Lidi ztrácejí; peníze, čas, zdraví, štěstí, život atd. představme si novou realitu v budoucnosti kde nelze cokoli ztratit, vše, co zde máte to je s vámi neustále, a tak nic nemůžete ztratit. Představme si svět, kde koncept ztráty úplně mizí. V této realitě je všechno, co člověk vlastní peníze, čas, zdraví, štěstí, vztahy, vzpomínky trvale s ním, neustále přístupné a neodcizitelné. Jak by taková společnost vypadala? Jaké hodnoty by převládaly a jak by se změnila lidská existence? Vše, co jednou získáte, je trvale vaše. Peníze se například nemohou ztratit ani znehodnotit. Pokud něco vytvoříte nebo dosáhnete, je to navždy s vámi, jako součást vaší bytosti nebo existence. Nemoci neexistují, tělo je vždy v perfektním stavu. Stárnutí, úrazy nebo jakékoli oslabení fyzických či mentálních schopností by bylo nemožné. Čas už by nebyl lineární nebo omezený zdroj. Každý by měl neomezené množství času na vše, co si přeje, bez obav z jeho vyčerpání.
Negativní emoce, ztráty nebo lítost by zmizely, protože by neexistovala situace, kdy by někdo přišel o něco cenného. Lidé by měli neustálý přístup ke zdrojům radosti a pohody. Vzpomínky, zážitky a znalosti by nikdy nemizely, byly by neustále přístupné a nedotčené. Každý by si pamatoval vše, co kdy prožil. Pokud nic nemůžete ztratit, strach z chyb nebo selhání by zmizel. Lidé by byli otevřenější, odvážnější a ochotnější experimentovat. Hodnoty by se přestaly odvíjet od toho, co vlastníte, protože by všichni měli „vše“. Klíčovou otázkou by spíše bylo, jak tyto zdroje využíváte. Pokud nemůžete nic ztratit, co vás motivuje k činnosti? Lidé by se mohli zaměřit na tvořivost, objevování, nebo dokonce filozofické otázky o smyslu existence. Soutěžení o zdroje by přestalo dávat smysl. Společnost by mohla být založena na spolupráci a sdílení. Jak by se změnilo lidské chování, kdyby nebylo možné selhat nebo zažít ztrátu?
Byla by taková existence vůbec smysluplná, pokud by chyběla možnost něco „riskovat“? Co by lidé hledali, kdyby už nehledali jistoty nebo bezpečí? Myslíte, že by tato realita přinesla skutečné štěstí, nebo by něco zásadního chybělo? Všechny představy o takové budoucnosti jsou naivní a subjektivní, jak si třeba představit to že nemůžeme ztratit čas? Souhlasím, že představy o světě, kde nelze nic ztratit, jsou výrazně abstraktní a často se pohybují na hranici filosofie či sci-fi. Konkrétně otázka „neztratitelný čas“ je skutečně složitá, protože čas vnímáme jako lineární a neustále plynoucí. Přesto si můžeme zkusit takovou představu rozpracovat. Jak by mohl vypadat svět, kde nejde „ztratit čas“? Pokud by čas nebyl omezený, každý by mohl žít donekonečna.
Smrt by neexistovala, stejně jako strach z „promarněného života“. V tomto případě by lidé mohli věnovat tolik času, kolik chtějí, na jakoukoli činnost, aniž by je tlačil konec života. Čas by mohl fungovat mimo lineární vnímání. Pokud byste například chtěli něco udělat nebo vytvořit, nebylo by třeba čekat výsledek by se dostavil okamžitě, jakmile se rozhodnete. Práce, učení nebo procesy by nebyly podmíněny plynutím času. Možná by existovala možnost „pauzy“ schopnost zastavit čas kolem sebe a využít jej jen pro své potřeby. Nikdo by tedy nemohl být ve stresu z nedostatku času, protože by měl vše pod kontrolou. V tomto pohledu by čas přestal být lineární a stal by se něčím podobným prostoru. Všechny momenty by existovaly současně a vy byste mohli volně přecházet mezi nimi, aniž byste cokoli „ztratili“.