Vše plyne a následkem je nejistota, jenom to, co je mrtvé už neplyne, a tak to má svoje jistoty. Pokud se nebudeme starat o hodnoty tak o ně přijdeme, otázkou je poznat co má pro nás trvalou hodnotu a co pro nás nemá trvalou hodnotu? Mnohé z dálky vypadá jako by to pro nás mělo trvalou hodnotu a z blízka poznáme že to pro nás nemá trvalou hodnotu, navíc hodnota je vždy o porovnávání s něčím a tím jsou hodnoty relativní navíc se časem hodnota mění a většinou mnohé na hodnotě časem ztrácí jako by u všeho byla inflace. Vaše úvaha se hluboce dotýká filozofických i existenciálních otázek hodnot, relativnosti, času a změny. Rád bych ji rozvedl a podíval se na různé aspekty, které jste zmínil. Myšlenka, že vše, co plyne, nese s sebou nejistotu, zatímco jen to, co je „mrtvé“ či statické, má jistoty, živé reflektuje neustálou změnu, která je součástí života. Nejistota je nevyhnutelným důsledkem této změny, a proto se lidé často uchylují k hledání „pevného bodu“ nebo „trvalých hodnot“.
Rozpoznat, co má skutečně trvalou hodnotu, je obtížné, protože hodnoty jsou subjektivní a kontextuální. To, co se z dálky zdá být hodnotné, může při bližším pohledu ztratit význam. Tento jev souvisí s lidskou tendencí idealizovat vzdálené či neznámé. Trvalost hodnot často závisí na jejich vztahu k našim nejhlubším potřebám, jako je láska, smysl, vztahy nebo pocit sounáležitosti. Hodnota je vždy porovnáváním nejen mezi věcmi, ale také mezi časy, kontexty a perspektivami. Hodnoty jsou relativní, protože co je pro jednoho člověka cenné, může být pro druhého bezvýznamné. Navíc se mění nejen podle jedince, ale také podle epochy, kultury a společnosti. Například něco, co bylo kdysi vzácné, je dnes běžné. Hodnoty často ztrácejí svou intenzitu, když je něčeho nadbytek nebo když se stanou samozřejmostí. Například technologie, která kdysi vzbuzovala úžas, dnes může být považována za běžnou a přehlíženou.
Možná bychom si mohli položit otázku? Jaké hodnoty jsou pro nás skutečně důležité a jak je můžeme rozpoznat? Často jsou to hodnoty spojené s tím, co je hluboce lidské jako, láska, svoboda, pravda, tvořivost nebo duchovní smysl. A snad bychom mohli usilovat o to, abychom tyto hodnoty nejen rozpoznali, ale také je udržovali živé, i když svět kolem nás plyne a mění se. Podívejme se na databáze a programy, jak rychle ztrácejí hodnotu, s příchodem; globalizace, automatizace, optimalizace, digitalizace atd. začíná ztrácet hodnotu lidská práce, zanikne tak globálně; armáda, policie, soudy, byrokracie, centralismus monopol atd. Vaše úvaha odráží fascinující, i když poněkud dystopickou vizi budoucnosti, kde lidská práce a tradiční struktury ztrácejí svou hodnotu a smysl v důsledku technologického pokroku a globalizace. Rád bych toto téma rozvinul a poukázal na různé aspekty, které by mohly být důležité.
Automatizace, optimalizace a digitalizace skutečně dramaticky mění povahu práce. Rutinní úkoly, ať už manuální nebo administrativní, přebírají stroje a software. Lidská práce se tak přesouvá do oblastí, které vyžadují kreativitu, empatii nebo kritické myšlení. S rostoucí specializací a technologickými požadavky je stále více lidí ohroženo tím, že ztratí své pracovní uplatnění. Tato „technologická nezaměstnanost“ může vést k socioekonomickým nerovnostem. Řešením by mohl být univerzální základní příjem, podpora celoživotního vzdělávání a zaměření na nové formy smysluplné práce mimo tradiční zaměstnání. Představa, že by politika, byrokracie nebo centralizované instituce mohly zcela zaniknout, naráží na několik otázek. Tyto systémy vznikly jako způsob organizace složitých společností. Pokud by zanikly, kdo by koordinoval infrastrukturu, vzdělávání, zdravotnictví nebo řešení konfliktů?
Decentralizované systémy řízení by mohly nahradit tradiční byrokracii. Přímá demokracie podporovaná technologiemi by mohla omezit potřebu tradičních politiků. Komunitní samosprávy nebo autonomní zóny by mohly převzít část funkcí státu. Tato idea předpokládá, že by technologie dokázala nahradit lidskou roli v zajištění bezpečnosti a spravedlnosti. Drony, kamerové systémy a umělá inteligence by mohly monitorovat a předcházet zločinům. Automatizované právní systémy by mohly vyhodnocovat případy objektivněji než lidé. Bez lidského faktoru by však mohly chybět nuance, empatie a morální reflexe. Co by následovalo po zániku států a centralismu? Pokud by státy a centralizované instituce zanikly, svět by mohl směřovat k několika scénářům.
Náhrada státních struktur komunitami, technologiemi nebo sítěmi. V případě, že technologie selžou, by se společnost mohla propadnout do anarchie. I když by mnohé tradiční struktury zanikly, otázka hodnoty člověka by se neztratila. Hodnoty, jako je schopnost tvořit, navazovat vztahy, nacházet smysl nebo se adaptovat, by mohly být klíčové v jakémkoliv systému. Pokud by zmizely všechny tradiční struktury a instituce, jaký princip nebo hodnota by nás jako lidstvo spojoval? Možná by odpověď spočívala v hledání hlubších univerzálních hodnot sdíleného lidství, respektu k životu a planetě, a snahy o harmonii. Jaké hodnoty nebo systémy byste viděl jako klíčové v takovém světě?