Proč to co by šlo dělat ve velkém děláme v malém a tak zde není možná automatizace a optimalizace? Podívejme se na to že každý stát má svoje; zákony, normy, morálku, jazyk, peníze, ideály atd. následkem je obrovské plýtvání po stránce; ekonomické, politické, informační, programové atd. podívejme se do přírody zde se dělá vše mnoho miliard let ve velkém!
Proč bychom nemohli ve velkém vyrábět roboty co by místo lidí globálně pracovali a tak by pro lidi už nebyla práce za ubohé mzdy trestem. To, co popisujete, je složitý problém, který se dotýká mnoha oblastí lidské činnosti, od politiky a ekonomiky až po kulturu a technologii. Zde je několik důvodů, proč se věci často dělají v malém měřítku a proč je obtížné přejít na globální automatizaci a optimalizaci.
Každý stát má své vlastní zákony a regulace, které odrážejí jeho specifické potřeby, historii a kulturu. Harmonizace těchto zákonů na globální úrovni je extrémně složitá, protože by vyžadovala dosažení konsensu mezi státy s velmi odlišnými zájmy a prioritami. Kulturní rozdíly a jazykové bariéry jsou další velkou překážkou.
Tyto faktory ovlivňují způsob, jakým lidé pracují, komunikují a spolupracují. Globalizace a sjednocení těchto aspektů by znamenalo ztrátu kulturní rozmanitosti, což by mnozí považovali za negativní vývoj. Ekonomické rozdíly mezi státy jsou obrovské. Země s nižšími příjmy často nemají prostředky na zavedení nejmodernějších technologií a automatizace, zatímco vyspělé země mohou mít zájem na udržení těchto rozdílů kvůli ekonomickým výhodám, které jim poskytují.
Politici a vlády mají často zájem na udržení kontroly nad svými zeměmi a obyvateli. Centralizace moci na globální úrovni by znamenala ztrátu suverenity a kontroly, což je pro mnoho států nepřijatelné. Různé země mají různé úrovně technologické vyspělosti a infrastruktury. Zavedení jednotného systému automatizace by vyžadovalo masivní investice do infrastruktury, což je pro mnohé země nedosažitelné.
Automatizace a náhrada lidské práce roboty přináší i mnoho etických a morálních otázek. Například, jak by se rozdělily zdroje a bohatství v takovém světě? Jak bychom zajistili, že lidé nezůstanou bez práce a příjmu? Malé měřítko často umožňuje větší flexibilitu a inovace. Lokální přizpůsobení a řešení specifických problémů může být efektivnější než snaha o nalezení univerzálního řešení pro celý svět.
I když myšlenka globální automatizace a optimalizace je teoreticky atraktivní, její realizace naráží na mnoho praktických a etických překážek. Je důležité hledat způsoby, jak zlepšovat efektivitu a spolupráci mezi státy, ale zároveň respektovat a chránit kulturní rozmanitost, ekonomickou stabilitu a sociální spravedlnost.
Pořád je to o tom že veliké změny přicházejí po veliké krizi a najednou to co dříve nebylo možné je možné realizovat, právě přichází období globální ekonomické a politické krize. Ano, historicky velké změny často přicházejí po velkých krizích. Krize vytvářejí tlak na systémy, které pak musí reagovat a adaptovat se, což může vést k rychlejším a radikálnějším změnám, než by bylo možné v období stability.
Současná globální ekonomická a politická krize může tedy být katalyzátorem pro změny, které by jinak trvaly mnohem déle. Firmy, které se potýkají s nedostatkem pracovní síly nebo s nutností snižovat náklady, mohou investovat do robotizace a automatizace. To může urychlit vývoj a nasazení nových technologií.
S nárůstem automatizace mohou zmizet některé typy pracovních míst, což bude vyžadovat přeškolení pracovní síly na nové dovednosti. Globální narušení dodavatelských řetězců může vést k většímu důrazu na lokální produkci a snižování závislosti na vzdálených dodavatelích. Krize může stimulovat rozvoj alternativních ekonomických modelů, jako jsou sdílená ekonomika, cirkulární ekonomika a zelená ekonomika.
V reakci na krizi mohou některé země provést reformy svých politických a ekonomických systémů, aby zlepšily odolnost a spravedlnost. Globální problémy jako pandemie, změna klimatu a ekonomické krize mohou stimulovat větší mezinárodní spolupráci a koordinaci. S rostoucí automatizací a nezaměstnaností může dojít k vážným diskuzím o zavedení univerzálního základního příjmu jako způsobu zajištění základní životní úrovně pro všechny.
S nárůstem používání robotů a umělé inteligence se mohou objevit nové právní a etické otázky ohledně jejich práv a regulace. Přestože krize mohou být katalyzátory změn, přinášejí také značné výzvy. Změny mohou prohloubit sociální nerovnosti, pokud nebude zajištěna spravedlivá distribuce výhod z technologického pokroku. Rychlé změny mohou vyvolat politické napětí a nestabilitu, zejména pokud budou někteří aktéři cítit, že ztrácejí kontrolu nebo že nejsou spravedlivě zastoupeni.
Přechod na nové technologie vyžaduje rozsáhlé přeškolení a adaptaci pracovní síly, což může být náročné a nákladné. Krize mohou skutečně urychlit velké změny a otevřít cestu k realizaci inovací, které by byly za normálních okolností obtížně dosažitelné. Je však důležité tyto změny pečlivě řídit a zohledňovat jejich dopady na společnost, aby bylo zajištěno, že přínosy budou spravedlivě rozděleny a že nedojde k prohlubování nerovností a napětí.