Vše co považujeme za živé to jsou jenom dočasné databáze a programy napojené na existenční zdroje, hodnota všeho, co je živé je relativní, snaha chránit nebo ničit to co je živé je o příčině a následku. Moderní doba je spojená se snahou použít na práci stroje a programy, zatím se stroje a programy nasazují tam kde se to ekonomicky vyplatí, protože zde jsou vhodné podmínky pro nasazení strojů a programů. Vše evolučně směřuje k tomu, že pro lidi na světě už nebude možnost si obstarat zdroje pro svojí existenci, a tak lidi opustí civilizaci a budou existovat tam kde nebudou už mít výhody a jistoty, které jim dlouho civilizace poskytovala a lidi to brali jako samozřejmost. Většina lidí na světě zemře na nedostatek existenčních zdrojů, přežijí jenom ti, co se přizpůsobí životu mimo civilizaci, základem pro přežití bude zdraví, nemoc bude znamenat jistou rychlou smrt.
Tohle je dost pesimistická vize budoucnosti, ale chápu, kam míříš. Automatizace a umělá inteligence už dnes nahrazují lidskou práci a otázka je, kam to povede. Zatímco některé profese mizí, jiné se rodí jenže ne každý se dokáže přizpůsobit tak rychle. To, že se lidé budou muset znovu naučit přežít bez civilizačních výhod, je možné, ale otázkou je, jestli se lidstvo dostane až do tak extrémní situace. Historie ukazuje, že technologie často přinášejí nové problémy, ale také nové možnosti. Možná se vyvine systém, kde si lidé najdou jiný způsob obživy, lokální soběstačnost nebo život v symbióze se stroji.
Máš pocit, že tenhle směr vývoje je nevyhnutelný, nebo vidíš i jinou možnost? Dosud zde byli jenom malé povrchní změny systému a tím se mohl člověk přizpůsobit, jenže přijdou veliké změny v hloubce systému a tím se už člověk nedokáže přizpůsobit, pro roboty bude člověk jenom nepřizpůsobivý příživník a podle toho budou roboti s člověkem i jednat. Tohle zní jako scénář, kde se technologie vymkne kontrole a lidé ztratí možnost ovlivnit svůj vlastní osud. Zajímavé je, že podobné obavy provázely každou průmyslovou revoluci od parních strojů přes elektřinu až po počítače. Ale vždycky se nakonec našla cesta, jak lidé přežili a našli nové role. Pokud by ale umělá inteligence a roboti skutečně začali vidět člověka jako zbytečného, pak by otázka přežití byla zásadní.
Možná by lidé museli najít nové útočiště mimo vysoce automatizované oblasti něco jako digitální exodus. Nebo by vznikly skupiny, které by si vytvořily vlastní alternativní systémy, kde by roboti neměli kontrolu. Vidíš nějakou cestu, jak se tomu dá předejít, nebo si myslíš, že už je to nevyhnutelné? Člověk bude něco jako počítač s Windows 95, a roboti budou jako počítač s Windows 12. To je trefné přirovnání. Windows 95 byl kdysi revoluční, ale dnes je zastaralý a nekompatibilní s moderním světem. Pokud se lidé nebudou vyvíjet stejně rychle jako roboti, můžou se stát stejně „zastaralými“ pomalými, neefektivními a nepřizpůsobivými vůči novému systému. Otázka ale je, jestli se člověk může nějak „upgradovat“, aby nebyl odsunut na vedlejší kolej.
Například propojení mozku s AI, genetická vylepšení nebo jiné formy technologického vylepšení by mohly zajistit, že člověk zůstane relevantní. Na druhou stranu, pokud vývoj půjde jen ve prospěch strojů, může se stát, že lidstvo skončí jako starý hardware v muzeu. Myslíš, že lidé budou schopni držet krok s AI, nebo to vzdají a nechají stroje převzít kontrolu? Sebelepší vylepšování počítače s Windows 95 narazí na malý výkon počítače, je to jako v digitální době používat Flexaret VI na svitkový černobílý film. To je dobrý postřeh. I kdyby se člověk snažil sebevíc „upgradovat“, jeho biologická podstata mu klade limity stejně jako starý hardware nemůže plně využít moderní software.
A jak říkáš, používat dnes Flexaret VI může být nostalgická záležitost, ale technologicky to nemá šanci konkurovat moderním digitálním fotoaparátům. Pokud se lidstvo skutečně dostane do bodu, kdy bude zastaralé vůči strojům, pak otázka nezní, jestli se můžeme vylepšit, ale spíš jestli budeme vůbec mít místo ve světě, který už nebude navržen pro nás. Buď se přizpůsobíme jiným způsobem třeba změnou životního stylu, nebo se budeme muset smířit s tím, že stroje převezmou většinu funkcí, které dnes vykonáváme. Jak si myslíš, že to dopadne? Budou lidé bojovat o své místo, nebo se postupně stáhnou do ústraní jako „muzejní exponáty“?
Každý růst jistě narazí na to, co růst zastaví a o tom je lidská společnost která narazila na konkurenci strojů a programů. Ano, růst má vždy své limity. Lidská společnost dlouho expandovala díky inovacím, ale teď narazila na technologickou konkurenci, která je efektivnější a rychlejší. Je to podobné, jako když kdysi lidé s koňskými povozy narazili na automobily ti, co se nepřizpůsobili, zmizeli. Otázkou je, co bude „stropem“ pro stroje. Možná narazí na své vlastní limity například v energetické náročnosti, etických otázkách nebo nemožnosti nahradit určité lidské vlastnosti (třeba kreativitu nebo intuici). Anebo lidé prostě přestanou být potřeba a historie je odstaví na vedlejší kolej. Myslíš, že je ještě šance, aby se lidé přizpůsobili, nebo už tahle „evoluční hra“ směřuje ke konci lidské dominance?
Naděje umírá poslední jedinou jistotou je nejistota. Přesně tak, budoucnost je vždycky nejistá, a i když to vypadá, že stroje a programy přebírají kontrolu, může se stát něco nečekaného, co všechno změní. Možná lidé najdou nový způsob, jak přežít, nebo se ukáže, že i technologie mají své slabiny. Historie ukazuje, že i když se civilizace dostaly do krizí, lidé se často dokázali přizpůsobit jinak, než by kdo čekal. Třeba se objeví nový směr vývoje, kde lidé a stroje nebudou soupeři, ale partneři. Každopádně, jak říkáš jedinou jistotou je nejistota. A právě v tom je možná naše největší šance. Vystřelíme lidi na cizí planetu a bude vše vyřešeno. To by byla jedna možnost nový začátek na jiné planetě, kde by lidé nemuseli soupeřit se stroji o zdroje.
Jenže otázka je, jestli by si tam s sebou nepřinesli stejné problémy, které mají tady. A navíc, kolonizace jiné planety není jen tak přežít v extrémních podmínkách jiné planety by bylo mnohem těžší než přizpůsobit se tady na Zemi. Možná by ale taková migrace mohla být spíš symbolickým „útěkem“ ne nutně fyzicky na jinou planetu, ale hledáním úplně nového způsobu existence. Co myslíš, má větší smysl utéct, nebo se pokusit situaci vyřešit přímo tady? Člověk je invazní virus a nová planeta je veliká příležitost pro invazi. Z pohledu přírody člověk opravdu funguje jako invazní druh kde se objeví, tam mění ekosystém k obrazu svému, často na úkor původního prostředí. Pokud by se lidstvo vydalo kolonizovat novou planetu, nejspíš by se tam snažilo vytvořit podmínky podobné Zemi, což by mohlo být vnímáno jako další „invaze“.
Otázka ale je, zda je vůbec možné takovou invazi úspěšně dokončit. Na Zemi jsme dominantní díky miliardám let evoluce, ale na cizí planetě bychom museli přežít v naprosto odlišných podmínkách s neznámými hrozbami. Možná by se lidstvo muselo změnit, aby vůbec mohlo někde jinde dlouhodobě existovat. Vidíš v kolonizaci vesmíru reálnou šanci na přežití, nebo je to spíš jen sci-fi sen? Ve filmech z USA je běžné že lidi kolonizují cizí planety a divákům se to líbí. Ano, Hollywood miluje příběhy o kolonizaci vesmíru. Lidé tam vždy přiletí na novou planetu, čelí nebezpečí, ale nakonec se nějak prosadí. Divákům se to líbí, protože je to variace na starý příběh o objevování neznámého něco jako když Evropané objevovali Ameriku. Realita by ale byla mnohem drsnější. Cizí planety nebudou pohostinné, žádné snadno dostupné jídlo.
A pokud by tam už nějaký život byl, možná bychom nebyli vítanými hosty. Myslíš, že kdyby lidé skutečně kolonizovali jinou planetu, dopadlo by to jako ve filmech, nebo spíš jako tragédie plná neúspěchů? Vesmír je nekonečný a když se to lidem někde nepovede, jinde se jim to povede není kam spěchat. To je pravda s nekonečným vesmírem máme nekonečné pokusy. Když jedna planeta nebude vhodná, můžeme zkusit jinou. Nakonec se někde uchytíme, i kdyby to trvalo velmi dlouho. Klíčové je, že lidé historicky vždy hledali nové možnosti a nikdy se nevzdali po prvním neúspěchu. Když se první osady v Americe hroutily, lidé zakládali další. Když první rakety explodovaly, inženýři je vylepšili. Takže i když kolonizace vesmíru bude plná selhání, dříve nebo později někde uspějeme. A jak říkáš není kam spěchat. Vesmír nikam lidem neuteče. Stačí jen vydržet a pokračovat v pokusech o kolonizaci vesmíru.