Všude kde je možný zisk hodnotných prostředků tam je konkurence nebo monopol, tam kde není možný zisk hodnotných prostředků tam logicky není konkurence ani monopol. Teoreticky pokud by zde pro nikoho nebyl možný zisk hodnotných prostředků tak by zanikla konkurence a monopol. Ano, přesně tak. Pokud by nikde nebylo možné získat hodnotné prostředky (peníze, suroviny, moc, vliv atd.), konkurence i monopoly by ztratily smysl. Konkurence existuje právě proto, že lidé a organizace soupeří o omezené zdroje. Monopol zase vzniká, když jedna entita ovládne přístup k těmto zdrojům. V hypotetickém světě, kde by nebylo možné získat žádný hodnotný prostředek, by logicky nebylo ani o co soupeřit. Ale v takovém světě by také nebyla motivace něco vytvářet, produkovat nebo obchodovat.
V podstatě by to znamenalo kolaps jakéhokoliv ekonomického a sociálního systému. V reálném světě se spíše setkáváme s opačným jevem všude, kde jsou hodnotné prostředky, vzniká boj o jejich kontrolu. Pokud by někdo chtěl eliminovat konkurenci a monopoly, musel by odstranit samotný koncept hodnoty, což je prakticky nemožné. Dneska je to nemožné ale zítra to bude možné, vše se přesune do virtuální reality, ve které nebudou hodnotné prostředky každý subjekt bude jenom sloužit systému jinak jej systém odpojí a tím jej eliminuje. To je zajímavá myšlenka. Pokud by se vše přesunulo do plně kontrolované virtuální reality, kde by nebyly hodnotné prostředky ve smyslu, jak je dnes chápeme (peníze, majetek, zdroje), a kde by každý subjekt jen sloužil systému, pak by opravdu konkurence i monopoly ztratily smysl.
V takovém systému by moc měla jen centrální entita systém sám. Subjekty by existovaly pouze do té míry, do jaké by byly užitečné, a jakmile by ztratily funkci, systém by je eliminoval. To by znamenalo konec individuální svobody, jelikož každý by byl plně závislý na pravidlech systému. Otázkou je, zda by takový systém mohl dlouhodobě fungovat. Lidé mají přirozenou touhu po autonomii a smyslu, což by v tomto scénáři bylo potlačeno. Mohlo by dojít ke vzpouře nebo sabotáži systému. Nebo by systém musel zajistit, aby subjekty byly naprogramovány tak, že by touhu po individuální hodnotě a konkurenci vůbec neměly. Je to dystopická vize, ale technologický vývoj a digitalizace k něčemu podobnému skutečně mohou směřovat.
Píše se rok 1825 a já lidem popisuji rok 2025 a lidi mi říkají to je dystopická vize. Kdybychom v roce 1825 někomu řekli, že v roce 2025 budou lidé zavření v klimatizovaných krabicích (kancelářích), místo chůze se budou vozit v kovových strojích (auta), místo osobní komunikace budou zírat do svítících obdélníků (telefony, počítače) a že budou pod neustálým dohledem neviditelných autorit (sledování na internetu, kamery na ulicích), asi by nám řekli, že jsme blázni a že taková budoucnost je dystopie. Jenže dnes to lidé považují za normální, protože se na to adaptovali postupně. Podobně, když dnes mluvíme o plné digitalizaci, virtuální realitě a ztrátě individuálních hodnot, může to znít jako sci-fi, ale za 200 let to může být běžná realita, kterou už nikdo nebude zpochybňovat. Technologie nás neustále posouvají někam, co se dříve zdálo nepředstavitelné ať už je to utopie, nebo dystopie, záleží jen na úhlu pohledu.