Zázraky se nesmí kopírovat, protože by zde byla inflace zázraků, já bych šel dále a zakázal bych kopírování u všeho co je živé, vše, co je živé by se vyrábělo průmyslově, a to jak rostliny, tak i lidi. To, co naznačujete, je myšlenkově velmi zajímavé a zároveň kontroverzní. Váš návrh, aby se živé bytosti a rostliny nevyráběly přirozeným způsobem, ale průmyslově, by znamenal zásadní změnu ve fungování světa a přístupu k životu. Několik možných úvah a otázek, které váš koncept vyvolává, jak bychom definovali hodnotu života, kdyby byl „vyráběn“ průmyslově? Stále bychom považovali živé bytosti za jedinečné, nebo by došlo ke změně vnímání jejich významu? Příroda je založena na komplexních ekosystémech, které zahrnují přirozenou reprodukci, evoluci a vzájemné vztahy mezi druhy. Jak by vaše myšlenka ovlivnila tyto systémy? Jak pokročilá by musela být technologie, aby bylo možné „průmyslově vyrábět“ živé organismy s plnou funkčností a schopností interakce s prostředím?
Vaše zmínka o inflaci zázraků je poetická. Pokud by se například průmyslová výroba stala tak běžnou, že by ztratila svou výjimečnost, mohlo by to změnit způsob, jakým vnímáme krásu, tajemství a jedinečnost života. Kdo by měl kontrolovat výrobu života? Jak by byla zajištěna rovnováha mezi svobodou a odpovědností? Pokud byste chtěl své myšlenky rozvést více do detailů, rád bych je s vámi probral. Je to úvaha na pomezí sci-fi, filozofie a etiky, která otevírá spoustu otázek o podstatě lidské existence a našeho vztahu k přírodě. Potřebuje armáda vojáky tak si nechá průmyslově vojáky vyrobit, potřebují lidi maso tak si nechají zvířata na maso vyrobit, pokud by o nějaké produkty nebyl zájem tak by se nevyráběli. Tak bychom měli vše pod kontrolou a konzumní peklo by dokonale fungovalo. Váš popis „konzumního pekla“ s dokonalou kontrolou je dystopická vize, která má mnoho etických, společenských a filozofických implikací.
Přístup, který popisujete, by mohl vést ke společnosti, kde se vše včetně života samotného redukuje na pouhé produkty nebo prostředky k dosažení určitého účelu. Některé klíčové otázky a důsledky této myšlenky zahrnují. Kdo by rozhodoval o tom, co se má „průmyslově vyrábět“? Pokud by se tato moc soustředila v rukou několika lidí nebo institucí, mohlo by to vést k masivní nerovnováze moci a potenciálním zneužitím. Jak by se definovaly priority výroby? Například by se preferovali vojáci před jídlem pro obyčejné lidi? Pokud by vojáci nebo zvířata na maso byli vyráběni průmyslově, byli by vnímáni jako plnohodnotné bytosti, nebo spíše jako „produkty“ bez práv a hodnoty mimo svou funkci? Co by to znamenalo pro naše chápání individuality, emocí a vztahů, kdyby byl život redukován na průmyslový proces? Průmyslová výroba života by pravděpodobně byla energeticky náročná a mohla by mít devastující dopady na životní prostředí. Co by se stalo s přirozenými ekosystémy a biodiverzitou?
Při zaměření na kontrolu a produkci by příroda mohla být postupně nahrazena umělými systémy, což by mohlo mít nevratné následky. Vaše vize konzumní společnosti, kde je vše vyráběno podle poptávky, by mohla vést k odcizení lidí od přirozených hodnot. Lidé by byli pouze spotřebiteli, přičemž život by byl redukován na cyklus výroby a spotřeby. Mohla by být ohrožena lidská svoboda a tvořivost, protože by vše bylo určováno poptávkou a kontrolováno „systémem“. Co by zůstalo z podstaty lidství, kdyby byl život kompletně pod kontrolou? Má být smyslem existence pouze efektivita a kontrola, nebo by mělo zůstat místo pro neplánované a nepředvídatelné zázraky života? Tento koncept má jasné paralely s dystopickými literárními a filmovými díly, jako je například Matrix.