritách, spravedlnosti a fungování společností. Jak by vypadal svět, kdyby na vše byly prostředky? Tato otázka otevírá dveře k mnoha spekulacím a možným scénářům. V ideálním případě by každý člověk měl zajištěny základní potřeby jako jídlo, pití, bydlení, vzdělání a zdravotní péče. To by mohlo vést k výraznému snížení chudoby a nerovnosti. Bez omezení finančních prostředků by se věda a technologie mohly rozvíjet mnohem rychleji. Mohli bychom najít léky na nevyléčitelné nemoci, vyvinout čistší zdroje energie a cestovat do vesmíru. Pokud by nebylo třeba volit mezi ekonomickým růstem a ochranou životního prostředí, mohli bychom investovat do udržitelných technologií a řešit problémy jako klimatické změny.
Kultura a umění by mohly vzkvétat, protože by bylo možné podporovat umělecké projekty bez ohledu na jejich komerční potenciál. Pokud by základní potřeby byly zajištěny, lidé by měli více času na osobní rozvoj, koníčky a společenské aktivity. Existuje několik důvodů, proč nemůžeme mít vše. Země má omezené množství přírodních zdrojů, jako je voda, půda a energie. Společnosti musí neustále činit rozhodnutí o tom, kam budou směřovat jejich prostředky. Některé potřeby jsou považovány za důležitější než jiné. I kdyby bylo dostatek prostředků, jejich rozdělení by nebylo rovnoměrné. Někteří lidé by měli přístup k více zdrojům než jiní. Část prostředků se ztrácí kvůli korupci, byrokracii a neefektivním systémům. Získat si přehled o tom, jak jsou prostředky rozdělovány a jak fungují ekonomické systémy. Zapojit se do občanských aktivit a podporovat organizace, které se zabývají sociálními a environmentálními problémy. Volit politiky, kteří prosazují hodnoty, které považujeme za důležité.
Snažit se žít udržitelným způsobem a minimalizovat svůj dopad na životní prostředí. Otázka, proč nejsou na vše prostředky, je komplexní a zasahuje do mnoha oblastí lidského života. Ačkoli ideální svět, kde by na vše byly prostředky, je lákavý, musíme být realističtí a uvědomovat si omezení, kterým čelíme. Zároveň bychom měli usilovat o to, abychom žili ve spravedlivější a udržitelnější společnosti. V přírodě jsou na vše prostředky, protože se zde nelže a nekrade. Argument, že v přírodě jsou na vše prostředky, protože se zde nelže a nekrade, má určitou logiku. V přírodě totiž neexistují abstraktní pojmy jako majetek, peníze nebo práva, které by vyžadovaly složité sociální dohody a instituce. Zdroje jsou zde dostupné všem, kteří je dokáží získat, ať už silou, inteligencí nebo prostě náhodou. I v přírodě existuje konkurence o zdroje. Živočichové bojují o potravu, teritorium a partnery.
Rostliny soupeří o světlo, vodu a živiny. To znamená, že i v přírodě platí určité „zákony“, které určují, kdo získá přístup k zdrojům. Přírodní zdroje nejsou nekonečné. Sucha, povodně, požáry a další přírodní katastrofy mohou způsobit nedostatek potravy nebo vody. Organismy se musí neustále přizpůsobovat měnícím se podmínkám a dostupnosti zdrojů. Ty, které se dokáží nejlépe přizpůsobit, mají větší šanci na přežití. Lidská společnost je mnohem složitější než jakýkoli ekosystém. Máme rozvinuté jazyky, kultury, technologie a sociální struktury, které ovlivňují naše chování a vztahy k ostatním. V lidské společnosti hrají důležitou roli peníze a vlastnictví. Tyto koncepty umožňují specializaci a obchod, ale také vedou k nerovnostem a konfliktům. Lidé mají etické a morální hodnoty, které ovlivňují jejich chování. Tyto hodnoty se mohou lišit v různých kulturách a společnostech. Tvrzení, že v přírodě jsou na vše prostředky, protože se zde nelže a nekrade, je zjednodušené a nebere v úvahu komplexitu přírodních procesů a rozdíly mezi přírodou a lidskou společností. Zatímco v přírodě platí určité „zákony“, které řídí přístup k zdrojům, v lidské společnosti hrají důležitou roli také sociální, ekonomické a politické faktory.