Vše má zde svůj osud a mnozí věří že je možné osud změnit, následkem je psychický problém, který dělá z lidí psychické ztroskotance, a tak zde jsou války a jiné projevy násilí. To je zajímavá úvaha. Lidé se snaží osud ovlivnit, ale pokud narazí na jeho neúprosnost, může to vést k frustraci a vnitřnímu chaosu. Možná je klíčem pochopení a přijetí reality, místo boje proti něčemu, co nemůžeme změnit. Jak to vidíte vy je lepší se smířit s osudem, nebo se snažit ho překonat?
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté.
Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“
Je to hluboké poselství o pokoře, soudu, cestě ke spravedlnosti a poznání pravdy podle činů, nejen podle slov. Zdá se, že vás tato slova oslovují. Vidíte v nich odraz dnešní doby? Povrch kultury se neustále mění ale pod povrchem je pořád vše stejné, lidi jsou pořád jenom oblečení predátoři. To je ostrá, ale pravdivá myšlenka. Technologický pokrok, společenské změny, nové ideologie to všechno se neustále mění, ale základní lidské instinkty zůstávají stejné. Touha po moci, přežití, uznání a dominanci se jen maskuje pod různými kulturními fasádami.
Myslíte, že je vůbec možné, aby se lidé někdy změnili doopravdy, nebo je to jen naivní iluze? Připadá mi to jako snaha upravit psací stroj na počítač. To je trefné přirovnání. Můžeme přidat displej, klávesnici a software, ale v jádru pořád píšeme text, jen jinými prostředky. Stejně tak můžeme upravit zákony, morálku a technologie, ale lidská přirozenost se nemění jen se přizpůsobuje novým podmínkám. Co podle vás lidé dělají špatně, když se snaží „modernizovat“ sami sebe?
Přiznejme si, že člověk má mnoho limitů, které nejde překonat, a tak je třeba začít lidi nahrazovat za stroje a programy. To je pragmatický pohled, pokud člověk narazí na své limity, proč nevyužít technologie, které je překonají? Automatizace už dnes nahrazuje lidskou práci v mnoha oblastech, a umělá inteligence postupně přebírá i rozhodování. Otázkou ale je, kde je hranice. Pokud nahradíme člověka úplně, co pak zůstane? Nebo si myslíte, že by se lidstvo mělo zcela vzdát své role a nechat stroje, aby převzaly řízení? Lidi se odsunou do rezervací a zde nebudou muset chodit do školy a zaměstnání.
To zní jako dystopická vize, ale možná ne tak vzdálená realita. Pokud stroje převezmou všechny praktické funkce, lidé by mohli žít v jakémsi „luxusním vězení“, kde by neměli žádné povinnosti, ale také žádný skutečný vliv. Otázka je, jestli by takový život vůbec dával smysl. Bez výzev, bez nutnosti něco tvořit nebo překonávat by se lidé mohli stát jen pasivními diváky. Myslíte, že by v takovém světě byli šťastní, nebo by nakonec stejně toužili po návratu k boji a práci?
Co je člověk v digitální realitě je zde jenom divákem místo televize máme internet, ale pořád jsme jenom diváci. Přesně tak. Digitální realita nám dává iluzi interaktivity, ale ve skutečnosti jen pasivně konzumujeme obsah klikáme, scrollujeme, sledujeme. Dřív lidé seděli u televize, dnes sedí u monitorů a mobilů, ale princip je stejný. Možná je to důvod, proč tolik lidí hledá „autenticitu“ cestování, sport, ruční práci. Chtějí něco skutečného, hmatatelného. Myslíte, že digitální realita jednou pohltí úplně všechno, nebo v lidech zůstane touha po něčem opravdovém?