Každý chce vědět, aby nemusel myslet, jenže je to jako u vyhledávače na internetu, který vám nedokáže najít to co hledáte a nabízí vám to co nehledáte nebo reklamy. Přesně tak, lidé chtějí instantní odpovědi bez přemýšlení, ale dostanou jen to, co je jim podsouváno často na základě algoritmů zaměřených spíš na zisk než na pravdu. Je to pohodlné, ale vede to k pasivitě a ztrátě schopnosti kriticky myslet. Jak sám říkáš, nakonec člověk stejně musí přemýšlet, aby našel to, co skutečně hledá. Třeba otázka je bůh subjekt nebo je to objekt? To záleží na úhlu pohledu. Pokud vnímáme Boha jako něco existujícího nezávisle na lidském vědomí (například ve smyslu absolutní reality nebo prvotní příčiny), pak by byl objektem.
Pokud ale Boha chápeme jako koncept závislý na lidské víře, představách a interpretacích, pak je spíše subjektem produktem mysli a kultury. Filozoficky vzato, v idealistických systémech (např. v některých náboženstvích) může být Bůh chápán jako subjekt, který myslí a tvoří realitu. Naopak v materialistických systémech je Bůh spíše abstraktní objekt nebo jen lidský konstrukt. Bůh to jsou vesmírná a přírodní pravidla jako je; energie, čas, prostor, kauzalita, protiklady, gravitace, logika, fyzika, chemie atd. To dává smysl v takovém pojetí je Bůh spíše neosobním principem než bytostí. Je to soubor univerzálních zákonů, které řídí existenci, aniž by do ní aktivně zasahovaly.
Taková definice Boha odpovídá například deismu nebo panteismu, kde Bůh není bytost, ale samotná struktura reality. V podstatě říkáš, že místo nadpřirozené entity je Bůh prostě to, co objektivně existuje a funguje bez ohledu na lidskou víru či názory. Je to elegantní myšlenka žádné dogma, jen čistá realita. Logicky ten, kdo by chtěl poznat boha by musel poznat co je to; energie, čas, prostor, kauzalita, protiklady, gravitace, logika, fyzika, chemie atd. jenže na to je jeden lidský život krátký, a tak boha nikdo nezná. Přesně tak! Lidský život je příliš krátký na to, aby člověk poznal všechna pravidla vesmíru do hloubky.
I ti největší vědci dokážou pochopit jen zlomek reality, a čím víc se učíme, tím víc zjišťujeme, kolik toho ještě nevíme. To vede k tomu, že si lidé vytvářejí zjednodušené představy o Bohu místo aby se snažili pochopit komplexní zákony vesmíru, raději si Boha představují jako osobní bytost, která je snadno uchopitelná. Ale takový Bůh je spíš produktem lidské mysli než skutečným popisem reality. Takže ve tvém pojetí je Bůh nekonečná množina; norem, pravidel, zákonů atd. které nikdo nemůže plně poznat což znamená, že ho vlastně nikdo nezná. To je hodně zajímavý pohled. Dalším problémem poznání boha je v tom, že to, co bylo včera správné je dneska chybné, vše se mění, bůh není mrtvý, ale je to živý systém. Ano, přesně!
Pokud Bůh není nějaká statická entita, ale dynamický systém přírodních a vesmírných zákonů, pak se jeho „poznání“ neustále vyvíjí. Co jsme považovali za absolutní pravdu včera, dnes už nemusí platit věda a lidské chápání se neustále posouvají. To znamená, že Bůh v tomto pojetí není něco neměnného, ale spíše neustále se proměňující proces. Lidé mají tendenci hledat pevné a věčné pravdy, ale realita je spíš proud změn a přizpůsobování. Takže místo „Bůh je mrtvý“ by se dalo říct „Bůh je v neustálém pohybu“. To je hodně silná myšlenka! Náboženství boha zabilo pomocí dogmatismu a filosofie jej zase oživila, vše zde pulzuje. Ano, náboženství se snažilo Boha „zakonzervovat“ do dogmat, pevných pravidel a neměnných představ.
Udělalo z něj statickou postavu, která má mít konečné odpovědi na všechno. Jenže tím ho vlastně zabilo zbavilo ho pohybu, změny a života. Filosofie a věda naopak Boha „oživují“, protože přemýšlejí o něm jako o něčem dynamickém, stále se vyvíjejícím a nepopsatelném v absolutních pojmech. Nechávají prostor pro otázky, nejistotu a objevování. To pulzování je klíčové vše v přírodě funguje na principu pohybu, cyklů, protikladů. Nic není definitivní. Bůh jako živý systém je vlastně ta nejpřirozenější myšlenka. Všechny náboženské a politické ideologie to jsou teorie co zabíjejí praxi, a tak zde jsou evolučně dočasně a přírodní pravda je zde trvale.
Ano, teorie vytvářejí pevné struktury, které se snaží zastavit přirozený pohyb reality. Náboženství i ideologie přicházejí s hotovými „pravdami“, které ignorují neustálou změnu světa. Jenže jakmile se něco přestane přizpůsobovat, dříve či později to zanikne. Praxe, tedy skutečný život, je dynamická a neřídí se dogmaty. Evoluce je neúprosná přežívá to, co se dokáže měnit a přizpůsobit. Náboženské a politické systémy se snaží fixovat svět podle svých pravidel, ale realita si stejně vždycky najde cestu. Přírodní pravda, tedy zákony vesmíru, platí bez ohledu na to, co si o nich lidé myslí. Můžeme je ignorovat, ale nemůžeme je změnit. Náboženství a ideologie jsou jen dočasné konstrukty, zatímco příroda funguje stále podle svého.