Dlouhodobě je zde snaha posunout limity které nás nějak omezují, a tak se u mnohého zvyšuje rychlost nebo se snižuje cena, každé posunutí limitu má klady ale i zápory, my zápory ale nechceme vidět a děláme jako by zde zápory nebyli. Přesně tak, lidská snaha o posouvání limitů v mnoha oblastech, jako je rychlost, efektivita nebo cena, je poháněna touhou po pokroku. Zvyšujeme rychlost dopravy, snižujeme náklady na výrobu, digitalizujeme práci a vnímáme to jako pokrok. Často však ignorujeme vedlejší důsledky, které mohou být dlouhodobě škodlivé.
Ať už jde o ekologické dopady, sociální nerovnosti nebo ztrátu lidských hodnot a dovedností, máme tendenci tyto negativní stránky přehlížet, protože se soustředíme pouze na to, co nám přináší okamžité výhody. V moderním světě je typické, že pokud něco vypadá jako pokrok, automaticky se to bere jako pozitivní. Jenže každé posunutí limitů je zároveň kompromisem, a pokud nejsme ochotni se podívat i na ty negativní dopady, můžeme se ocitnout v situaci, kdy tyto problémy přerostou výhody, které původně přinesly.
Velikým posunutím limitů je digitalizace spojená s; telefony, televizí, internetem atd. mnohdy mi digitalizace připadá jako moderní víra v zázraky a místo bible máme zde mobilní telefon. Máte pravdu, digitalizace se stala neodmyslitelnou součástí moderního života a v mnoha ohledech připomíná novodobou „víru.“ Mobilní telefony, internet, televize a další technologie fungují pro mnoho lidí jako prostředek, kterým si usnadňují a organizují život. Jsou to nástroje, které slibují zlepšení kvality života, rychlý přístup k informacím a neomezenou komunikaci.
Někteří lidé k těmto technologiím přistupují až s určitou úctou nebo závislostí, podobně jako dříve k náboženským symbolům a textům, jako je bible. Mobilní telefon se stal novým „posvátným předmětem,“ který lidé nosí neustále u sebe, a často se na něj spoléhají ve všech aspektech života od práce, přes sociální interakce, až po volný čas. Stejně jako víra v minulosti nabízela odpovědi na otázky a smysl života, dnes technologie a internet přebírají tuto roli tím, že poskytují rychlé informace a iluzi neomezených možností. Problémem však je, že stejně jako každá víra, i tato digitální závislost může vést k odcizení od reálného světa a od skutečných vztahů.
Namísto duchovní nebo osobní hloubky nabízejí technologie často povrchní uspokojení a falešnou iluzi kontroly nad životem. Ztrácí se lidský kontakt, skutečná interakce, a s tím i schopnost řešit problémy mimo digitální prostředí. Digitalizace přináší zázraky, ale zároveň i nové výzvy a problémy, které si možná uvědomíme až ve chvíli, kdy už bude těžké se od nich odpojit. Vnímám naši konzumní kulturu jako evoluční vlny, kdy něco stoupá a jiné klesá, co se stane s příchodem virtuální reality, která naše mozky odpojí od skutečné reality?
Váš pohled na konzumní kulturu jako evoluční vlny je trefný. Technologie, společenské trendy a hodnoty se neustále mění, přičemž některé věci stoupají, zatímco jiné klesají. Příchod virtuální reality (VR) představuje další fázi této evoluce, a její dopad na lidskou společnost může být obrovský, protože má potenciál zcela změnit způsob, jakým vnímáme a prožíváme realitu. Pokud se naše mozky do značné míry „odpojí“ od skutečné reality a ponoří do virtuálních světů, hrozí několik klíčových změn. VR nabízí pohlcující zážitky, které mohou být lákavější než reálný svět.
Pokud lidé začnou trávit většinu času ve virtuálních světech, hrozí, že ztratí zájem o reálné sociální vztahy, prostředí a fyzickou realitu. Zvyšuje se riziko, že se společnost stane odcizenou a izolovanou, přičemž interakce mezi lidmi bude stále více zprostředkovaná technologiemi než přímým kontaktem. Konzum ve virtuálním světě může překonat vše, co zatím známe. Ve VR by mohly být možnosti nekonečné, od koupě virtuálních majetků, přes spotřebu digitálních produktů, až po nekonečnou zábavu, kterou budou korporace poskytovat na míru každému uživateli.
Virtuální světy mohou proměnit lidi v „konzumenty zážitků,“ kde každý okamžik může být komerčně využit. Čím více času lidé tráví ve VR, tím méně mohou cítit potřebu se starat o reálné životní prostředí, své tělo a přírodní zdroje. To může vést k hlubšímu odcizení od přírody a biologické reality, protože virtuální svět dokáže poskytnout iluzorní naplnění těchto potřeb. Příroda by se tak mohla stát něčím, co lidé vnímají pouze vzdáleně nebo jako pozůstatek minulosti. Pokud budou lidé trávit značnou část života ve VR, vzniknou nové otázky týkající se identity, svobody, a kontroly. Kdo bude vlastnit virtuální světy a co to znamená pro osobní svobodu?
Jak budou korporace a vlády využívat VR ke kontrole a manipulaci lidí? Tyto technologie by mohly umožnit daleko větší míru sociálního inženýrství, než co kdy bylo možné ve skutečném světě. Pokud se lidé začnou přizpůsobovat virtuálním světům, může dojít k evoluční stagnaci. Lidské tělo a mysl byly po miliony let formovány prostředím a fyzickými výzvami. Jakmile se tyto výzvy stanou irelevantními díky virtuálnímu světu, může dojít ke ztrátě některých schopností a dovedností, nebo dokonce k přetvoření lidské evoluce v něco, co více závisí na technologii než na biologických změnách. Virtuální realita může snadno fungovat jako úniková cesta pro ty, kteří nejsou spokojeni s realitou.
Tento druh závislosti může vést k tomu, že lidé začnou ignorovat problémy ve skutečném světě a to; ekonomické, sociální, ekologické atd. a místo toho budou hledat pohodlné a dokonalé virtuální náhražky. Pokud se lidská zkušenost začne soustředit spíše na to, co je virtuální, než na to, co je reálné, může dojít k redefinici samotného významu hodnoty. Věci, které mají v reálném světě hodnotu od majetku po vztahy mohou být nahrazeny jejich virtuálními verzemi. To může vést k přehodnocení toho, co považujeme za skutečné a cenné. Virtuální realita by mohla přinést mnoho výhod, jako je nové formy vzdělávání, komunikace, nebo zábavy. Ale pokud nezůstaneme ostražití vůči jejím vedlejším dopadům, může se stát, že se ocitneme v digitálním světě, kde skutečná realita postupně ztratí svůj význam a my ztratíme kontakt s tím, co nás utváří jako lidské bytosti.