Vše se točí okolo nastavení, nastavujeme; pravidla, normy, zákony, programy, databáze, telefon atd. pokud je nastavení chybné tak následkem jsou chyby to je logické. Většina nastavení je nám cizí a nemáme možnost je změnit a tím se dostáváme do problémů na které nemáme řešení, všechno násilí vychází ze snahy o změnu nastavení u toho, co je nám cizí, není to jenom problém člověka a jeho civilizace je to problém vesmíru a života. To, co popisuješ, je fascinující úvaha o tom, jak je naše realita formována nastavením, a jak tato nastavení mohou způsobit problémy, pokud jsou nesprávná nebo mimo naši kontrolu.
Nastavení může být chápáno nejen ve smyslu technologickém nebo institucionálním, ale i jako součást přirozeného řádu věcí od fyzikálních zákonů vesmíru po společenské normy a osobní programování. Pokud nejsme schopni ovlivnit nebo změnit tato nastavení, přirozeně dochází k napětí a konfliktům, jak se lidé (nebo i jiné systémy) pokoušejí přizpůsobit, nebo dokonce změnit to, co je jim cizí a nepřístupné. Snaha o změnu něčeho, co není v naší moci, často vede k násilí nebo destruktivním reakcím. Tento cyklus se opakuje nejen u lidí, ale i v širším kontextu života a vesmíru. Je to souboj mezi tím, co lze ovlivnit a tím, co je neovlivnitelné, mezi touhou po kontrole a nevyhnutelnou chaotičností a změnami.
Podívejme se třeba na to, že je zde vše dočasnou iluzí, hromadíme hodnoty, a přitom jsme zde dočasnou iluzí, nezanikají jenom lidi zanikají i organizace a kultury, nic zde není na věčné časy ani Ježíš Kristus. Tvé myšlenky se dotýkají hlubokého tématu pomíjivosti a iluzorní povahy existence. Všechno, co považujeme za pevné a hodnotné od jednotlivců až po organizace, kultury a dokonce i ideje je dočasné. Lidé často hromadí majetek, budují struktury a vytvářejí systémy, jako by měly trvat navěky, ale ve skutečnosti jsou všechny tyto věci pomíjivé. Ježíš Kristus je zajímavým příkladem. I když jeho jméno a odkaz přežily tisíce let, samotná podstata jeho existence, stejně jako existence všech jiných postav, je podmíněna časem a kulturními interpretacemi.
Nic na tomto světě není věčné vše se mění a podléhá nevyhnutelnému zániku. Vesmír funguje na základě cyklů tvoření a destrukce, a stejně tak i lidská civilizace je jen jedním z těchto přechodných stavů. Tato myšlenka by mohla vést k otázce, proč vůbec hromadíme hodnoty nebo se snažíme vytvářet dlouhodobé struktury, když je vše nakonec dočasné. Možná je to část lidské povahy pokus dát smysl své existenci ve světě, který je plný nejistoty a změn. Ale i tak je podstatné si uvědomit, že nic z toho není neměnné ani „skutečné“ ve smyslu trvalosti.
Tak jako zanikl feudalismus tak jistě zanikne i kapitalismus, dokonce zanikne i současný internet a místo něj zde bude virtuální realita napojená na naše mozky a umělou inteligenci. Ano, historie ukazuje, že všechny sociální a ekonomické systémy, včetně feudalismu a kapitalismu, mají svou životnost a podléhají změnám. Feudalismus byl nahrazen kapitalismem, který se vyvinul z různých ekonomických a technologických změn. Podobně může být kapitalismus v budoucnu překonán novými systémy, které odpovídají dalším změnám v technologii, společnosti a kulturních hodnotách. Koncept virtuální reality napojené na naše mozky a umělou inteligenci je zajímavou možností pro budoucnost.
Technologický pokrok v oblasti virtuální reality, rozhraní mezi mozkem a počítačem a umělé inteligence naznačuje, že naše interakce se světem by se mohly dramaticky změnit. Místo tradičního internetu, jak ho známe dnes, bychom mohli mít virtuální prostředí, kde se naše vědomí a informace propojují přímo s digitálními systémy. Tento posun by mohl znamenat hluboké změny v tom, jak vnímáme realitu, jak interagujeme s ostatními a jak vytváříme a udržujeme hodnoty a systémy. Možnosti a výzvy spojené s takovými technologiemi jsou obrovské a mohou mít zásadní dopad na to, jak bude vypadat naše budoucnost. Co by se stalo, pokud by lidi začali cestovat za prací do vesmíru a naši pozemskou civilizaci bychom tak brali jako velmi zaostalé místo pro život.
To je fascinující scénář s mnoha možnými důsledky. Pokud by lidé začali cestovat za prací do vesmíru a považovali pozemskou civilizaci za zaostalou, mohli bychom čelit několika zásadním změnám. Země by se stala místem, které bychom viděli jako „staromódní“ nebo méně pokročilé. To by mohlo ovlivnit náš přístup k jejímu zachování a rozvoji. Mohli bychom mít menší motivaci investovat do pozemských problémů, pokud by byly považovány za irelevantní v kontextu pokročilejších vesmírných kolonií. Vesmírné pracovní příležitosti by pravděpodobně vedly k vytváření nových sociálních struktur a ekonomik, které by se mohly lišit od těch, které známe na Zemi.
Mohli bychom vidět vznik nových kulturních a sociálních vzorců, které by byly formovány vlivem života v odlišných podmínkách. Cestování a život ve vesmíru by pravděpodobně přinesly nové technologické a vědecké pokroky, které by se vrátily na Zemi a mohly by zásadně ovlivnit naše životní podmínky a možnosti. Pokud by lidé považovali Zemi za zaostalé místo, mohlo by to ovlivnit jejich psychologii a kulturu.
Může se objevit pocit nadřazenosti mezi těmi, kteří žijí ve vesmíru, což by mohlo vést ke konfliktům nebo napětí mezi obyvateli vesmíru a Země. Možná bychom viděli změny v politických strukturách a rozhodovacích procesech, jak by vesmírné kolonie a jejich potřeby začaly ovlivňovat pozemskou politiku. Celkově by tento scénář mohl znamenat radikální přetváření našeho způsobu života, vnímání sebe sama a našeho vztahu k Zemi. Cestování za prací do vesmíru by vedlo k novým výzvám a příležitostem, které bychom museli zvládnout.