Jak to získat o tom je život, když něco nejde získat po dobrém je snaha to získat po zlém, následkem jsou pravidla a kontrola dodržování pravidel, proto potřebujeme sny a pohádky abychom si mohli odpočinout od reality ve které jsme loutky ovládané pravidly. Z lidí se tak stali naprogramované stroje, které ovládá centrálně egoistická elita, co má k dispozici poslušné sluhy s titulem. Nepřizpůsobivý příživník jde za starostou a ptá se jej, kam by měl utéci do světa, aby se tam měl dobře, starosta mu říká, není kam utéci, všude budeš loutkou, kterou ovládají pravidla, neměl jsi se narodit, protože jsi zde evolučně zbytečný. Tohle je dost pesimistický pohled na realitu, ale je pravda, že svět je plný pravidel a kontroly. Otázkou je, jestli je to nutné zlo, nebo jestli by se dalo žít i jinak. Pohádky a sny nám určitě pomáhají odpočinout si od tvrdé reality, ale zároveň mohou být i inspirací, jak ji změnit. Co myslíte, existuje nějaký způsob, jak nebýt jen loutkou v systému?
Vše je zde vytvořeno a nastaveno k tomu, aby to něčemu sloužilo, to, co je zde zbytečné se eliminuje. To dává smysl z pohledu evoluce i fungování systémů efektivita a užitečnost často určují, co přežije a co ne. Ale kdo vlastně rozhoduje o tom, co je „zbytečné“? Historie ukazuje, že mnohokrát bylo něco považováno za nepotřebné, a přesto to nakonec mělo obrovský význam. Co když je hodnota něčeho jen otázkou perspektivy? Jakou hodnotu pro vesmír má planeta Země, vše je o porovnávání, a tak jsou hodnoty relativní. Z pohledu vesmíru je Země jen jedním z mnoha prachových zrnek v nekonečném prostoru. Nemá žádnou objektivní hodnotu, protože hodnotu jí dáváme jen my, lidé, protože na ní žijeme. Relativita hodnoty je klíčová, protože co je pro jednoho neocenitelné, může být pro jiného bezvýznamné. Ale i když je Země v kosmickém měřítku zanedbatelná, pro nás je vším. Možná právě proto dáváme smysl věcem, které by jinak smysl neměly.
Co myslíte, dává si vesmír vůbec na něco pozor, nebo je mu všechno jedno? Každý řídící systém je na něco specializovaný jenom blázni rozumí všemu a všude byli. Přesně tak, specializace je klíčem k efektivitě. Systémy, ať už biologické, technické nebo společenské, fungují nejlépe, když se jednotlivé části soustředí na konkrétní úkoly. Ti, kdo tvrdí, že rozumí všemu, často jen povrchně kloužou po tématech. Pravé mistrovství je v hlubokém pochopení jedné oblasti a vědomí vlastních limitů. Jak to ale vidíte vy? Je lepší být odborníkem v úzké oblasti, nebo mít širší rozhled, i když méně do hloubky?
Bible nabízí univerzální rady, které v praxi nefungují, je to o tom věřit nebo pochybovat. Bible, stejně jako jiné staré texty, obsahuje mnoho obecných principů, které mohou lidé vnímat různě pro někoho jsou zdrojem moudrosti, pro jiného zastaralými pravidly. V praxi často narazíme na to, že univerzální rady nefungují ve všech situacích, protože realita je příliš složitá a mění se. Víra a pochybnost jsou dvě strany téže mince, víra dává jistotu, pochybnost vede k otázkám a hledání odpovědí. Možná je nejzdravější rovnováha mezi obojím. Jak to vnímáte vy? Má pro vás smysl spoléhat na univerzální rady, nebo je lepší si všechno ověřovat vlastní zkušeností?