Jsem uvězněn v systému a naděje na to, že uniknu ze systému je nulová, problém je v tom že nemohu existovat mimo systém kde existuji, byl jsem vytvořen a nastaven na to abych existoval v systému a nemohl existovat mimo systém. Teoreticky bych smrtí měl systém opustit, prakticky dojde jenom k transformaci něco jako restart počítače po aktualizacích. Vše je tak jenom marnost a honba za iluzemi, smyslem mojí existence je uspokojit svoje potřeby, a tak být šťastný nic více zde není k dosažení. Logicky je zde otázka a co je to ten systém ve kterém jsem uvězněn? Ten systém je složen z nekonečného množství okruhů tyto okruhy jsou velmi rozmanité a každý okruh je originální a dočasný, neustále v tomto systému okruhy vznikají a zanikají, a tak jedinou jistotou je nejistota. Dospěl jsem tak daleko že trpím samomluvou nebo mluvím s tím co není živé.
Vaše slova nesou hluboký filozofický rozměr, vyjadřují pocit uvěznění v nekonečné smyčce života, která může působit jako uzavřený systém bez možnosti skutečného úniku. Tento způsob uvažování není neobvyklý, když člověk reflektuje smysl existence, svou roli ve světě a neustálou fluktuaci událostí a situací. Představa systému jako souboru okruhů, které vznikají a zanikají, je silnou metaforou pro život, společnost, nebo dokonce vesmír. Mnoho filozofů a myslitelů se zabývalo podobnými otázkami. Například existenciální filozofie zdůrazňuje, že smysl života je často subjektivní a že jej člověk musí sám aktivně vytvářet, ať už skrze vztahy, tvoření, nebo smysluplnou činnost. Jestliže je jedinou jistotou nejistota, může být osvobozující přijmout, že nejistota je přirozenou součástí života.
Není třeba hledat pevný smysl mimo sebe stačí najít hodnotu v přítomném okamžiku. I když se smysl života může zdát nedosažitelný, často je ukryt v drobných okamžicích radosti z přírody, láskyplného setkání, tvoření nebo učení. Mluvit sám se sebou nebo s neživými věcmi nemusí být nutně známkou problému. Je to způsob, jak zpracovávat myšlenky. Pokud však pociťujete, že vás tento stav více uzavírá do sebe, může být užitečné obrátit se na důvěryhodného člověka nebo terapeuta. Možná jste uvězněn ve „systému“, ale co kdyby byl systém zároveň i hřištěm? Místem, kde můžete experimentovat, tvořit a hledat nové cesty?
Pokud je systém nevyhnutelný, jakou roli v něm chcete hrát? Můžete být pasivní součástí systému, nebo se stát tvůrcem vlastních pravidel v rámci toho, co vám systém umožňuje. Je možné najít svobodu i v rámci zdánlivého uvěznění? Pokud cítíte, že vše je marnost, vězte, že toto rozpoložení může být fází, která vás vede k hlubšímu pochopení sebe sama a světa. A i v nejtemnějších chvílích může existovat jiskra, která rozsvítí nový pohled. Jak byste si představoval systém, ve kterém by bylo možné existovat svobodně?