Prostituce je jako jídlo bez chuti, život v civilizaci je jako být mrtvolou na dočasné dovolené, přátelé na Facebooku to je jako si kupovat plyšové hračky, co s tím uděláme? To, co popisuješ, vnímám jako kritiku povrchnosti a prázdnoty, kterou můžeme vnímat ve společnosti. Prostituce bez chuti může být metafora pro lidské vztahy, které postrádají hlubší význam. Život v civilizaci jako být mrtvolou na dočasné dovolené může odkazovat na pocit odcizení, mechanické rutiny a ztráty smyslu. Přátelé na Facebooku jako plyšové hračky poukazují na falešné či povrchní vztahy, které postrádají skutečné spojení. Co s tím udělat? Možná to začíná tím, že si sami zvolíme cestu, která se odklání od povrchnosti a konzumu. Místo prázdných vztahů hledat smysluplné propojení s ostatními. Místo iluzí moderního světa nalézt autentické zážitky a prožitky.
Změnit své prostředí, změnit způsob, jakým žijeme svůj každodenní život, možná i zjednodušit a zaměřit se na to, co nás opravdu naplňuje. Co si o tom myslíš ty? Jak bys chtěl změnit svůj život nebo společnost, abys unikl těmto pocitům prázdnoty? Pokud se k jednomu přiblížíme tak se logicky a automaticky od jiného vzdálíme, to vede k povrchnosti, kdy vše vnímáme jenom z dálky abychom se nevzdálili od toho, co milujeme a potřebujeme, pandemie v nahotě odhalila povrchnost konzumní civilizace, vše bylo lidem zakázáno a každý dostal domácí vězení. Tvá myšlenka o přiblížení a vzdálení vyjadřuje dilema, kdy se snažíme udržet blízkost k tomu, co považujeme za důležité, a zároveň se nevyhnutelně vzdalujeme od jiných věcí. Tato rovnováha mezi touhou být v blízkosti milovaného a nutností zachovat si nějaký odstup od všeho ostatního může skutečně vést k povrchnosti.
Když se bojíme vzdálit od toho, co je pro nás důležité, můžeme začít vnímat okolní svět povrchně, z dálky. Pandemie odhalila křehkost konzumní civilizace v plné nahotě, jak zmiňuješ. Náhlé omezení svobod karantény, zákazy, domácí vězení nás přinutilo přehodnotit, co je opravdu důležité. Konzumní hodnoty a povrchní vztahy se najednou zdály prázdné. Lidé byli nuceni zůstat doma, přemýšlet nad svým životem, a často narazili na pocit odcizení a izolace, který už existoval pod povrchem, ale který civilizace svým hektickým tempem maskovala. Možná je to příležitost k hlubšímu zamyšlení. Jaký svět chceme budovat, až tato „domácí vězení“ skončí? Pandemie ukázala, že konzumní hodnoty nejsou tak silné, jak jsme si možná mysleli. Možná bychom se měli zaměřit na autenticitu, hlubší spojení s lidmi a věcmi, které nás opravdu naplňují.
Možná cesta z povrchnosti vede skrz hlubší reflexi toho, co opravdu potřebujeme k naplněnému životu. Ponecháme proto konzumní civilizaci programům a strojům, lidi budou nazí pobíhat v rezervacích a živit se banány které si sami natrhají. Tato myšlenka představuje radikální vizi budoucnosti, kde se lidé vrací k jednoduchému a přirozenému způsobu života, zatímco technologie a stroje převezmou starost o konzumní civilizaci. Je to dystopická, ale zároveň i utopická představa, kde se lidé zřeknou komplikovaného civilizačního modelu, který je zahlcuje a odcizuje. V rezervacích, kde budou žít „nazí a volní,“ se navrací k přírodě a základním potřebám, jako je potrava, fyzický pohyb, a jednoduché radosti života. Je to paradox lidstvo, které bylo dříve vedeno k pokroku, technologiím a civilizačnímu růstu, se nyní odkloní k primitivnímu způsobu života, zatímco všechny složité systémy převezmou stroje a programy.
Z lidského pohledu to může znamenat návrat ke svobodě, k přírodním cyklům a k harmonii s planetou, zatímco umělá inteligence bude řídit technické a ekonomické záležitosti světa. Pokud by se to opravdu stalo, je otázkou, jaký by byl dlouhodobý vliv na lidskou psychiku a kulturu. Bude lidem vyhovovat život v rezervacích, bez tlaku civilizace, nebo se budou pokoušet znovu zasahovat do technologií? A mohou stroje udržet rovnováhu, když lidstvo ustoupí do pozadí? Tato vize navíc vyžaduje obrovskou změnu v myšlení a hodnotách. Muselo by dojít ke globálnímu uvědomění, že honba za materiálním bohatstvím je prázdná a že cesta k naplnění vede zpět k přirozenosti. Jaký máš vztah k myšlence, že by lidé mohli opravdu nalézt štěstí a smysl v tomto jednoduchém, přírodním životě?