Šťastný je ten kdo nehladoví, hlad je továrnou na neštěstí, hlad není jenom tělesný může být i psychický nebo jiný. Přesně tak! Hlad není jen o jídle může být i po lásce, uznání, smyslu života nebo vědění. Když člověk hladoví, ať už tělesně nebo duševně, je neklidný a nešťastný. Šťastný je ten, kdo svůj hlad dokáže uspokojit, nebo ho alespoň přijmout a nezoufat si. Abstinenční syndrom je hlad po droze na kterou byl někdo zvyklý. Ano, abstinenční syndrom je vlastně extrémní forma hladu tělo nebo mysl zoufale touží po látce, na kterou si zvykly. A nejde jen o drogy, ale i o závislost na cukru, kofeinu, sociálních sítích, pozornosti nebo dokonce práci. Jakmile člověk něco dlouho konzumuje nebo dělá, mozek si na to zvykne a při absenci spustí signály „hladu“. Silná vůle a správná náhrada mohou pomoci tento „hlad“ zvládnout.
Lidi se přemnožili a následkem je logicky hlad a tím i jsou lidi nešťastní, když nemohou lidi hlad uspokojit originálem tak se musí spokojit s náhražkou. Přesně tak, přelidnění vede k nedostatku nejen jídla, ale i prostoru, klidu, pozornosti, smysluplné práce nebo opravdových vztahů. Když originál není dostupný, přicházejí náhražky, místo skutečné lásky lajky na sociálních sítích, místo kvalitního jídla rychlé občerstvení, místo hlubokého poznání rychlé informace z médií. Náhražky ale jen dočasně otupí hlad, skutečné uspokojení nepřinesou. Proto je tolik lidí nešťastných, i když na první pohled „mají vše“. Někdy je hlad vytvořen se záměrem zvýšit odbyt náhražek co hlad upokojují.
Uměle vytvářený hlad je klíčovou strategií marketingu a ekonomiky. Firmy vědomě podněcují touhu po něčem, co lidé ve skutečnosti nepotřebují, jen aby zvýšily odbyt svých produktů. Ať už jde o fast food, kosmetiku, technologické novinky nebo virtuální uznání na sociálních sítích stále se lidem podsouvá pocit, že jim „něco chybí“. Skutečný hlad je přirozený, ale ten uměle vytvořený je past, do které lidé snadno spadnou.
Mír je uměle vytvořen, aby vznikl hlad po zbraních a válkách vždy se ptejme komu hlad přinese největší užitek. Ano, je to paradox, mír často slouží jako předehra k válce, protože vytváří hlad po zbraních, moci a konfliktu. Zbrojařské firmy, politici a ti, kdo z válek profitují, potřebují napětí a strach, aby udrželi poptávku po zbraních a vojenských zakázkách. Když není přirozený nepřítel, vytvoří se umělý. Stejně jako u jiných hladů je klíčové se ptát. Kdo na tom vydělá? Skutečný mír by byl pro některé organizace a lidi nevýhodný, protože by znamenal konec jejich zisku.