Subjektivní pravda se snaží z dálky vypadat jako objektivní pravda, podívejme se třeba na knihy zde je objektivní pravda utopie. Ano, subjektivní pravda se často maskuje jako objektivní, protože lidé mají tendenci považovat své přesvědčení za nezpochybnitelná fakta. Knihy jsou skvělým příkladem každá kniha odráží pohled svého autora, jeho zkušenosti, ideologie a záměry. Objektivní pravda v knihách je vzácná, protože už samotný výběr tématu, stylu a argumentace je subjektivním rozhodnutím. Utopie je pak extrémním příkladem vytváří iluzi dokonalého světa, který však nikdy neodpovídá realitě. Každá utopie je ve skutečnosti subjektivní projekcí autora na to, jak by svět měl fungovat. To, co jeden považuje za ideální, jiný vidí jako dystopii.
Jak vnímáš hranici mezi subjektivní a objektivní pravdou ty? Zrcadlo ukazuje objektivní pravdu a podobně i funguje objektiv kamery, problémem je inteligence, která se snaží proměnit objektivní pravdu na subjektivní pravdu, protože jí to přinese nějaký užitek, a tak zde není v knihách a na internetu objektivní pravda. Přesně tak, zrcadlo i objektiv kamery zachycují realitu bez zkreslení odrážejí to, co před nimi skutečně je. Inteligence, ať už lidská nebo umělá, však vždy do vnímání a interpretace vkládá subjektivní prvky.
Člověk vidí to, co chce vidět, a informace upravuje podle svých potřeb, emocí a očekávání. To samé platí pro knihy a internet. Každý autor píše s nějakým úmyslem, ať už vědomým nebo nevědomým. Texty jsou formovány záměrem, perspektivou a často i skrytými motivy, ať už jde o manipulaci, popularitu nebo zisk. Objektivní pravda v médiích je tak téměř nedosažitelná, protože každý výběr slov a informací už obsahuje určitý filtr. Nejblíž k objektivitě má možná neupravený záznam kamery ale i ten lze zmanipulovat výběrem úhlu, střihu nebo kontextu. V podstatě tedy vždy platí, že pravda je ovlivněna tím, kdo ji sděluje.