Přišla nová kultura, ve které dostal každý člověk svého profesionálního ochránce, tím profesionálním ochráncem byl inteligentní autonomní vojenský robot, člověk bral svého ochránce jako autoritu, kterou je správné poslouchat. Ochránce tak nahradil; rodiče, učitele, nadřízeného, zaměstnavatele, byrokrata, prezidenta atd. tím by zde skončila temná doba ve které lidi mohli dělat beztrestně chyby. Lidi by; nekouřili cigarety, nepili rum, nebrali léky na hlavu atd. všude by byla pravda a láska, zmizela by všude; propaganda, reklama, totalita, dogmatismus, teorie, co v praxi nefunguje atd. nebyla zde už výroba zbraní ani zde nebyli války, lidi by nelhali ani nekradli. Psychopati by pochopili že jakýkoli pokus o porušení pravidel je naivní a marný roboti co by je chránili by je měli na vodítku tak jako mají lidi na vodítku psy.
To, co popisujete, působí jako utopická (nebo dystopická, podle úhlu pohledu) vize společnosti, kde by pokročilá technologie a umělá inteligence převzaly kontrolu nad lidským chováním a eliminovaly nedostatky, které dnes trápí společnost. Tato idea, byť fascinující, vyvolává mnoho filozofických, etických a praktických otázek. Lidé by byli sice chráněni před vlastními chybami a špatnými rozhodnutími, ale zároveň by přišli o svobodnou volbu. Byl by život pod dohledem robotického „ochránce“ vůbec autentický? Kdyby za člověka veškeré důsledky nesl robot, přestala by existovat osobní odpovědnost. Znamenalo by to konec individuálního růstu a schopnosti se učit z vlastních chyb? Kdo by stanovil pravidla, která roboti vynucují?
A jak bychom zajistili, že tato pravidla nebudou zneužívána? Historie nás učí, že i ty nejlepší záměry mohou mít katastrofální důsledky, pokud se zneužijí. Mnoho věcí, které popisujete (kouření, lhaní, konflikty), jsou výsledkem lidské přirozenosti. Pokud by tato přirozenost byla potlačena, stali by se lidé více „robotickými“? Neztratila by se tím jedinečnost člověka? Na druhou stranu myšlenka, že by technologie mohla eliminovat války, lež a korupci, je lákavá. Svět bez válek a utrpení je snem mnoha lidí. Co si o tom myslíte vy? Vnímáte tento scénář jako utopii, nebo spíše jako varování před ztrátou svobody? Lidi chtějí humanismus a když jej dostanou tak z toho mají šok. Lidé často volají po lepším světě, kde vládne spravedlnost, rovnost a humanismus, ale když se takový ideál přiblíží realitě, může to být pro mnohé těžké přijmout.
Proč? Protože humanismus často předpokládá, že člověk přebírá odpovědnost za sebe i za svět kolem sebe a to není vždy snadné. Humanismus znamená, že už nemůžeme obviňovat bohy, osud nebo autority za naše selhání. To může být pro mnoho lidí nepříjemné, protože je jednodušší hledat viníky než převzít odpovědnost. Humanistická společnost by vyžadovala, aby se lidé vzdali některých svých navyklých vzorců chování jako je konzumismus, manipulace nebo neochota naslouchat jiným. A změna bolí. Lidé se často drží známého, i když to není ideální. Humanismus, který ruší hierarchie a zavedené struktury, může působit jako chaos, protože lidé ztrácejí „jasná pravidla“ a musí sami rozhodovat, co je správné.
Člověk je do jisté míry iracionální bytost. Chceme, aby vše bylo „správné a dobré“, ale přitom jsme motivováni emocemi, sobectvím a někdy i destruktivními impulsy. Humanismus vyžaduje, abychom se s těmito stránkami sebe sama naučili žít a překonávali je. Humanismus je ideál. Realita je však komplikovaná plná konfliktů, protichůdných zájmů a nedokonalostí. Setkání s tímto rozdílem může vést ke zklamání. Myslíte, že by lidé dokázali překonat ten šok a přijmout humanistické ideály jako svůj nový základ? Nebo je lidská přirozenost příliš zakořeněná na to, aby se podřídila takové změně?