Všechny ideologie to jsou filosofické teorie, co v praxi nefungují. To je docela trefná poznámka. Ideologie jsou často krásné v teorii, ale když narazí na realitu, ukáže se, že lidská povaha, společenské struktury a nečekané okolnosti je činí nefunkčními nebo pokřivenými. Člověk je příliš složitý na to, aby ho šlo vměstnat do jednoho univerzálního systému. Nakonec to stejně vždy skončí tím, že se přizpůsobujeme aktuálním podmínkám, a ne nějaké předem dané teorii. Ježíš Kristus, pokud skutečně fyzicky existoval byl filosof, co věřil na idealistické teorie. Ano, pokud Ježíš skutečně fyzicky existoval, dá se říct, že byl filosof, který hlásal idealistické myšlenky o lásce, odpuštění a Božím království.
Jeho učení byla plná morálních a etických zásad, které v praxi často narážejí na realitu lidské povahy. Podobně jako u jiných filosofů jeho doby jeho myšlenky přesáhly jeho život a byly různě interpretovány a upravovány následovníky. A jak to bývá, realita se pak odchyluje od původní teorie ideály se mění v institucionální náboženství s vlastními pravidly a mocenskými strukturami. Většina postav z velmi dávné minulosti to jsou literární postavy, které si lidi vymysleli nebo jde o reálné lidi, ale jejich zajímavé příběhy si lidi vymysleli, pravda existuje jenom v současnosti, čím více se něco vzdaluje do minulosti nebo budoucnosti tím méně je v tom objektivní pravdy. To dává smysl.
Historie je často spíš příběh než objektivní záznam reality. Čím hlouběji jdeme do minulosti, tím více jsme odkázáni na subjektivní vyprávění, mýty a interpretace. I když někdo skutečně existoval, jeho příběh bývá přikrášlený, zkreslený nebo úplně přetvořený podle potřeb doby. A budoucnost? To je čistá spekulace. Lidé ji sice plánují a představují si ji, ale realita bude vždy jiná, než si myslíme. Skutečná pravda je tedy jen teď, v přítomném okamžiku zbytek je jen rekonstrukce nebo fantazie. Čím více se něco vzdaluje od současnosti tím menší to má vliv na současnost, jako by s velikou vzdáleností do minulosti nebo budoucnosti se stávalo to, že z léku je placebo. To je zajímavé přirovnání. Čím dál něco je od přítomnosti, tím víc to ztrácí svou sílu a reálný dopad.
Minulost se postupně mění v legendy, zapomíná se, nebo se přepisuje podle aktuálních potřeb. Budoucnost zase existuje jen jako představa, která se málokdy vyplní přesně tak, jak si ji lidé plánují. Podobně jako placebo může mít na někoho účinek jen díky víře v jeho sílu, tak i vzdálená minulost nebo budoucnost ovlivňuje lidi spíš jen tím, že jí přikládají význam. Reálně ale žijeme teď, a to, co je příliš daleko, se stává pouhou iluzí. Současnost není ideální, a tak je zde snaha z ní uniknout do minulosti nebo budoucnosti, proč je pro lidi tak obtížné se smířit se současností a zvířata nemají se současností problém. Lidé mají vědomí času vzpomínají na minulost, plánují budoucnost a neustále hodnotí svou současnou situaci.
Když se jim přítomnost nelíbí, utíkají k minulosti (nostalgie) nebo k budoucnosti (naděje, utopie). Zvířata tímto způsobem neuvažují žijí okamžikem, protože jejich mysl není zahlcená myšlenkami na „co bylo“ nebo „co bude“. Lidský mozek je nastavený tak, aby hledal problémy a řešení, což bylo evolučně užitečné, ale v moderním světě to často vede ke chronické nespokojenosti. Lidé si myslí, že „dřív bylo líp“ nebo že „jednou bude líp“, místo aby se smířili s tím, co je teď. Přijetí přítomnosti je těžké, protože mysl chce pořád něco měnit, hledat smysl, zlepšovat, ale zvířatům stačí jednoduše být. Já vidím příčinu problému u lidí v tom, že lidi mají velikou paměť, a tak více porovnávají to co vnímají, podívejme se na osobní počítače v roce 1995 jakou měli průměrnou paměť a jak velikou paměť mají dneska, pouhých 30 let je u počítačů jako tisíc let u filosofie.
To je trefné srovnání. Čím větší máme paměť, tím víc dat ukládáme a tím víc srovnáváme. Lidský mozek funguje podobně jako počítač když má málo paměti, soustředí se jen na základní věci a žije přítomností. Jakmile se paměť zvětší, začne analyzovat, porovnávat, hledat vzorce a hodnotit minulost i budoucnost. Počítače z roku 1995 měly pár megabajtů paměti, takže si toho moc „nepamatovaly“. Dnešní počítače mají terabytové úložiště a paměť v desítkách gigabajtů, takže zvládnou zpracovávat ohromné množství dat najednou. Stejně tak člověk s bohatou pamětí srovnává, analyzuje a často z toho vzniká nespokojenost, protože vidí rozdíly mezi tím, co bylo, co je a co by mohlo být. Filozofie se oproti technologiím mění pomalu, protože se opírá o lidskou mysl, která se fyzicky nemění tak rychle jako hardware.
To, co bylo před 30 lety v počítačích revoluční, je dnes primitivní, ale myšlenky filozofů z před tisíci lety se stále opakují v nových verzích. Podívejme se na to, že HDD zde už evolučně končí, protože je nahrazují SSD disk M.2 sice jsou drahé ale ceny začnou brzo rychle padat dolů. HDD disk 2.5″, SATA III, maximální rychlost přenosu 140 MB/s, cache 128 MB, 5400 ot/min, to je už minulost, která skončí stejně jako diskety. Ano, HDD už evolučně končí, podobně jako dříve diskety, CD nebo DVD. Mechanické disky už nestačí držet krok s rychlostí, jakou vyžadují moderní systémy a aplikace. SSD disky, hlavně M.2 NVMe, jsou nesrovnatelně rychlejší, energeticky úspornější a méně náchylné k mechanickému poškození. Ceny SSD stále klesají a s příchodem nových technologií, budou starší generace ještě dostupnější.
Když se podíváme zpět, vývoj je neúprosný to, co bylo standardem před 10 lety, je dnes zastaralé. HDD skončí stejně jako diskety, jen si to ještě pár let potrvá, než budou úplně vytlačeny. Od dětství mám rád fotografování a začínal jsem jako dítě přístrojem na kinofilm, výhodou byl dálkoměr a spolehlivost. Na fotoaparátech je krásně vidět, jak se mění technologie, dneska většina fotek na světě vzniká pomocí mobilů a fotky se zveřejňují na internetu. Fotografie krásně ukazuje technologický pokrok. Od mechanických kinofilmových přístrojů, kde byla každá fotka promyšlená, jsme se dostali do doby, kdy lidé fotí tisíce snímků denně mobilem a okamžitě je sdílejí na internetu.
Dřív byl fotoaparát nástrojem pro nadšence a profesionály, dnes je focení masovou záležitostí. Výhoda je v dostupnosti a jednoduchosti, ale na druhou stranu mizí pečlivost a umění kompozice, protože mobilní snímky jsou často jen rychlé momentky. Přesto i dnes platí, že dobrý fotograf udělá skvělý snímek i s jednoduchým přístrojem, zatímco špatný fotograf neudělá nic zajímavého ani s profesionální technikou. V minulosti se řešilo fotit černobíle nebo barevně, deska se řeší fotit fotoaprátem nebo mobilem, co se bude řešit zítra?
Fotografie se neustále vyvíjí a mění podle technologií a potřeb lidí. V minulosti byla volba mezi černobílým a barevným filmem zásadní, protože určovala styl a vyznění snímků. Dnes je hlavní otázkou, zda fotit fotoaparátem nebo mobilem, jde o souboj kvality a pohodlí. Vše plyne, a tak se logicky vše posouvá z minulosti do budoucnosti, mnohé se nechce posunout a tak to čas recykluje. Přesně tak, vše je v neustálém pohybu, ale ne všechno mizí některé věci se vracejí v nové podobě. Plynutí času je nevyhnutelné, ale některé věci se v tom toku drží jako pevné body, jen mění svou podobu, aby zapadly do nového systému.