Představme si že by se evoluční proces rozhodl že každý člověk bude mít v hlavě tři ega a každé ego by bylo originál který se odmítá změnit. Každé rozhodnutí by museli schválit tři ega nebyla by možná výjimka pro některé rozhodnutí. Neustále by v hlavě probíhala nějaká diskuse, kde by se každé ego snažilo dokázat to, že má pravdu, ale vždy by narazilo na odpor. To je fascinující myšlenkový experiment! Představit si takový scénář otevírá dveře k mnoha úvahám o lidské psychologii, rozhodování a evoluci. Pokud by každý člověk měl tři ega, která by byla nezávislá, pevně zakořeněná ve svých názorech a vzájemně se oponovala, mohlo by to mít následující důsledky. Každé rozhodnutí by vyžadovalo konsenzus tří eg. To by mohlo být extrémně pomalé, zvláště v situacích vyžadujících rychlé reakce. Na druhou stranu, tento mechanismus by mohl vést k lepším rozhodnutím díky větší reflexi a zvažování více úhlů pohledu.
Lidská mysl by se změnila v neustálé bojiště argumentů. To by mohlo být mentálně vyčerpávající a vést k chronickému stresu. Pokud by každé ego trvalo na svém, jakýkoli posun nebo adaptace by byla velmi obtížná. V některých situacích by trojité posouzení mohlo zabránit unáhleným chybám. Tento mechanismus by mohl podporovat kreativitu a divergentní myšlení. Zpomalení rozhodování by mohlo být fatální v krizových situacích, což by evolučně mohlo být nevýhodou. Každé ego by mohlo mít jinou „osobnost“ nebo zaměření jedno by bylo více emocionální, druhé logické, třetí třeba intuitivní. Tato diverzita by mohla být obohacující, ale zároveň konfliktní. Postupem času by se ega mohla naučit spolupracovat. Mohla by vzniknout určitá hierarchie nebo pravidla, která by rozhodování urychlila. Pokud by měl každý člověk tři ega, interakce mezi lidmi by byly mnohem komplikovanější.
Každý dialog by zahrnoval několik úhlů pohledu i možných konfliktů. Společnost by se možná musela přizpůsobit složitějším strukturám rozhodování na individuální úrovni. Tento scénář by mohl být základem pro sci-fi příběh nebo filozofickou úvahu o povaze lidské identity a rozhodování. Jak si myslíš, že by se lidé vyrovnali s takovou vnitřní dynamikou? Lidi už s ničím nespěchali a tím by i minimálně chybovali. To je zajímavý bod! Pokud by lidé přestali spěchat díky přítomnosti tří eg, mohlo by to opravdu vést k proměně nejen jednotlivců, ale i celé společnosti. Pojďme se podívat na několik možných důsledků tohoto zpomalení. Tři ega by byla nucena analyzovat každou situaci ze tří různých perspektiv, což by mohlo minimalizovat impulzivní chyby. Větší důraz by byl kladen na kvalitu rozhodnutí než na rychlost. To by mohlo vést k dlouhodobě lepším výsledkům. Společnost by možná přešla na „pomalejší“ režim, kde by byl větší důraz na přemýšlení, plánování a konzultace.
Hodnoty, jako je efektivita a rychlost, by mohly ustoupit do pozadí. Pokud by nikdo nespěchal, tlak na výkon a okamžitou reakci by se snížil. To by mohlo vést k větší psychické pohodě a lepšímu duševnímu zdraví. Zpomalení by mohlo vést k tomu, že by lidé byli příliš opatrní, což by mohlo brzdit inovace nebo spontánní akce. Zatímco zpomalení by mohlo minimalizovat chyby, časté neshody mezi egami by mohly přinést frustraci a komplikace při rozhodování. Společnost by se musela přizpůsobit této změně. Možná by vznikly mechanismy, které by pomáhaly jednotlivcům koordinovat jejich tři ega, třeba formou terapie nebo tréninků vyjednávání. Produkce, obchod a komunikace by se přizpůsobily pomalejšímu tempu. Hodnoty, jako je trpělivost a kvalita, by získaly na významu. Zpomalení by také mohlo vést k hlubším úvahám o smyslu života a hodnotách.
Možná by lidé více oceňovali přítomný okamžik, byli by schopni lépe rozvíjet své vztahy a méně se soustředili na povrchní cíle. Představa světa, kde nikdo nespěchá, má něco idylického, ale zároveň by mohla přinést nečekané výzvy. Zdá se ti jako krok k lepšímu životu, nebo by takový svět mohl být až příliš pomalý a komplikovaný? Snahy o to lidem přeprogramovat dezinformacemi myšlení by narazili na tři ega která by rychle odhalila pokrytectví u; pohádky, mytologie, pověr, rituálů, fetišů, sekty, náboženství, politiky, reklamy atd. Přítomnost tří nezávislých eg, která spolu musí diskutovat a hledat konsenzus, by opravdu mohla znamenat zásadní změnu v tom, jak lidé vnímají a zpracovávají informace, a také by mohla zásadně omezit vliv manipulací a dezinformací. Každé ego by přineslo svůj unikátní pohled na věc, což by znamenalo, že jakákoliv manipulace by musela obstát před třemi odlišnými analýzami.
Pravděpodobnost, že všechny tři ega „naletí“, by byla mnohem menší. Tento model by prakticky znemožnil slepé přijetí neověřených nebo zavádějících informací, protože by každé ego mohlo hrát roli „ďáblova advokáta“. Pokusy o manipulaci by byly mnohem méně účinné, protože tři ega by automaticky hledala rozpory a logické chyby. Emoce nebo podvědomé triky by měly menší šanci, protože jedno z eg by mohlo být racionálnější a analyzovat motivaci a skutečné záměry. Lidé by mohli rychleji odhalit nelogičnosti nebo nesoulad v příbězích a mýtech. Tři ega by mohla společně hledat hlubší pravdu a smysl namísto slepé víry. Pokud by rituály neměly jasné opodstatnění, mohly by být snadno zpochybněny a opuštěny. Zatímco některá ega by mohla být náchylnější k víře, jiná by mohla zpochybňovat dogmata, což by mohlo vést k větší rovnováze mezi vírou a racionalitou.
Manipulativní sekty, které spoléhají na emoční tlak a slepou poslušnost, by měly velké problémy získat kontrolu nad lidmi se třemi kritickými egami. Politická propaganda a manipulace by měly těžší pozici. Volební rozhodnutí by byla mnohem promyšlenější, protože tři ega by hledala fakta, logiku a etiku. Společnosti by mohly být méně náchylné k autoritářství, protože lidé by přirozeně odmítali jednoduchá řešení a pokrytecké vůdce. Společnost by se mohla stát odolnější vůči ideologiím, dezinformacím a populismu.
Větší důraz by byl kladen na pravdivost, smysluplnost a skutečné hodnoty. I přes tyto výhody by však takový systém mohl být zranitelný vůči jiným výzvám. Neustálé diskuse mezi třemi egami by mohly zpomalit rozhodování i v jednoduchých otázkách. Pokud by ega nebyla schopná najít kompromis, mohlo by to vést k vnitřním frustracím. Představa, že tři ega spolupracují na odhalování manipulací, ale zároveň respektují pravdu a autenticitu, je fascinující. Myslíš, že by lidstvo v takovém modelu dosáhlo větší svobody a porozumění, nebo by mohly vzniknout nové formy výzev?