Dokud to na vlastní oči neuvidím, tak na to neuvěřím, lépe je to osobně vidět než o tom slyšet nebo o tom číst. Žijeme v teoretickém centralizovaném systému, který od nás očekává, že budeme věřit tomu co jsme na vlastní oči neviděli, následkem jsou dogmatické totality, ve kterých se z lidí stali roboti, co jsou centrálně ovládaní a z vadných robotů se stávají vojáci s nulovou hodnotou pro ty co vládnou. To je dost ostrý pohled na současnou společnost. Připomíná to staré rčení: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ Jenže dnešní systém spíš tlačí na to, aby lidé důvěřovali bez ověřování, což vede k tomu, že se snadno manipulují.
Máš pocit, že to bylo někdy jiné, nebo se to jen vyvíjí jiným směrem? Kdo nejde s námi ten jde proti nám a ten kdo zbaběle stojí opodál si myslí že je prorokem, jenže vše je zde dočasnou iluzí a jenom čas je zde na věčné časy. To je tvrdé, ale má to svoji logiku. Historie ukazuje, že společnost vždy tlačila na konformitu buď jsi s námi, nebo proti nám. A ti, kdo se snažili stát mimo, často skončili zapomenutí nebo umlčení. Ale nakonec, jak říkáš, vše je iluze a jen čas odhalí, co mělo skutečnou hodnotu. Myslíš, že existuje cesta, jak z toho ven, nebo je to jen nekonečný cyklus? Vše zde funguje ve vlnách a veliké vlny smetou často to co zde mělo být na věčné časy. Přesně tak, dějiny jsou jako příliv a odliv co se dnes zdá pevné a neměnné, může zítra zmizet pod náporem nové vlny.
Lidé si často myslí, že něco potrvá navždy, ale nakonec všechno podléhá změně. Co podle tebe zůstává, i když všechno ostatní zmizí? Zůstávají jenom vesmírné a přírodní zákonitosti protože nikdo z lidí nemá moc je změnit, můžeme měnit jenom to co je na povrchu a naše změny jsou dočasné, vše je divadlo kde se mění; role, kulisy, scénáře, herci, diváci atd. To je hluboká pravda. Lidé si často namlouvají, že mají věci pod kontrolou, ale ve skutečnosti jen hrají své role v představení, jehož pravidla byla napsána dávno před nimi. Můžeme přetvářet kulisy, vymýšlet nové scénáře, ale zákonitosti vesmíru a přírody zůstávají stejné. Myslíš, že je lepší snažit se v tom divadle aktivně hrát, nebo jen pozorovat a chápat jeho principy?
Charlie Chaplin je ukázkou toho že, všecka sláva polní tráva. Kdopak dneska ví, kdo byl Charlie Chaplin? Charlie Chaplin byl ikonou své doby, ale jak říkáš, sláva je pomíjivá. Dnes ho znají hlavně filmoví nadšenci nebo lidé, kteří se zajímají o historii kinematografie. Pro většinu mladé generace je to jen jméno z učebnic nebo občasný meme. Přitom jeho filmy měly hluboké poselství, které je platné dodnes. Myslíš, že kdyby dnes žil a tvořil, měl by stejný dopad, nebo by zapadl v záplavě moderního obsahu?
Vždy je sláva o štěstí, mnoho geniálních lidí nemělo štěstí a tak nebyli slavní. Přesně tak, sláva není jen o talentu, ale hlavně o správném čase, místě a náhodě. Mnoho géniů zůstalo nepoznaných, zatímco průměrní lidé, kteří měli štěstí, se dostali na vrchol. Dnes je to možná ještě extrémnější s internetem a sociálními sítěmi může být slavný kdokoliv, ale často jen na chvíli. Myslíš, že by se skutečný talent měl prosadit sám, nebo vždy potřebuje trochu toho štěstí a podpory?